DMD č. 30. pro 30. 4. 2012. Téma: Trumf

Jeho vzhled byl jeho největším trumfem, hlavně co získávání srdcí mladých slečen se týče. To by tu nesměl být jeho o dva roky mladší, závistivý bratr. Tedy, jenom on si myslel, že mu jeho malý bráška závidí vzhled. A od jisté doby si to poté spolu s ním mysleli i všichni ostatní. Avšak mladšímu byl vzhled staršího vždycky celkem fuk, hlavně když bratr se svými milenkami nedělali v noci moc hluku. Jednoho dne se však všechno změnilo. Starší bratr přebral mladšímu jeho dívku. To mladší nepřekous a začal dělat naschvály. Nakonec chrstl staršímu do obličeje kyselinu, a bylo po trumfu.
Zase jsem napsala něco víceméně depresivního, a zrovna takhle nakonec -_- Takhle to bohužel dopadá vždycky, když nemám pořádné nápady.

Bubnování deště neustávalo. Křišťan přivřel oči a vyložil na stůl kartu.
„Císařovna, co mi na to povíš?“ usmál se na Ambrože.
„Že nemáš sloužit tělu a že máš smysl pro humor,“ opáčil Ambrož a sledoval Křišťanovu reakci, „a taky, že ji přebiju svojí Papežkou.“
Na stole přistála další karta, Papežka ovládla Císařovnu, duchovní síla porazila fyzickou.
„Ještě se neraduj!“ Křišťan táhl a na Papežce se uvelebil Milenec. Ambrož se začervenal. Pak se zahleděl do balíčku. Milenec byl zakryt Měsícem.
„Co mi povíš teď?“ řekl Ambož a rozpačitě se podíval na protihráče.
„Že hrát prší s tarotovými kartami je hrozný nápad...“

Varování: slash
Justin to nechápal. Jak ho může tak přehlížet, když se minulou noc k sobě chovali tak důvěrně?
A chtěl v tom pokračovat, takže mu nezbývalo nic jiného, než na něj vytáhnout svůj jediný trumf.
Sešel na parket a vytasil svou nejsilnější zbraň - sundal si košili a odhalil všem své nádherné, bělostné, mladé tělo. Začal tančit, odvázal se a nenápadně pokukoval po těch dvou tanečnících, které si Brian dnes omotal okolo prstu. Zanedlouho mu to vyšlo. Oba se věnovali jemu a Brian jen překvapeně koukal. Vzpamatoval se a ty dva odehnal. Dnes se bude líbat a tančit už jen s ním!

A/N: Nemá to žádný děj... Ale nic smysluplnějšího mne nenapadlo. :)
„No tak Voldy, vím, že podvádíš!“ zacvrlikal Brumbál, který viděl přes brýle rozmazaně, a položil prázdnou skleničku od ohnivé whisky.
„Neříkej, že ty hraješ čistě.“ zasmál se chrochtavě Potter.
„Hraju čistě!“ zavřeštěl a vstal. V tu chvíli se mu vysypalo z levého rukávu pět es. Harry se už zase smál, až mu z úst vystříkla sprška alkoholu.
„Fakticky?“
„Ale ty taky podvádíš!!!“ zakřičel a vytáhl mu z náprsní kapsy trumf.
„Ale já to nezapírám.“ odporoval Harry.
„Už toho mám dost!“ naštval se Albus a praštil do stolu.
„Ticho, vzbudíš nám Tomíka.“ zasyčel mladík a pohladil pochrupujícího muže po plešaté hlavě.

Tu hru rozehráli na úsvitu věků a trvala už opravdu dlouho.
Popravdě jde jen stěží říct, jestli je vlastně bavila hrát, i když v ní oba nacházeli jisté zalíbení.
Každý ji hrál tak odlišně, a přeci občas tak podobně, byť jejich taktiky byly velmi rozdílné.
Jeden budoval tam, kde ten druhý ničil. Nechal růst stromy, kde před tím tekla láva. Tvořil oázy vprostřed pouští. Deštěm dusil ničivé požáry.
Byli jako den a noc. Jako stvoření a zkáza.
Jeden z nich pak s vítězoslavným úsměvem přivedl na Zemi lidské plémě.
Jen si už nedokážu vzpomenout, který z nich to tehdy byl.

