DMD č. 19. pro 19. 4. 2012. Téma: Příbuzenská plemenitba

Téměř okamžitě po příchodu do exilu začali Sněhurka společně s doktorem Swineheartem zkoumat, jaký dopad může mít nová situace na rozmnožování mýtů. Obávali se nevyzpytatelných křížení pohádkových bytostí s obyčejnými lidmi. Stejně je ale znervózňovala skutečnost, že vzhledem k omezenému množství uprchlíků by začas mohlo dojít na příbuzenské sňatky. Brzy se však ukázalo, že v Novém Amsterdamu platí stejná pravidla prokreace jako v pohádkové říši. Nové dítě se narodilo jen tehdy, měl-li skrze něj vzniknout nový nesmrtelný příběh. Tedy velmi, velmi zřídka.
Že se mýty nemohou rozmnožovat s lidmi, pak experimentálně a ochotně ověřil na několika stovkách případů Krásný princ.

AU, ale ne velké, neboť v Torchwoodu je možné vše, jen Russel T. Davies to nerespektuje.
„Co budeme dělat s dalším pterodaktylem?“
„Pojmenujeme ho a vypustíme na základně.“
„Ale je to samec. Aby jim základna nebyla malá.“
„Ianto, v čem se nevyznáš? Tak budeme mít pterodaktyly místo dítěte a psa, trochu to tu rozšířit můžeme.“
„To ta encyklopedie.“ pípl nesměle. „Jacku, kde budeš propříště shánět dítě? Budeme je vodit na procházku?“
„To byl dárek… Pokusy odložím. Procházky? Ianto, ty přece nerad budíš pozornost!“
„Já myslel, že by se lidi soustředili na pterodaktyly, ne na naše ruce a-
Má to háček. Příbuzenská plemenitba! Degeneracím se zabrání, pokud partneři nemají alespoň pět nebo šest generací žádné společné předky.“
A/N: Poslední informaci mám ze spicove.cz (hledala jsem na googlu), oni se z toho jednou zblázní! I máma má k tomu blízko (vzledem k hodinovým hovorům, kdo co provedl za zvěrstvo).

V této práci navážeme na etnology Škrmtla a Mrkštla, kteří přinesli nepřímé důkazy, že lidská rasa dokáže vytvořit nástroje objevené na jejich planetě. Tento závěr je zpochybňován kvůli nízké inteligenci a zručnosti těchto tvorů. My jsme se hypotézu pokusili podpořit přísně řízeným chovem lidí. Pomocí liniové plemenitby a inbreedingu spolu se zrychleným vývojem se podařilo už v tisícé generaci odchovat zvířata schopná jednoduchých úkonů. Bohužel při testu inteligence nedokáží použít ani základní vztahy umožňující teleport z klece. Při testu zručnosti nebyli schopni vlastnoručně vytvořenými nástroji postavit nic složitějšího než mezihvězdnou loď. I tak naše závěry ukazují určitý potenciál těchto dvounožců.

Varování: Toto drabble je osamělé.
“Obloha měla tisíce dětí. Slunce a Měsíc jsou z nich nejstarší,” hladil vystrašenou vnučku po hlavě. “Zatmění je dnes vnímáno jako jejich boj o moc, ale staří národové tvrdili, že v takových chvílích se Slunce s Měsícem milují. Že když se opouštějí, prolévají hořké slzy.”
Byla moc malá, než aby rozuměla, ale tón hlasu uklidňoval. Stočila se mu do náruče.
Ušklíbl se. Jeho vášeň pro hledání jiných pohledů. Před jednadvaceti lety kvůli ní museli utéct z dosahu Chrámu. On, jeho žena a děti.
Nejmladší syn zemřel cestou do hor. Žena následující zimu. Následovalo naprosté odloučení.
Jednadvacet let nezahlédl cizího člověka.

pozn.: druhá stoslůvka u tématu, bez nároku na bodík
pozn. 2: tímto se velice omlouvám oběma aktérkám a stoslůvku jim věnuji
pozn. 3: byla jsem přítomna jen u druhého odstavce
Pořídit si pokrevní sestru může být celkem náročné. Zvlášť v případě, že nesnesete pohled na krev. Ideální je využít rozbité koleno a být rychlá. Zašeptat stvrzovací formulku a omdlít až pak. Pokud vaše novopečená sestra za něco stojí, vzkřísí vás.
Udělat ze své pokrevní sestry svoji ženu může být ještě náročnější. Musíte počkat, než schválí aspoň registrované partnerství. Taky musíte najít někoho, kdo bude ochoten vás oddat. V tomto případě mě. Požádat, přemluvit, uplatit. Já se uplatit nechám, horší je, co na to řekne ten nahoře. Ale tentokrát se to obejde bez omdlévání.
Úplně nejnáročnější bude uhlídat ty mrňavé tučňáky.

