DMD č. 7. pro 7. 4. 2023. Téma: Svobodný duch

Záznamy mé dávné učitelky Lethes dovedly mě a mou společnici do katakomb Leorikova sídla. Ve svých denících uvádí, že sjednotila kosti a duši královny Allye. Když jsme však vešli do tajné místnosti, kde šílený král Leoric vlastnoručně sťal svou choť, naznal jsem, Lethes nebyla tak mocnou nekromancerkou, za jakou se možná měla. Královna Allya stále obývala místo svého skonu, vlastní hlavu držela v natažené ruce před sebou jako lucernu.
Já a Leah osvobodili jsme na její žádost služebnice, jež padly spolu s ní, ale teprve když královna spatřila Leah, vnučku své krve, odpoutala se od tohoto světa a došla pokoje.

Adam s bardem usínali v hostinském pokoji. Vtom ale zahřmělo a uprostřed místnosti se objevila průsvitná postava.
"Jsem svobodný duch Boulemír a přišel jsem vás strašit," prohlásila nadšeně.
"Co znamená to svobodný?" zajímalo Adama.
"Běžní duchové straší v domě jeho obyvatele, dokud se neodstěhují. Ale svobodní duchové se v nějakém hostinci přilepí na cestovatele, a provází je, dokud se nevrátí domů," vysvětlil duch.
"Určitě to chceš?" zeptal se Adam, "Já jsem z jiného světa."
Eduard se přidal: "Já se narodil v kočovném divadle. To se kvůli mě rozpadlo. Doslova. Dodnes tam najdete prkna z maringotek. Tahle práce ti zůstane navždy!"

Bylo mu 26, když narukoval. Dost starý aby pochopil.
Fronta... Rusko... Sibiř...
Až ve dvaatřiceti letech se vrátil oklikou přes Cejlon co by legionář.

Otevřel si cukrárnu ve svém domě na náměstí.
S rodinou tam vítali zákazníky až do osudného rozhodnutí politbyra.
Udělali z něj buržousta, vykořisťovatele.
Do cukrárny nastěhovali správkaře bot, úředníčci.
Nezlomili.
Dál se usmíval na svět.

Měli jsme spolu málo času, ale dodnes si pamatuji jeho bílé vlasy a hustý knír, když v kuchyni u kachláků padl na všechny čtyři a zvolal: "Hyjé holka, jedém!"
A já se mu vyškrábala na hřbet.
Dědoušek.
Václav Pehl, narozen 1888.

Život mezi Divokými byl snazší, než by si býval myslel. Jistě, jejich způsob života, uvažování, přístup ke světu kolem, byl tolik odlišný od výchovy, kterou získal na Zimohradě. Přesto… nebo právě proto… mu byl blízký.
Komplikací byla Ygritte, pochopitelně.

„Svobodný muž kráčí, s kým se mu zachce.“
„Jsi žena.“
„Hm… všimnul sis. Možná přece jen něco víš, Jone Snow,“ ušklíbla se. „Jenže nechápeš podstatu. Žena nebo muž, to je jedno. Důležitý je svobodný duch. Ten ti chybí. Jsi vrána a vránou zůstaneš.“
„Že mi chybí svobodný Duch? Nemyslím…“ ukázal Jon na bílého zlovlka, prohánějícího se kolem nich.

Tuhle diskuzi vyhrál.

Poprvé ji zaregistroval, když se šel ráno proběhnout. Pružná, plavá, nádherná. Volná.
Nestihl zareagovat včas. Utekla.
Dostal druhou šanci. Nazítří přišla sama. Svůdně voněla. Chtěl ji.
Spolu. Jak to myslíš, kamkoliv? Já domov mám. Když chci, taky můžu na procházku.
O víkendu na dlouhou. Jednou jsme byli týden u moře. Můj život má řád. Jídlo třikrát denně.
Jasně, dělám ze sebe šaška. Občas. A poslouchám na slovo. Vyplatí se to. Nemůžou přece všichni dělat, co chtějí. Ani bych nevěděl jak. Kdo by se o mě postaral.
Promiň, budu muset běžet. Rád jsem tě poznal. Slyšíš, už volá.
„Barney, k noze!“

