DMD č. 09. pro 9. 4. 2026. Téma: Hošku, hošku, brzdi trošku.

Pekelná říše Edom, 1903 lidského času

James a Matthew se táhli vyprahlou pustinou. Matthew se snažil ignorovat, že jeho tělo žadoní po pravidelné dávce alkoholu, Jamesovi se těžce dýchalo. V Edomu už byli několik hodin. 
"Není zvláštní, že jsme zatím nenarazili na jediného démona?" dumal Matthew.
"Požádal jsem Magnuse, aby nás donesl jen k okraji Edomu. Tuším, že většina z nich bude v Citadele," vysvětloval James.
"Předpokládám, že míříme přímo do jejich středu," uškíbl se Matt.
"Ne. My budeme šplhat támhle na tu vysokou horu," ukázal James na zubatou stěnu, jejíž vrchol se utápěl v mracích z popela. 
"Šplhat? Šílíš?"

Příprava, kontrola, a seřizování senzorů proběhlo v rámci možností dobře. Sice se to neobešlo bez mírně nespokojeného mlasknutí, ale k ničemu závažnému naštěstí nedošlo.

Startovací sekvence byla úspěšná. Motor zařval a rozeběhl se s pravidelným, klidným hukotem, ustáleným na volnoběžných otáčkách. Ukazatele byly v normě, povolení ke startu bylo uděleno, dráha se zdála volná.

Provedl odbrždění a nastavil směr (nezapomněl zapnout směrové senzory), a pomalu zvyšoval tah. Stroj se pohyboval rychleji, ale v normě. Snažil se sledovat okolí, když náhle stroj sám od sebe prudce zastavil. Setrvačná síla mu zařízla pás do těla.

"Vy jste neviděl tu stopku, pane kolego?"

„Ty doženeš mě, ale k šílenství,“ zaúpěl Lister. „Mít k tobě paragon, tak tě z fleku jdu vrátit!“

„Hele, hoši, hoši, brzděte tu hádku. Máme velkej problém a váš supersexy kocourek nemůže natáhnout bačkory,“ ozval se Kocour.

„Tihle dva velký problém stejně nevyřeší,“ odpověděl mu suše Holly.

„Tak holt z jednoho velkýho průseru uděláme čtyři malý. A ty už nějak zvládnem,“ prohlásil Lister odhodlaně. „Předně musíme snížit spotřebu paliva. Co na týhle lodi nejvíc žere?“

„Vy, pane,“ odpověděl mu pohotově Kryton.

„Já myslel, co sežere nejvíc proudu a můžeme to klidně postrádat?“

„On!“ ukázal Kocour na Rimmera. „A dálkový světla.“

„Máme ho,“ raduje se Jura. „Teď ho jen stačí usvědčit.“
„Brzdi,“ krotím ho. „Zatím nemáme nic. Že jsem ho našla spát před domem? Každý advokát se ti vysměje. Ostatní mu nedokážeš.“
Zamračí se. „Chci ho dostat. Zničit ho. Slíbil jsem to Soně, když jsme ji pohřbívali. Ten syčák musí trpět!“
„Jistě,“ přitakám. „Hlavně, že se chytil. Ani to dlouho netrvalo. Stačilo se párkrát projít v jeho blízkosti a tvářit se dost vyděšeně. Jsem naštěstí stejný typ jako tvoje sestra.“
„Nevěřili jí. Prý jen fantazíruje.“
„Dřív to tak bylo,“ přikývnu.
„Dřív… vždyť sama říkáš, že mu nic nedokážeme…“
Usměju se. „Neboj.“

Adam zívne a zavře panel se seznamem doporučení k prevenci spánkové paralýzy. Je půl jedné v noci. Večerní kafe a dvě sklenky vína by to měly jistit. 
Lehne si na záda. 
Nezvyk.

Probudí se v půl druhé. Na boku.
Mapa, uvědomí si malátně, potřebuje mapu, aby mu vyznačila místo, kde je její tělo.
Mapa…
Najde prastarou automapu, otevře ji uprostřed a vedle položí tužku.

Probudí se ráno. Bez potíží se otočí na záda. 
Venkovní světlo je nečekaně ostré. 
Nalije si sklenici vody.
Mapa je přesně tam, kde ji nechal. Prolistuje ji. Nic. 
„Krucinál,” zavrčí a vrazí mapu zpátky do knihovny. 

Některejm stačí říct jednou, a pak je tu Klíšťák.

Zatímco jsme připravovali přespání za vsí, kde nás kdovíproč neviděli rádi, rozhodl se, že bude "trénovat".

"Co to to motovidlo provádí?" zhrozila se Jorga.

Chvíli jsem pozoroval jak Klíšťák s kobercem provádí stále výše stoupající lopingy: "Spadne a zabije se."

Fleuriot cosi dodrmolil: "Musíme doufat, že vystoupá dost vysoko."

Když viděl naše nechápavé výrazy: "Potřebuju aby až začne padat, byl dost vysoko, abych se stihl teleportovat do jeho trajektorie, chytnout ho a stihnout ubrzdit než dopadne."

Povedlo se.

"Neděkuj, vytáhni koberec z hnojníku, a nevracej se, dokud nebude vonět po fialkách!"

Slávka se ujme představování.
Sylvie Drahošovu matku přivítá se smíšenými pocity. Drahoš je docela úhledný mládenec, ale Xéniiny výrazné liščí znaky se nedají přehlédnout.
„Táta nepřišel?“ vyhrkne Drahoš rozčileně.
„Zůstal venku, snaží se zachytit stopy. Chce zjistit, kde se vydlak schovává.“
„Ale já s ním musím mluvit!“ Drahoš vyskočí a rázuje ke dveřím. „Jdu ho najít. Vydlak používá oheň, musím ho varovat!“
„Teď nikam nechoď,“ zarazí ho Xénie přísně. 
Drahoš nervózně rozhodí rukama.
„On to ví, všechno jsem mu řekla. Přijde.“ Xénie se obrátí k Sylvii: „Potřebuju připravit lektvar, kde máte kuchyň?“
„Jaký lektvar?“ diví se Slávka.
„Copak ty nevíš?“