Kladivo na čaroděje

Adam Reys stál u pootevřených dveří a vyčkával.

Cítil strach Klaudie Doskočilové, jak roste a roste, až se pomalu mění v paniku.

"Proč?" Klaudiin hlas byl skoro nezřetelný.

"Nemám ráda zakrvácené koberce," odpověděla jí klidným hlasem Regina Zinnerová z Vnitřní sekce Vatikánské vyšetřovací komise.

"Prosím. Zřejmě spolu oprášíme pár polních výslechových metod. Horká a ledová koupel udělají s pamětí skutečné divy. A když ne, najdeme nějakou manikúru a kleštičky," pokračovala Regina.

Adam Reys cítil, že Klaudiin strach dosáhl svého vrcholu. Byl čas zakročit.

"No tak... Trochu vychování slečno Doskočilová. Nenuťte mě, abych vás -" Adam vstoupil a Regina nestihla dokončit výhružku.

"Včera jsem byl na koncertu Ortelu," hlásil Vincenc spokojeně.
Klaudie se zatvářila pohoršeně. "To jsou přece náckové! To ti nevadí je podporovat?"
Vincenc se zašklebil. "No, já bych neřekl, že jsem je tak úplně podporoval. Jsem nejdřív zařval Antifa, ale to po mně jen blbě čuměli. Tak jsem zkusil "Radek Banga na hrad," to mi konečně jeden zkusil dát do držky, a potom se na mě vrhli úplně všichni včetně kapely."
"A jak to dopadlo?" ptal se Felix zaujatě.
"Nahovno, koncert museli zrušit, ale dobrá třičtvrtina zdrhla, než jsem se k nim propracoval. Dneska už ty náglové taky nic nevydržej."

"Čumte, hrobošoust má nový kvádro! Ty vole, z jaký mumie jsi tohle stáhl?" halekal rozjařeně Vincenc. Walter zachovával důstojné mlčení. S povýšeným výrazem si rovnal krajkové manžety a límeček.
"Hele, nekro, a víš, že zrovna ty sis mohl novej vohoz v pohodě i koupit? Dětský velikosti se prodávat můžou!"
"To si vyprošuju!" zaječel Walter. "Už mě nebaví neustálé narážky na moji postavu, vkus a způsob života!"
"Tak ho pošli někam," zasáhl svojí autoritou šéfa týmu Felix.
Walter se napřímil do celé své stopětapadesáticentimetrové výšky: "Jsi nekolegiální, agresivní primitiv!"
Vincenc se rozzářil. "Díky, Nekro! Od tebe se člověk vždycky dočká uznání."

Walter a dáma jeho srdce se sunuli k východu. Najednou z chodby po levé straně zaslechl kroky. Nebyl čas se vracet a cpát mrtvolu zpátky do boxu, nehledě na to, že ani vlastní přítomnost na tomto místě neměl jak legálně zdůvodnit. Přidal do kroku, byl téměř venku, když se nalevo rozlétly dveře, ze kterých na něj zírala nepříjemně povědomá ženská a neméně nepříjemně nabušený zřízenec.
"Šmarjá pane Vomáčka, to je von, ten úchyl! Ať neuteče!" Že jim prchá i klientka, jim kupodivu nevadilo.
Walter měl priority zcela jasné. "Zadrž je, ma chérie," křikl, a utíkal, co mu krátké nožky stačily.

