DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů - polemika

Ano, pane profesore. Víme, že studovat v Budči je čest. Že největší čarodějové se učili tady. Že bychom se měli snažit jít v jejich stopách. Jenomže...
Ne, nebylo správné se zdejchnout z bylinkářské výpravy a jít se courat po lese. My si to uvědomujeme. Nebylo to správný vůči paní profesorce, která nám chce předat svoje vědění. Jasně. Ale...
Rodiče? Snad není úplně nutný, aby to věděli. Určitě jsou si jistí, že jsme tu v bezpečí. My bychom neriskovali zbytečně. Jenom tam zrovna...
Školní trest? Ale...ne, nechcete o tom polemizovat. Jenom...

...zachránili jsme tý holce život, nebo to bylo zbytečný?

„Podívej, jak se nese. Teď se vyhřívá ve světlech reflektorů v tom lese mikrofonů. Je ve svém živlu!“

„Ocenění přece získal za přínos ve jménu vědy. Není třeba mu závidět ty nesčetné měsíce a roky zavřené v laboratoři, ty probdělé noci.“

„Jako kdyby na to všechno přišel sám! Měl tým, který dřel a dělal tu mravenčí práci!“

„Nic předtím neexistovalo, vystavěl to z nuly. Tým si poskládal podle svého. Bylo pro ně výzvou se seberealizovat!“

„Hlavy, které nenosí korunu úspěchu, tiší trpaslíci v soukolí jeho uznání.“

„Ale soukolí, jež se sune kupředu, stavějící obrovskou pyramidu, blok po bloku, prostě lidství…“

„Stát na ramenou obrů – co je to za krávoviny?“ vzhlédl Lister pohoršeně od komiksu Fajnové filosofické frky. „Obr se pohne a nameleš si rypák! A co když se mu nebude líbit, že po něm někdo rajtuje, co? Jednu ti ubalí a-“

„Ale kdepak, pane Listere, Bernard z Chartres to myslel tak-“

„Spíš nemyslel vůbec. Chtěl balit roštěnky na hluboký řečičky a přitom to byl normální vocas!“

„To je velmi odvážná interpretace, pane.“

„Dyk je to jasný každýmu, kdo má trochu zdravýho rozumu v makovici! Kromě týhle bandy pozérskejch paznechtů!“ pohoršeně knihu zahodil a sáhnul po nové.

Kryton si hluboce povzdechl.

„Nejmocnější přírodní živel, opět ukázal svou obrovskou moc. Má na svědomí stovky životů…“
„Tyhle bláboly odmítám poslouchat!“ Ovladačem mířím na televizi. Jak mohou tvrdit, že nejmocnějším živlem je voda?
Ukážu vám ten nejmocnější živel! A ten bude mít na svědomí NE stovky, ale tisíce životů!
***
V mých rukou dřímá ta největší síla světa.
Škrtám.
Ukázal se plamínek.

„Dobrý den, má lásko.“
Ukážeme světu tvé schopnosti.

Přikládám ho k hromadě klestí.

„Žij, má lásko!“
Ukaž, jim co umíš. Pracuj pilně, aby o tobě mluvili roky!

„Dokážeš to, má lásko!“
Zab je všechny, ať shoří v tvých mocných plamenech.

„Hoř, má lásko!“

„Učila se u mistrů,“ zavrčí Gonny.
„Vždycky si všechno dělala po svém, dobře si ji pamatuji,“ kontruje Stopař.
„Co je zlého na tom, vzít zkušenosti starých a ve světle přítomnosti je upravit podle svého?“
„Ona je neupravuje, ale převrací!“
„Musíš uznat, že vyvázla ze situací, ze kterých by se jiní těžko dostávali!“ stojí dál na svém Gonny.
„Měla štěstí!“
„To není štěstí, ale její styl, pochop konečně!“ zvýší Gonny hlas. „To jen vy První si myslíte, že nad tradice není.“
„Určité věci by se prostě měnit neměly!“ odsekne Stopař a odstrčí talířek. „Kdo to kdy viděl, dělat dort ze špenátu?“

