DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2023. Téma: Stát na ramenou obrů - polemika

Jistě, nechat nějaké postavy nést na ramenou tíhu budovy může působit nevhodně. Na první pohled by se takové sochy mohly jevit jako symbol otroctví, zpodobnění nevolníků odsouzených k nekončící námaze.
Nicméně tyto sochy, atlanti, mají původ u legendárního obra Atlanta, který nese celou nebeskou klenbu. Toho nelze považovat za otroka, spíš za alegorickou postavu typickou pro mytologii. Siláci na domech tak pouze napodobují toho původního.
Ovšem obři zde na Morzinském paláci se svými kudrnatými vlasy navíc zjevně představují mouřeníny, jak se tehdy říkalo. To může znepokojovat, ale zbytečně. Nejedná se o nic jiného než o připomínku jména majitelů, hrabat Morzinů.

Když se tam postavím, prý dohlédnu dál. Jenže, kdo o to stojí? K čemu je, stát na ramenou obrům? Kolik cest si uzavřu tím, že se nechám směrovat kroky těch, kdo tu byli přede mnou?
Když se tam postavím, prý budu čerpat z jejich vědomostí. Já mám vyšší ambice. Nenechám se svázat. Nebudu se škrábat nahoru k ramenům, sestoupím dolů, kde najdu vlastní cestu přímo pod jejich nohama.
Vlastní cestu. Lepší cestu!
KŘACH!
Některé cesty ovšem lepší nejsou. Někdy, když se snažíš prorazit si svou vlastní cestu pod nohama obrů, může se stát, že se na tebe ti obři zřítí.

"Myslím si, že by měli nízcí lidé právo stát na vysokých, nic nevidíme."
"Ale, co když je ten nízký těžký a vysoký to nevydrží?"
"Ano, stát na ramenou obrů. My nízcí nic nevidíme."
"Nestěžujte si. Někteří vysocí nemůžou za to že vysocí jsou. Vy také ne."
"Ale co my? Například můj otec měl jenom něco přes 170 cm. A vy máte 2 metry."
"Nízcí by měli stát na ramenou vysokých. Vysokých obrů."
"Tento spor nemá cenu řešit. Nízcí půjdou dopředu, vysocí dozadu."
"Nikdo nebude nikomu na ramenou stát, ještě spadne a zraní se."
"A máte to, nízcí!" pokřikovali naštvaní vysocí.

"Dělat stejnou neúspěšnou věc stále dokola nemá žádný smysl!...
Panebože, přestaň do toho bouchat, nic se nestane."

"Tak s tím rozhodně nesouhlasím. Dělat stejnou neúspešnou věc někdy má smysl."

"Jasně, jako bušit mečem do těch výrůstků, že, ťunťo?"

Obr ze začal třást tak, až shodil postavičku zpět do vody. Dan musel s postavičkou na kolos vylézt znova. Přes nožku, záda, ramena až na hlavu. Tam byly ony výrustky.

"Když něco opakuješ pořád dokola, můžeš mezitím zjistit, co děláš špatně, a pozorovat situaci, takže to má smysl. Někdy zjistíš, že máš výsledek, jen jiný, než jsi čekala. Vidíš, navádím ho tím!"

Zatímco Jynx nesla do obyváku promzlou Fae zabalenou v ručníku, z televize řvala zase ta samá otravná reklama:

"Nebaví vás se stále strachovat, že nebudete mít za co nakoupit? Přejděte k Arasaka Corp.
Stabilní zázemí pro vás a vaši rodinu. Neseme na ramenou témeř 600 000 z vás. přidejte se taky. Na našich stránkách najdete senam vypsaných pracovních pozic.
Jistoty a stabilita, to je Arasaka.
Bydlet v bezpečné čtvrti? Arasaka.
Teplé jídlo každý den? Arasaka.
Jisté místo pro děti ve školce? Arasaka.
Informujte se o benefitech u svého náborového poradce. Přejděte k Arasaka Corp ještě dnes. Vsaďte na jistotu. Arasaka Corp."

