Kladivo na čaroděje

Několik účastníků Porty bylo zadrženo pro výtržnost. Jednoho, který blábolil cosi o bozích, slunečních polibcích a vybuchujících srdcích, převezli na psychiatrii. Porta byla zrušena. 

Zato Vincenc zářil 

„Jsem netušil, že je na Portě taková sranda," liboval si, zatímco nakládal opět mrtvého Ferdu do auta. „Musím občas na nějakou zajít. Ták, je zabaleno, můžeme jet," zabouch kufr a nasedl.

Felix beze slova nastartoval. Přitom se snažil nevnímat spokojeně si pohvizdující Klaudii. Nehodlal to přiznat ani sám před sebou, ale tahle sebevědomá Klaudie ho znervózňovala. Přál si, aby se co nejdřív vrátila ta stará, věčně ustaraná, a neměl se za to rád.

Felixe zasypaly ženské. Vincenc bojoval s fanoušky. Walter vyslal do boje Ferdu a zavřel se v loďáku. 
Klaudie nečekala, až si někdo všimne jí. Vyhrábla z paměti všechny ty "dobré" rady, jak být lepší, spolu s frustrací, že je nedokáže následovat. Celé to zabalila do pocitu, že je všechno na hovno a vrhla k Eliovi.
Srdce boha na jeho hrudi po dárku hladově chňaplo a předalo dál. Krize středního věku plnou silou zasáhla boha naprosto nepřipraveného. Na okamžik strnul, pak se Eliovi v hlavě rozječel až kámen na jeho hrudi praskl. Nakonec vystřelil pryč, ve snaze tomu šílenému pocitu utéct. 

Uvědomovala si, že je mimo. Že by se měla probrat. Ale nechtělo se jí. Však oni si pánové bez ní chvíli poradí.

"Akorát že to pánové nakonec vždycky zkoní."

Klaudie sebou trhla. Tenhle hlas ve své hlavě nečekala.

"Nejsem v tvojí hlavě," ohradila se Ester. "Ta zdivočelá moc tě vykopla trochu víc mimo, než tušíš. Ale neboj, pomůžu ti zpátky."

"Proč? Nemáte mě ráda."

 "Nemám. Ale s Vincem je sranda. Nerada bych, aby mi ho to božátko pokazilo. A sama do toho bordelu nepolezu.  Dost na tom, že jsem tady. A teď zmlkni a dávej pozor, vysvětlím ti, co uděláš."

Felix netušil, co s tím mají společného korály, ale došlo mu, že je něco špatně. Zapátral pohledem v davu a na jeho pozadí objevil tvář, která mu byla nepříjemně povědomá. Než ale stačil cokoliv udělat, rozletěly se dveře a dovnitř vpadli dva policisté s jedním z pořadatelů v závěsu. A svou pozornost bohužel zaměřili nikoliv na dav, ale na pódium.

„Zatýkám vás...," začal jeden. Felix na pokračování nečekal.

„Vinci!" houkl. Oslovený zdvihl hlavu a zmerčil policisty.

„Benga!“ zajásal a vrhl se jejich směrem. Ubozí příslušníci stačili už jen zaslechnout rozjařené: „Máte právo nevypovídat!“ než je Vincenc poslal do říše snů.

„Ztlum je!“

Klaudie vyhovět nedokázala. Sjednocená hradba myslí byla příliš silná. Mohla oddrobit kousek, ale to bylo málo. Pak něco začalo odlamovat větší kusy. Dobře tak. Ale... Zvláštní bylo, že ty kusy se nevracely, ale ani nemizely. Skládaly se v podivný korálový útes s obřím květem na vrcholu.

Nicméně tlak polevil a Klaudie na okamžik zaostřila na realitu. Vincenc vesele řádil v davu. Walter se schovával za mrtvolou a Felix... 

„Ne!“ vyjekla Klaudie. Pozdě. Svatý granát vybuchl v miriádě jisker.

***

Felix se překvapeně otočil ke Klaudii, vytreštěně zírající do davu. 

„Co?“

„Korály nekvetou," vydechla Klaudie a sesula se k zemi.

„Velevážené publikum, dovolte mi uvítat speciálního hosta!“ zadeklamoval Felix z pódia. Vincenc udeřil do bubnu a Walther otevřel bednu. Mrtvý udělal krok vpřed. A druhý. Klaudie pilně zachytávala vlnky údivu a měnila je v nadšení a víru v zázrak. Velmi účinně . Když Ferda uchopil kytaru, už nikomu nevadilo, že se pohybuje poněkud strnule a akordy drží jak prase kost. Publikum vřelo.

Jak voda na humra, radoval se Felix. Ještě chvilku a ten božský hajzl to nevydrží a skočí přímo do hrnce.

A pak dav překypěl a jako jeden muž se vrhl k pódiu v touze dotknout se svého nového idolu.

"Už jsme skoro na řadě. Musíme..."

"Já nic nemusím, já jsem pricezna!"

Felix se zadrhl v půli slova. Tohle od Klaudie opravdu nečekal. Pozorně si ji prohlédl. Tváře jí hořely a oči trochu ujížděly stranou, ale jinak vypadala celkem při smyslech. Což nic nedokazovalo.

"Tobě...?" začal. 

"Přeskočilo?" nenechala ho domluvit Klaudie. "Kupodivu ne. Jen jsem trochu předávkovaná kofeinem a irskou whiskey. A měla jsem strašnou chuť tě trochu nasrat. Měl jsi vidět, jak jsi se zatvářil," ušklíbla se pobaveně.

Felix se zas tak moc nebavil, pro jednou začínal být spíš nervózní. Nabuzený telepat bez zábran mohl jejich plánem slušně zamávat.

„Seš si jistej, že to tvoje božstvo dorazí? Za mě sem nemůže žádnej zázrakoprd s trochou sebeúcty strčit ani špičku nosu,“brblal Vincenc.

„Bez obav.“ Felix, vytáhl z kapsy zavírák a odklopil víko loďáku 

„Co blbneš?“ vyjekl Walter, když se špička nože opřela o tetování na hrudi mrtvoly. „Netrval jsi náhodou na tom, že to nesmíme ani škrábnout?“

„Trval,“ souhlasil Felix klidně. „Tehdy. Všechno má svůj čas.“

 Zatlačil na nůž a ostří proťalo jednu z linií. Porušená ochrana propustila pramének moci. A někde v ulicích zapomněli Elio s bohem na neshody ohledně harému a obrátili svou pozornost ve směru Porty.

Klaudie mávla kupónem na kávu. Před chvílí je dostala od pořadatele s omluvou, že zapomněl a rozhodla se je rovnou uvyužít. Všechny. Pravidlem jeden člověk jeden kupón se nehodlala nijak omezovat.

 Servírka, která rozumně usoudila, že jí to za hádku nestojí, jí donesla další irskou.

Klaudie by, pravda, dala přednost čisté whiskey, ale tu na kupóny nenalévali. A alkohol akutně potřebovala.

"Prý klídek, bude to brnkačka," zavrčela. "Ha! Brnkačka! Cítím se jak šílenec s mnohonásobným rozštěpem osobnosti. Ale koho to zajímá? Hlavně, že je Felix spokojený. Se mu na to taky můžu..."

Kopla do sebe kafe a mávla posledním kupónem.