DMD č. 06. pro 6. 4. 2025. Téma: Odvykací kůra

Lefty ještě jednou zkontroloval, že jsou dveře zavřené, než se vrátil k holopromítačce.
“Asi všichni víte, proč jsme tady,” začal.
Odpovědí mu bylo pár nejistých přikývnutí. Povzdechl si. S nováčky byla občas těžká práce. Zmáčknul tlačítko startu.
“Projekt Odvykačka!” praštil dlaní o stůl. Několik kluků nadskočilo.
“Podle mediků je velitel už na nebezpečné dávce kofeinu. Nespí, třesou se mu ruce, krevní tlak až k senátu… ale našli jsme řešení.” Vytáhl sáček. “Kashyyycká kůra! Nula kofeinu, stejná chuť! Nic nepozná!”
“Jsi si jistý?”
Ve stínu se zaleskly narudlé oči. Lefty polknul.
“Veliteli?”
“Máš minutu náskok,” zavrčel Fox: “Být tebou, začnu utíkat.”

“Slečno Růžičko, uklidněte se!” snažila se služebná Mari.
“Jak se mám uklidnit?! Pan Wani začal chodit za Jasmínou!” Růžička byla vzteky bez sebe.
“A co čekáte? Může chodit za kteroukoli slečnou.”
“Slíbil, že zaplatí moje dluhy u Madam!”
“Tak jste se k němu měla chovat jinak a ne zneužívat, že jste jeho oblíbená společnice.”
“Máš pravdu. Až za mnou přijde, předvedu mu všechny své dovednosti. Odvykne si chodit za tou čarodějnicí Jasmínou!”
“Jestli tohle dokážete...”
“Jasně že dokážu. Odvykne si chodit nejen za Jasmínou, ale za kteroukoli jinou slečnou.”
“Hlavně ať se tu ještě ukáže, aby to odvykání vůbec začalo.”

Jako správná hospodyňka s ranním rozedněním,
začnu se svým rituálem takřka každodenním.
Nakrmím, uvařím, poklidím hračky,
děti se porvaly, končí to plačky.
Přebalím plenku a děláme úkoly,
neb dítě s kašlíkem nemůže do školy.
Úkoly dopíšem, hodina v čudu,
nehty mám zhryzané pro samou "nudu".
Do skříně uložím poslední ponožku,
vydrbu podlahy, sežeru čokošku.
Napíšu povídku, češtinu študuju,
přihlouplým serošem mozek si gumuju.
Dá se ten kolotoč zastavit na chvíli?
Mou výzvu přijaly chřipkové bacily.
Matroš vážně prvotřídní, nejspíš z dovozu,
dokonale vyřazuje matku z provozu.
Rodina tu výzvu vnímá jako noční můru,
já zas jako od servisu odvykací kůru.

Slípka zdřímla na úsvitě.
Kur jen leží v posteli,
v myšlenkách svou krůtu hbitě
prohání on po poli.

Z postele se tiše béře,
jen to nejde holt letem -
i když kůra pomohla mu
od potíží se hřbetem.

Z kurníku je pryč ve chvilce,
na statek hned zamířil,
tam, kde sedlák jeho krůtě
teplý pobyt přislíbil.

Už je tady, teď jen stačí
okýnečkem nakouknout.
Však co vidí? Na pekáči
krůta! Jen ji zakousnout.

Kura hrůza obestřela,
na svou slípku pomyslí.
Poblouznění krůtou zcela
zmizelo mu ze mysli.

Zahanbeně míří domů
ke slepičce krokem svým.
Co myslíte, pomohla mu
kúra šokem tepelným?

„Osvětlení Coruscant, soumrak.“
Úleva.
Erma zavřela oči. Chvíle luxusu, kterému bude na Alhsis muset odvyknout.
Alhsis. Tržiště vonící kůrou tropických stromů a solí z chladných plání na severu.
Někdo zaklepal na dveře její kabiny.
Rychle se posadila. „Dále?“
Ve dveřích se objevila Padmé v plné polní. Vlasy v nenápadném pletenci, letecká kombinéza. „Změna plánů. Před chvílí jsem mluvila s kancléřem. Nařídil utajené vyšetřování situace na Alhsis.“
„Co to znamená?“
„Že poletím s tebou.“
„Budu tě muset nechat na oběžné dráze. Jinak poruším podmínky.“
„Jako senátorku bys mě s sebou vzít nemohla, ale tvé civilní pilotky si nikdo příliš všímat nebude.“

Zbrocený potem se budil ze snů plných krve, sténání a usedavého dětského pláče. I za bílého dne někdy slyšel helikoptéry a cítil, jak se s ním třese země, jako by kolem opravdu dopadaly bomby. Nechtěl nikoho vidět kromě těch, které vídal každý den v pekle.