Naše máma samozřejmě tvrdí, že šplhat na její ramena je zcela určitě zločin proti lidskosti a rozhodně to je přinejmenším týrání. To je samozřejmě holý nesmysl. Je nad slunce jasnější, že využívání jejího těla jako sportovního náčiní (starší brácha ovšem upřednostňuje využití nohou jakožto hrazdy) je především projevem naší nehynoucí náklonnosti. Cožpak je láskyplnějšího projevu než usadit se objektu své touhy na hlavu a chodidla opřít o její rámě? V neposlední řadě se pak samozřejmě starám o její fyzickou kondici, duševní pohodu a pohotovost reflexů. A pak je to samozřejmě nesmírně zábavné. A smích, jak bylo vědecky dokázáno, prodlužuje život.

Zaznívají hlasy, že je třeba přistěhovalce vítat a učit se od nich. Zcela nekriticky, neb máme prý být otevření... a vděční! Avšak skutečně náš odvěký nepřítel byl by tak snadno překonán? Nejde snad o jeho podlý trik?!
Prý převyšuje-li nás někdo, z jeho ramen uvidíme víc! Kdo ví, kam přesně chtějí ti, co toto tvrdí, komu lézt!
Cožpak my, národ kdys hrdý a silný, potřebujeme něčí sprostý hřbet jako žebřík?! Což zavřeme oči a nosy nad osudem našeho paláce?!
Ne, nikoli - máme malé nohy, ale je jich na tisíce, abychom jimi přivandrovalce hnali, kam patří!

pro Liliputské listy

znepokojený čtenář

Slečna Verisová vyhrabala ze šuplíku starou slohovku, kterou napsala:

Učitelka na poslední hodině zmyňovala něco o tom, že na ramenou obrů může být něco jako stát. Já však nechápu, jak takový stát na ramenou obrú může držet? Vždyť bohatě stačí, kdyš jeden z nich zakopne a cela zemně skončí v kopru na polévku. A co teprve, kdybi se obři rozhodly jít plavat? To bi se stát celý utopyl? Celá tato představa nedává smysl. Zvlášť když si uvjedomím, že by se celá země pořád třásla. Místo toho navrhuju, aby stát byl postaven v Zemi tučňáků - hodně moc daleko od smrdutých obrú.

Bernard z Chartres nám praví, že jsme pouhými trpaslíky, kteří nadutě vyhlíží z výše, jíž sami nedosáhli, domnívajíce se, že svět patří jim.
K čemu vlastně využíváme to, co nám dali naši předkové?
Trojúhelníky Pythagorovy a Eukleidovy, trajektorie výstřelu. Archimedovo ponoření? Mrtvoly v bahně zvednou hladinu, nepřátelský krok je zatlačí ještě hlouběji. Kola lafety, převážející děla. Oheň rozněcující se na pánvičce, pohlcující města, spalující kůži mučeného. Rumpál skřipce, páka na vykloubená ramena. Paracelsus nás učí lépe zabíjet.
To je veškerý pokrok, kterého jsme dosáhli. Vše, co stvořili, využíváme k ničení.
Nestojíme na ramenou obrů. Stojíme za jejich zády, připravení bodnout.

Mohu si přisednout, mistře?
Samozřejmě. Máte něco na srdci?
Mám. Ale je to divný. Slyšel jsem, že prý existuje stát na ramenou obrů. Je to pravda?
Nemyslím si. Obrům by se to asi příliš nelíbilo. Je to výrok o tom, že my stavíme na šikovnosti našich předků.
No, já teda nevim. Můj táta moc šikovnej nebyl a dědek měl šikovný leda zadek. Na čem teda můžu stavět?
Napadá mě, že na zkušenosti vašich rukou. Nebo na zkušenosti vaší matky či babičky.
Jo, to by šlo! To vám byly obryně a semetriky. Jedna lepší než druhá! Barák by postavily raz dva.