DMD č. 19. pro 19. 4. 2026. Téma: Kurník

Občas musím zkontrolovat, zda mi někde nebují peří. Za poslední týdny už nebydlím v obyčejném postsocialistickém panelovém domě, nýbrž v kurníku. Všude, kam se hnu, motají se mi pod dohama kuřátka. Větší kuřátko u toho brebentí, ukazuje mi věci nebo si zpívá, menší kuřátko neříká nic, ale tváří se dost výmluvně. Pokud náhodu nemohu kuřátka najít, stačí si sednout a říct si, že je klid, a mohu se tím pádem pustit do něčeho zajímavého. Přesně v okamžiku dopadu zadnice do polsrování spustí se drůbežím mláďatům čidla, a než bys řekl histogram, už mám jedno na noze a druhé na zádech.

Pořídíme si slepičky! Bude to príma! Domácí vajíčka! Bude legrace! Jsou nenáročné, sežerou kdeco, vlastně nic nepotřebujou. Kurník se objedná z Číny, tamhle ten plácek je ideální místo. Kámoš má seno na paletě, pěkně jim to vysteleme. Máme rezervovaných šest lohmanek, stačí pro ně zajet do vedlejší vesnice. 

Pipinky už bydlí! Děti jsou nadšené! Omeleta z domácích vajec! 

Kurňa, to je smrad. Jedeš z toho záhonu! Ty blbky si zase vylily vodu. Zavřeli jste dvířka? Kuna, kurva! Čmelíci? To si děláš prdel!

Když po roce a půl zdechla poslední slepice, zamořený kurník jsme rituálně spálili. 

Domečková rada obnovení chovu zamítla. 

Lidé se nedokážou shodnout, jak říkat našemu bejváku. 
Prý je to kurník, protože ve spodním patře bydlí slepice. Ale taky šopa, protože v něm mají zahradní nářadí a seno. 
Navíc často říkají tahle slova těsně po sobě. 
Hlavně potom, co nás nahoře pod střechou objevila lidská mláďata, která odtamtud chtěla skákat do sena, a pak utekla s pískotem „upířííííí”, ale co si pamatuji, prý při spatření užovky vřeštěla „zmijeee”, takže asi nejsou zrovna dobrá v přírodopisu.
Pak jsme se doslechli, že bydlíme ve stodole a strašíme ve věži. 
Pro nás je to bejvák letní kolonie a šmajchlkabinet během babího léta. 

„Ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti. Tereza má nejobvyklejší možné jméno, ale pokud si správně pamatovala místo narození, měli bychom ji do pár dnů ztotožnit.” 
„Tereza má přístup k ženě toho parchanta, drží se jejího strachu a lítosti. Jemu je to jedno. Nemůžeme na něj, ale můžeme na ni,” řekne Adam. 
„Co chceš dělat?” zeptá se Blanka ostře. 
„Přišla za Norou odstranit telepatickou pojistku. Fajermon se o ní musel nějak dozvědět. Možná ze složek UBRMu?” 
„Můžu se zeptat jeho,” promluví Roman. 
Ticho.
„Kur…ník,” řekne Blanka. „Možná z něj něco rozumného vypadne, ale fakt jsi ochotný s ním mluvit, potom co provedl?” 

„Vždyť jsou jako mátohy!“ Táta srší energiií. „Jde se ven, mládeži. Potřebujete dobít baterky!“ 

Maminka zavírá myčku. „Bude pršet. A mám maso v troubě.“  

„Zvládneme to sami. Že jo, šampione,“ drbne kluka po vlasech. 

Markéta se netváří. Tuší, jak to zase dopadne. Dopravní halu Národního technického muzea vidět nechce. Už nikdy. 

„Co je, princezno?“ táta se usmívá. „Vypadáš jako Sněhurka.“

„A můžeme se jít podívat taky na zvířátka?“ 

Holčička si bere bundu.

„Já vám je ukážu! Jsou hebké jako obláčky. A klidně vysedí i cizí vejce.“

Filip zvítězil nad zipem. Zvedá bradu. „Nás vůbec žádná slepičárna nezajímá. Že ne, tati!“

Skutečnost, že byla jmenována právě dotyčná, měla za následek určitý rozruch, řadu překvapených a nesouhlasných komentářů. V některých jedincích taková volba vyvolávala celkem pochopitelné obavy. 