Když se mu při krájení mrkve na polívku, tátova pokusu o ergoterapii, smekla ruka a z rány začala proudit krev, ulevilo se mu, že něco na chvíli bolí víc než to, co má v hlavě. Sesunul se na podlahu kuchyně a roztřásl se pláčem.

Válka skončila. Hawkeye Pierce byl doma a zvykal si na mír.

Když jí ho přinesli, proklela je. Nepochybovala, že ho postřelili ti stejní přátelští sousedé.
Neměla ho vlastně nikdy ráda, ale přesto strávila hodiny tím, že vytahovala z jeho zad úlomky olova a kostí.
Z doktora vymámila lahvičku laudana s doporučením, aby ji pacient vypil celou, jestli dostane horečku.
Sama neměla odpověď, proč ho místo milosrdné vraždy nechala trpět.
Nasadila mokrá prostěradla, chinin, vrbu, šalvěj, modlitby a všechno ostatní, co by mohlo zabírat.
Byla snad i vděčná, když konečně dokázal vstát z postele. Hubený. S kruhy pod očima.
Zvláštní bylo, že už si nepotřeboval dát whiskey, aby se mu netřásly ruce.

Zobák naposledy zaútočil jako harpuna.
Volavka zhltla ropuchu a vyletěla do koruny. Samec roztáhl křídla, odrazil se od silných větví buku a tiše se snášel k potoku.
Čtyři zelenkavá vejce zůstala na okamžik bez ochrany. Matka zpozorněla. Výstelkou ze suché trávy se prodíraly průsvitné špičky jemných vláken.
Znehybněla. Sem ne!

Opatrně posunula vajíčka na kraj hnízda.
Krátkými, prudkými údery se pustila do díla. Přetnout, vyrvat, zadusit. Pečlivě zlikvidovala i téměř neviditelné výhonky.
Postupovala větev po větvi. Buková kůra se zdála neporušená.
Aflézie se musela dostat do lýka. Téhle hrozbě odvykla. Mravenci nepomohli, jed vystoupal do koruny.
Vzlétla.
Letošní snůšku nevychová.

Marně si chránil hlavu před krupobitím kopanců a ran. Brunátný kápo si ho spletl s bubnem. Místo paliček použil důtky. Vylil si na něm všechnu svou zlost. Po poslední nadávce zařval: „Odvykačku!“
Vězňovi to po té nakládačce moc nemyslelo. „Jakou odvykašku?“ procedil mezi vyraženými zuby.
„Odvykací kúru!!“ hrozil pěstí dozorce. „Aby sis odvykl neposlušnosti.“ Hromový hlas pokračoval: „20 dnů hladovka.“ Nohshled zasalutoval. „Budeš chtít žrát i kůru ze stromů nebo hlínu z apellplazu, ale nic nedostaneš! Rozumíš?“ Výhrůžný tón se snášel na nebožáka. Ten si v tu chvíli přál zemřít. Ale přežil a své hrůzné vzpomínky pochoval hluboko v sobě.

Když mu tehdy v nemocničním pokoji Severus odmítl prozradit, kam se s Hermionou chystají zmizet, do srdce ho bodaly desítky nožů.
Cítil žal z nevyhnutelné ztráty. Cítil zklamání, frustraci a totální bezmoc.
Pomyšlení na to, že s ním nesdílí už ani vteřinu života, ho zevnitř drásalo jako kartáč na čištění ran.
Nejvíc ho ale bolelo vědomí, že si nezaslouží jeho důvěru, protože je nespolehlivý a nepoučitelný notorik, u kterého hrozí, že si po flašce skotské pustí hubu na špacír.
Od té doby se alkoholu nedotkl.
Bylo to překvapivě snadné.
Mnohem snadnější než přestat myslet na to, jak se dotýká Severuse.