A/N: 200 m2 počítám jako jedno slovo a doufám, že pořadatelky budou taky :-)
Život na vesnici znamená i věci jako zeleninovou zahrádku o velikosti 200 m2, dvorek plný zlomyslných slepic a samozřejmě králíkárnu a její ušaté obyvatele.
Ti jsou nejdřív malí, roztomilí a chlupatí, pak vyrostou a pak je sníme. Teda pokud se okolím neprožene myxomatóza jako předloni, že.
Předtím ale musíme každý vrh včas roztřídit, aby nedošlo k nekontrolovatelnému množení, protože, inu, králíci.
Jenomže loni, snad to byl Murphy, snad špatný tatínkův zrak…
„Ehm, tati, u těch samic je plno chlupů, nedělají si hnízda?“
„To se ti zdá, jen se porvaly.“
Než jsme všechny (čtyři) samce našli, vyrostly nám dvoje vrhy neplánovaných králíčků.

slash
Nebýt koček, nelámala by si Rachel Berryová hlavu s výběrem šatů pro družičku. Nebýt koček, neroztrhal by Blaine Anderson svatební oznámení vzteky. Nebýt koček – přesněji kočky a kocoura graciézního bengálského plemene, generace F4, tečkovaného zbarvení – nebral by si Sebastian Smythe za muže Kurta Hummela.
Kočičí sourozenci, kontroverzní inbreeding a ukázkové rozložení skvrnek rozlomili jejich dlouhodobou rivalitu.
„Nikdy bych si nepomyslel, že zrovna ty budeš chovat kočky, Hummele,“ vyjádřil se Sebastian, když přinesl svého Caleba Jespera.
„Nápodobně.“ Calliope Jesper nápadníka podezíravě, ale zálibně očuchala.
Jejich páníčci se poprvé křížili, když se zjistilo, že je Calliope úspěšně březí.
Koťátka už rodili společně.

(Když se řekne Příbuzenská plemenitba, okamžitě mě napadnou králíci. A tyhle dva nemůžeme letos vynechat.)
Pozn. SLASH :-)
"Bobku! Bobíčku. Já jsem tak rád, že tě zase vidím!" sevřel velký králík malého v drtivém objetí.
"Tak jsi jim z toho genetickýho ústavu přece utek! Já už chystal záchrannou výpravu..."
"Bobe, no tak, nech toho! Vzdělal jsem se. Takhle bychom se k sobě chovat neměli."
"Jak takhle?"
"No, tak... intimně. Jsou z toho genetický defekty. Přečetl jsem si v ústavu pár knih z příruční police. Byla vedle kotce."
"Defekty?"
"No, třeba kdybysme měli spolu malý králíčky..."
Bob se zamyslel. S genetikou už se Bobek očividně seznámil dost. Teď by se mu měla do ruky dostat ještě učebnice sexuální výchovy.

AN: podle komentářů tedy upravuji. Odložte před čtením večeři. A asi to je něco plus. :)
Drorg naposledy hlasitě zafuněl a odebral se k lavoru s vodou. Za ním už byl nastoupený jeho mladší bratr, dychtivě vlezl na stoličku a začal rozvazovat tkanici.
Od stolu ho kriticky pozoroval starší bratr, Lorm, kterému pro jeho věčné poznámky přezdívali Rejpal.
„Nechceš si ji aspoň nejdřív umejt? Podivej na ty hnusný patlance,“ poznamenal pohrdlivě.
Mladší šmudla se zazubil. „Ale notak, nebuď cimprlich, jsme přece bráchové, no ne? Vevnitř se to stejně všecko smíchá,“ prohlásil, štípnul do mladého masa před sebou a hrubě přirazil.
Přes lavici přehnutá Sněhurka spolkla další slzu a již posté zalitovala, že ji lovec tehdy nezabil.

pozn.aut.: V povídce Poslední případ je zmíněn bratr Jamese Moriartyho, plukovník Moriarty, který svého bratra vždy vehementně hájil. Zde jsem se tedy inspirovala. Rodina Moriartyových prý měla zločin v krvi…
Původně měl přijít dvojník. Ale nestalo se tak. Když James Moriarty stisk spoušť, uvědomil si, že vyměnil slepé náboje za ostré.
Pomalu otevřel oči.
„Neválej se tady,“ ozvalo se nad ním. Ten hlas poznal.
„Vstávej, letíme do Nigérie,“ dodal Jack Moriarty. „Pomůžeš mi vysvobodit otce.“
„Tys vyměnil náboje?“ zeptal se Jim zmateně.
„Jistě. Ještě nějaký zbytečný dotaz?“
„Proč chceš pomoci… jemu?“
„Výraz vděku. Oženil se s vynálezkyní jen proto, abychom měli větší šanci na nadprůměrné IQ a mohli lépe uplatnit sklony ke kriminální činnosti zděděné po něm.“
„Blbost. Sklony ke kriminalitě se nedědí.“
„A co vlivy prostředí?“ zasmál se Jack.