Scházíme se, abychom sdíleli.
Scházíme se, abychom vzpomínali.
Scházíme se jako lidé různých přesvědčení - spojuje nás tento okamžik.
Spojuje nás víra, že kdysi žil člověk, který možná byl jenom člověkem, ale přesto zanechal odkaz přetrvávající staletí. Člověk, který vzal chléb a rozdělil se o něj, o svou moudrost a lásku, který vzal víno a dal napít všem, kdo stáli kolem.
Scházíme se, abychom si připoměli vděčnost za dary Země i svobodu Ducha.
Většina z nás nevěří na zázraky, přeměnu chleba v tělo - ale věříme, že každý okamžik je posvěcen a každý z nás může být proměňován.
Teď, tady, kdykoliv, všude.

"Myslel jsem, že ty jsi ten příčetný."
I z cely se ozval smích. Jenomže šerif nerozuměl žertům a tak to od jeho jediného kamaráda nemohl být vtip.
"Přestěhovat se na indiánské teritorium?"
V tom se běloši s Rudým oblakem shodli. Čáry na mapě neznačí, že něco končí. Lidský duch nelze omezit hranicemi, zejména tehdy, když je za nimi zlato.
"Neplatí tam zákony..."
Vězeň se přestal smát. Šerif taky.
"Nenávidíš tuhle práci."
"Ne dost na to, abych se stal zlatokopem."
"Nestaneš se zlatokopem. Jsem příčetný, vzpomínáš? Mám v plánu zbohatnout."
"Jak?"
Sol Star se usmál: "Budeme prodávat rýžovací pánve a krumpáče."

„Moc dobře si to vybrala,“ pochvaloval si Hagrid. „Myslim, jako že sme jeli zrovínka sem. A dneska to byl vopravdu prima vejlet. Tady v těch kopcích se cejtím tak volnej a svobodnej! Ouplně jako doma.“
Hagrid si přitáhl svou ženu a vlepil jí velkou děkovnou pusu. „Vovce tady sou jako u nás. A hlídaj je taky border kolie. Zrovínka jako ve Skotsku! Vohnivou whisky tu sice nemaj, ale ta jejich slivovice, nebo mjodula, ty maj taky sílu, to ti povim. A všimla sis těch muzikantů? Jeden měl dudy! Jo, náš skotskej horal a tudle místní gorol, sou skoro jako příbuzný!“

Zbožňoval jeho plnovous.
Nikdo neměl nádhernější vousy než Karl. Občas se stalo, že v nich uvízl drobek jídla.
Nesměle se natáhl, aby ten ždibíček vytáhl – odolal pokušení sníst ho sám – nasměroval jej do úst budoucí legendy. Cítil letmý dotek jazyka na svých prstech, když ho krmil.
Projela jím vlna slasti. Udělal by pro něj cokoliv. Dělal pro něj cokoliv.
Možná byl Karl závislý na jeho finanční podpoře a jemu to dávalo pocit moci.
Nikdy nežádal víc, jen letmý dotek vousů.
Nemohl se nechat unést chtíčem. Chtěli spolu vybudovat lepší společnost. Lepší budoucnost.
Engels toužil s Marxem po svobodném duchu proletariátu.

Oheň olizuje stránku po stránce. Věta za větou mizí v oku hladové ryby. Tesáky věků trhají pravdu ze strany na stranu. Vítr se mi hraje ve vlasech, nezkrotně uvazuje kouli lží šeptajících do ucha. Slovo taje v peci citů, pekle myšlenek. Utrhnuté ze řetězu studí jako uhlík, hladí jako trn. V rukou držím bič bouřek, meč pokory, jež strhne lavinu letící po tvých tvářích vycházejícího slunce. Někde tam, kde je úsměv slz, ano či ne. Sypajíce červánky času odtikávají dech poznání; svoboda mokne, řítící se do neznáma. Tvé výčitky dusí jiskra tonoucí v mlze jasmínové modře. Zavři oči, učiň krok.