Nicméně v krátkém čase dovedla přesvědčit většinu pochybovačů. Prokázala výbornou znalost svého oboru stejně jako organizační schopnosti. 

„Musím říci, že to byla dobrá volba. Máme tady pořádek jako nikdy předtím,“ vyjádřila se jedna z dotázaných.

„Vyzná se a respekt má taky,“ přidal se další hlas.

Nevadilo ani, že si přitom počíná dosti rázně, ba že došlo na její nepokryté upozornění, že asi poteče opeřenecká krev.

Nakonec se tedy liška na pozici správkyně drůbežárny dobře osvědčila.

Dva bezdomovci se potulují opuštěnou zahrádkářskou kolonií a narazí na polorozpadlý kurník s poslední vyzáblou slepicí. Zajásají nad tím nenadálým štěstím, kurník rozštípou na polínka a založí si ohýnek, slepici zakroutí krkem, oškubou ji a nad ohýnkem upečou. Po dlouhé době s pořádně plným žaludkem si lehnou do trávy a filozofují. 

Jeden najednou povídá: „Hele Karle, teď se všude mluví o té finanční krizi, myslíš, že se to nějak dotkne i nás?”

„No jasně!” povídá Karel.

„A jak, prosím tě?”

Karel: „No, máš nějaký kamarády bankéře, manažery nebo podnikatele?”

„To teda nemám.”

Karel: „Tak vidíš, teď je brzy budeš mít…”

Magdalena Vytáčková byla na procházce. V líném letním odpoledni odmítala dělat těžší práci než načumování přes plot sousedům. Velice inspirativní a poučné rovněž bylo obrátit oči k nebesům a počítat oblaka.

"Dnes nebude pršet," zabrblala nespokojeně, když byla s prohlídkou nebeské báně hotová.

V tom se to stalo.

Hromová rána. Po ní menší dřevěné rány dopadajících prken korunované jedním "Kurník šopa!" 

Magdalena otočila hlavou. Zaposlouchala se do proudu nadávek. Vyrazila. 

Zdroj hluku objevila záhy.

Starý Vomáčka se hrabal z trosek kurníku a nadával, až se hory červenaly.

"Kurník v prdeli, babo!" nadával, když si všiml sousedky pohodlně opřené o vrata.

Jasné hlasy se překřikovaly nad sluncem vysušenou trávou. Smích se nesl letním večerem. Kamenné zídky za cestou neznaly stavovské rozdíly.
"Viděly jste ráno před kostelem Joana?"
"Kterýho?"
"Kterýho asi. Koukej na Martu, je úplně červená!"
"Nejsem!"
"Uc je stejně nejhezčí."
"Nejhezčí... a úplně blbej."
"Mně se líbí Bernadon."
"Ještě pořád? A Rémin ne?"
"Nebesa, jen to ne! Pamatuješ loni? Každá z něj byla na větvi a jak to dopadlo? Paseka jak po tchořovi v kurníku."
"Blbeček. Takovejch sladkejch řečí."
Biatris si stěží všimla, jak Gertrud ztichla, než musela před děvčaty bránit vlastní krev.
"Miqueu je na vás trochu starej, ne?"

Steve: Může mě někdo přejít vyzvednout? Ten zlobidlo Batroc mi zničil motorku, uvízl jsem v pokakaným Jersey a metro má odstávku

Steve: Co to kurník je, proč mi to zlobidlo opravilo na zlobidlo?

Steve: Kurník

Steve: Kurník 

Steve: Já jsem psal kurník 

Tony: Uklidni se. Jen jsem tam dal filtr 

Steve: Jaký filtr, do hájíčka zelenýho?

Tony: Na nadávky. Aby nás zase nezdrbali na Foxu, že jsme špatný vzor pro mládež

Steve: Bojujeme proti pokakaným Náčkům, o co lepší vzor můžem být?

Tony: Mě si nestěžuj

Steve: Starku, okamžitě to vypni, nebo přísahám, že tě odživotním

Tony: Zavolej si Uber