Stará učebna mistra Thornvalda byla vymetená, dubové lavice vydrhnuté do běla, stěny čistě vylíčené, skříň se dveřmi, které nikdy nešly dovřít, opravená. Krabice s ingrediencemi precizně srovnané a plné. Na každé lavici kotlík vycíděný do vysokého lesku.
Dovnitř se nahrnuli noví žáci, posedali si do lavic, někteří prolézali místností a zkoumali, co se dalo. A dohadovali se.
„Můj táta je lékárník!“
„Pche, to je toho, lektvary. Můj táta je kovář!“
Jenom jedna světlovlasá holčička v zadní lavici seděla úplně tiše.
Vstoupil mistr, přísný v černé mnišské klerice. Prošel učebnou. Položil ruce na pulpit.
„Posaďte se. Zavři dveře, Liso.“
„Ano, mistře.“

Pozn. Co kdyby byl Voldemort žena? A kdyby vytáhl takovýto trumf? Nevím, jak se ta scéna se žádáním o práci odehrála v knížce, za živého boha ji nemůžu najít...
„Nikdy jsme tu neměli tak problémové děvče,“ postěžovala si majitelka sirotčince. Brumbál chápavě přikývl.
„Smím si s ní promluvit o samotě?“
Už tehdy jej Toni Raddleová něčím fascinovala. I jako dvanáctileté děvče v sobě měla nevídanou hrdost a soběstačnost. S každým rokem v Bradavicích ho jen utvrzovala v tom, že je jedinečná.
*
„Vítej zpět, Toni,“ pozdravil Brumbál mladou ženu, aniž by se na ni otočil. „Vím, o co jsi přišla požádat. Rozhodl jsem se ale, že místo učitele obrany proti černé magii svěřím někomu zkušenějšímu.“
„Opravdu?“ řekla něžně a Brumbál slyšel zašustění pláště padajícího k zemi. „Ale Albusi,“ dodala svůdně.

Je to tu. Konec dubna. Ach jo...
Díky sosačkám, díky KaTužce a Nifredil a díky Vám všem, letos to zase stálo za to! :)
Věděla, že tam nemá chodit. Aby ji husa kopla, ten mlejn zlověstně smrděl na sto honů, zblízka ještě víc. A stejně vlezla dovnitř, aby tu bouřku přečkala v suchu. A to bylo hned bouchání, kvílení a světelné záblesky. V kině viděla lepší efekty. Ale v kině na ni z plátna nevypadli dva čerti. Prej že propadla peklu a kdesi cosi.
„A co si o mojí duši zahrát?“ navrhla klidně.
„Pekelnej mariáš?“ Čertům zasvítily oči a hned se hrnuli ke stolu.
„Ten neumim. Sedmu?“
Kývli, pitomci. Dokonce dobrovolně rozdávali.
„Tak to rozjedem, chlapi!“ Prohlédla si karty, zasmála se a vyhodila první.
A/N: V Sedmě jsou nejdůležitější trumfy, ty musíte prostě získat vy, i kdyby při tom měla téct krev...

„Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že jsi krásná.“
„Když jsem tě poprvé uviděla, věděla jsem, že jsi charismatický.“
„Když jsem s tebou promluvil, zjistil jsem, že jsi chytrá.“
„Když jsem s tebou promluvila, zjistila jsem, že máš krásný hlas.“
„Když jsem s tebou poprvé strávil noc, zjistil jsem, že jsi báječná milenka.“
„Když jsem s tebou poprvé strávila noc, zjistila jsem, že jsi něžný.“
„Když jsem s tebou začal žít, zjistil jsem, že umíš vytvářet domov.“
„Když jsem s tebou začala žít, zjistila jsem, že jsi starostlivý.“
„Dodnes jsem netušil, že umíš zpívat.“
„Oba máme ještě pár trumfů.“

„Nenaštve se?“ ptal se Ray. „Na pivo můžeme jindy…“
„Bez obav.“
.........................
„Ten koncert nestíhám, Cowley chce, abychom dotáhli resty v papírování,“ omlouval se Bodie zkroušeně.
Ray se zdržel komentáře, zvědavý na její reakci.
„Co se dá dělat…“ řekla v klidu. „Půjdu s Murphym.“
„Proč s Murphym?“ naježil se.
„Proč ne… Nabízel mi, že bychom si mohli někdy vyjít za kulturou.“
„To bych se na to podíval!“
„Samozřejmě bych šla radši s tebou. Ale když nemůžeš…“ protáhla významně.
„Nějak si to zařídím,“ pronesl a vyřítil se pryč.
„Jsi potvora,“ pronesl obdivně Ray.
„To jsem ještě nevytáhla všechny trumfy,“ usmála se potutelně.
................................
AN: Nedávno jsem dokončila multicrossoverovou povídku, kde jsem mimo jiné dala dohromady Hermionu s Bodiem. Tenhle drablík naznačuje, jak by jejich soužití mohlo vypadat :-) A hlavně se mi po těch prima postavách už stýská...