„Znamená to, že za poznání, které teď máme, vděčíme všem těm velkým kouzelníkům před námi,“ namítla Hermiona rozhořčeně.
„O kouzelnících se tady nic nepíše. Podívej, jasně se tam říká obři,“ podotkla Luna.
Hermiona zaúpěla. Už půl hodiny se pokoušela ten citát Lence vysvětlit. Snažila se ji přebít argumenty. Marně. Vést rozumnou polemiku s Lenkou Střelenkou, bylo nemožné, pomyslela si rozladěně.
„Ale to je jenom metafora!“ zakvílela bezradně.
Každý její argument byl smeten a ignorován.
Jenomže pak začala argumentovat Luna a nepoužívala slova.
K čertu s obry, napadlo Hermionu v reakci na Lenčin argument spočívající v dívčiných rtech přitisknutých na jejích.

„Tak si to shrneme, mozku. Nebudeme polemizovat o tom, že nebe bylo dřív modřejší a tráva zelenější. A už vůbec ne o tom, že nacpat tohle do stovky slov je krajně nemožné.“
„Tak to bych se hádal, tráva rozhodně byla dřív zelenější. A nebe modřejší. Za všechno může chemtrails a toxické pesticidy.“
„Jasně a Diana vstala z mrtvých. To ví i Franta, analytik kávové usedliny z vysoké školy života, oboru selský rozum.“
„A jak ty víš, že se to nestalo?“
„Vůbec se o tom nebudu s tebou bavit. Přetékáme do basketbalu. To se sem nevejde.“
„Ale vejde.“
„Ah…“
„No vidíš.“

„Brnkačka,“ prohlásil Vincenc. Ukázal na špičku morového sloupu. „Vidíš tam tu zlatou hvězdu nebo co to je? To je ten artefakt. Vylezeme na tu sochu a je náš.“
Vtom se přiřítily Rashilovy gorily.
Vincenc nafoukl svaly. Pěsti, kopance a zmrzačení démoni rázem lítali na všechny strany.
„Nekro, lez!“ řval.
Walter se přikrčil za sokl.
„Jednoznačně odmítám. Nikdo po mně nemůže žádat, abych tam nahoru šplhal. Parblé, jsem intelektuál, žádná potřeštěná vopice…“
Ucouvl před zmasakrovaným tělem, co mu zrovna padlo pod nohy. „Jistě existuje jiná možnost…“
Zpoza rohu konečně vyběhl Felix a artefakt hladce sestřelil.
„Měl jsem pravdu,“ uzavřel Walter vítězně.

Chápu to. Chcete se zúčastnit závodu - nečekáte, že bude snadný. Musíte počítat s překážkami, musíte být smířeni s tím, že se budete ztrácet, že vběhnete do slepých uliček (nebo přímo do dračího doupěte plného ostatků těch, kteří zabloudili před vámi). Tušíte, že se budete válet v blátě. Že budete mít hlad, že budete hořce litovat a volat „proč já vlastně nedělám COKOLIV jiného?“
To všechno se dá zvládnout.
Pokud vás ovšem už na startu pořadatelé nestřelí do obou nohou poznámkou, že ten závod musíte běžet pouze ve stoje na ramenou obrů.
To je pak šance, že spatříte cíl, opravdu mizivá.

„Tyvoe, dávej bacha, furt jí stojíš na hlavě!“
„Zas nešplhám po ničím hřbetě!“
„To nepochopíš, voe. Rozdílný hodnoty, voe“
„Co plácáš vo hodnotách, voe! Pivo, párky, automaty.“
„Bejvávalo! Co jsem s Božkou, spatřuju vyšší smysl.“
„Jo, přibyl sex třikrát denně. A párky už nežereš syrový.“
„Zato tys guru, voe! Bejvák na radnici a vlastní děti nedokážeš spočítat!“
„Obohacuju lidskej genofond, voe.“
„Nemel a čum kam šlapeš! Ať jí zase nemusíme spravovat frňák!“
Zvony od Antonína.
Slezli z lešení, sbalili vercajk.
Pokračování polemiky o hodnotách si nechali na polední pauzu. K orosenému Radegastovi.
Na karyatidy na fasádě už se ani neohlédli.