„Měls poslat mě,“ opakovala Klaudie už potřetí. „Je to jemný a přemýšlivý člověk. Chodí do botanické zahrady meditovat a kreslit rostliny.“
„Vincenc to zvládne,“ řekl Felix Jonáš chlácholivě.
Vzápětí se rozletěly vyražené dveře.
Vincenc vítězně vpochodoval dovnitř. V dlouhých mastných vlasech měl zamotanou nějakou trávu. Kapsy bundy se nadouvaly nezralými banány.
„Brnkačka!“ mával telefonem. „Obcoval s temnými přízraky, přesně jak říkal tady nekro. Mám to vyfocený, sehnal jsem speciální apku. Případ vyřízen, hned jsem si ho podal. Čumte.“
Mladý muž pod širokými listy banánovníku zdánlivě předával čtvrtku papíru šedočerné rozplizlé postavě.
„To není přízrak,“ vzdychl Felix. „Máš na displayi flek.“

"Proč chce Sedmička zrovna nás?" zeptal se Felix.
"Máte jisté nepatrné... schopnosti," odfrkla Ester von Blaschkof, dokonalá jako vždy. "A nebude vás škoda."

"Proč chce Sedmička zrovna nás?" zajímalo Klaudii.
"Protože máme schopnosti," Felix se ani nezačervenal.
"To myslí mě," nafoukl se Vincenc. "Ester zná můj potenciál!"
"Tu příšeru máme zneškodnit, nikoli osouložit," rýpl si Walter.
"Hele, Nekro, hleď si mrtvol, abych omylem nezneškodnil tebe!"

Felix si povzdychl. Typické. Když se objeví hrozba, od které inkvizice i mágové dávají radši ruce pryč, schytá to samozřejmě jeho tým. A smrtelnému nebezpečí se nejlíp čelí debilními kecy. Aspoň doteď to vždycky zabralo.

Všechno jde do kopru, pomyslel si Felix Jonáš otráveně, zívl nudou a zaklapl notebook. Zakručelo mu v břiše. Usoudil, že když melancholicky meditovat, tak radši s plným žaludkem, a doloudal se do bufetu přes ulici.
Sotva se usadil, zabzučel mobil.
„Dej si bacha, jdou po tobě.“
Než se stačil nad anonymním varováním zamyslet, démonické embryo v jeho útrobách se zuřivě zazmítalo.
Felix se hbitě otočil, v pravé ruce pistoli, v levé talíř s koprovkou.
Muž v černém koženém kabátě ani nestačil namířit samopal. Schytal přesný zásah špláchem omáčky.
„Vždycky jsem si myslel, že koprovka je těžké jídlo,“ pokýval Felix hlavou.

Walter si zachmuřeně prohlížel obličej své nejdražší. Pořád se výrazně bortil k levé straně. Osobně ho to nerušilo, ale kdyby se tu objevil Vincenc nebo Felix... Další posměšné poznámky na její adresu by nesnesl. Udělá pro ni cokoliv - pokud to ovšem nebude stát moc peněz. Před dalším rozkladem tělo chránila Walterova magie, jenže se škodami, které utrpělo předtím, se nedalo dělat nic. Magicky ani jinak. Balzamovací roztok by teď už nebyl k ničemu, navíc ho Walter neměl. Vyspravování kolíčky a vycpávání vatou se ukázalo jako neúčinné a komické.
Nakonec stáhl mrtvé spodničku a spíchl improvizovaný závoj.
"Vypadáš tajemně, ma chérie."

Studenou vlhkou komoru v podzemí ozařovaly tlusté voskovice. Mezi nimi na improvizovaných márách spočívalo tělo mladé ženy.
Mužík v sametovém fraku přihlížel pochmurné scéně s měkkým láskyplným úsměvem.
Všiml si, že tvář mrtvé se už trochu bortí k jedné straně.
„Olalá, malá chybička na kráse. Hned to spravíme.“
Posunul si krajkové manžety, povytáhl ochablou kůži a pod uchem ji upevnil kolíčkem. Ústa se stočila do křivého úsměvu. Zakryl úpravu blonďatou loknou.
„Chtělo by to přitáhnout i vlevo, ale další kolíček už nemám. Nevadí. Máš interesantní výraz, ma chérie.“
Mrtvá otevřela oči.
Pomalu si sedla.
Walter nedočkavě rozevřel náruč: „Vítej, lásko.“