Království Fantasia (Originální)

„Tak jdem na to. Všichni víte co máte dělat?“

Odpovědí mu bylo synchronizované odhodlané přikývnutí. On se na ně optimisticky zazubil.

„Fajn. Zachráníme mi bratra, a pak se pořádně opijem.“

Plán to byl dobrý. Myra upoutala pozornost stráží požárem ve stájích, takže Cassian s Maxwellem mohli nepozorovaně proklouznout do věže, kde Nekromancer držel jejich kamaráda, bratra a spojence. Lovcův meč nekompromisně kosil každého, kdo se jim postavil do cesty. Věděli, že Doriana drží úplně nahoře, ale na to všechno byli připravení. Jen museli být rychlí, aby zmizeli dřív, než se pán domu vrátí.

„Cassi!“
„Do prdele.“
„Pryč, rychle!“

Nestihli to.

Padla na kolena. V očích jí ještě plály zbytky magie a kolem dokola byla spoušť. Ohořelá těla lapků se válela v doutnajících zbytcích trsů trávy. Kovárna byla v plamenech. Chudák, stála příliš blízko mladé čarodějky truchlící nad tělem svého otce. Ostatní budovy ve vesnici zůstaly téměř netčené a jejich obyvatelé začali opatrně vystrkovat nosy ze svých úkrytů.

„Čarodějnice!“

Stačil jeden výkřik a všichni měli jasno. Co na tom, že jim dívka právě zachránila nejen majetek, ale i životy. Kouzla do slušné společnosti nepatřila. Nemohla zůstat a postarat se o zesnulé rodiče.

Z posledních sil prchá před rozzuřeným davem do lesa.

Bez magie, s okovy na nohou, ale za to s odhodláním vzdorovat a bít se až do trpkého konce. Poznal to na ní. Krucinál! Kdykoli jindy měl bojové povahy v oblibě, ale teď bylo extrémně důležité nepřitáhnout na sebe pozornost. Pokud zakřičí, budou v háji oba dva.

Pomalu a s rukama tak, aby na ně viděla, vstoupil do vlhké cely. Zůstal stát ve dveřích a dával jí chvíli prostor pochopit, že jí nejde ublížit. Zaváhala. Zabralo to.

"Vím jak odsud ven, ale musíš být rychlá. A potichu. Věř mi, prosím."

Nevěřila mu ani nos mezi očima, ale lepší nápad neměla.

„Spustit kotvu!“
„Ale, paní kapitánko, to-“
„Hodláte mi odporovat, důstojníku?“
„To ne, kapitánko, ale-“
„Tak koukejte spustit kotvu.“
„Tady?“
„Ne, na severním pólu. Jistěže tady vy idiote.“
„Jak si přejete, paní kapitánko.“

„Tak. Teď už nezbývá než počkat.“
„Jste si jistá, Baronko, že je to dobrý nápad?“
„Ještě ničím jsem si nebyla jistá méně.“

Minuta, dvě, patnáct…
Hodina, dvě, tři…

„Možná- možná je to opravdu jen mýtus a žádný had ve skutečnosti neexis- Ááá!“
„Vy dva, držte se pevně. Posádko, připravte harpunu!“
„Co to kurva bylo?“
„Ó mocní bohové, smilujte se nad ná-“
„Drž hubu, pánbíčkáři, nebo poletíš jako první!“

Hranice Tenebrae šlo nejen vidět, ale i cítit. Temnota obklopující nekromancerovo území jakoby svírala duši každého, kdo se odvážil do ní vstoupit. Jakoby se z člověka snažila vymáčknout na povrch to nejhorší. I proto byly boje proti jeho armádám nemrtvých tak náročné. Morálka mužů klesala každou chvílí strávenou v té tmě.

Lord Varles seděl v magickém kruhu ve svých komnatách, nikým nerušen. Plně soustředěný na udržování kostlivců naživu, nebo jak jejich stav nazvat. Neměl obavy, že by nepřítel pronikl do věže. Kromě vlastních kouzel na jeho bezpečí přece dohlížely tři pečlivě vybrané, magií nadané ženy. Aspoň to si myslel. Chyba.

Vyhlížel z okna věže svého paláce. Královská koruna jeho hlavu tížila stále víc a víc. Dlouhé roky žili v míru. Jistě, magií nadaní jedinci byli vždy hrozbou někde v tmách neprozkoumaných území, ale válka? Kdy se mu tohle vymklo z rukou? Ať se modlil ke kterémukoli ze známých bohů, nenalézal odpověď.

Hleděl do hor. Vždy byly majestátné a trochu děsivé, mezi poutníky kolovaly historky o obrech a divokých psech se žhnoucíma očima. Kolik na tom bylo pravdy a nakolik šlo o svědectví věčných opilců? Těžko říct. Současná temnota na severu blízkého baronství však byla skutečná.

Svět, jak ho znali, skončil.

„Snad by ses nebál,“ ušklíbla se. Chodili kolem sebe v kruhu. On v drátěné košili a ozbrojený krátkým mečem, ona jen tak. Holé ruce, cestovní šaty, bez zbroje a beze zbraně. A přesto to byl on, kdo měl v očích panickou hrůzu.

„Vzdej se mi a bohové ti odpustí!“

Jen se smála. Cítila chuť jeho strachu na jazyku a bylo to opojné. Příliš dlouho byla odloučena od vlastní moci, ale teď ji má zpět. Znovu cítí ten spalující žár ve svém srdci. Nadešel čas se pomstít.

Bude bojovat za svůj lid. Konec útlaku. Konec ponižování. Konec předsudků.

Církev bude hořet.