DMD č. 30. pro 30. 4. 2012. Téma: Trumf

Vjeli si do vlasů. Hádají se, hašteří. „Já jsem větší, byl jsem s Ježíšem na hoře Hermon.", durdí se Jan. „To já tam byl taky.", zlostně dupne nohou Jakub. „Já jsem větší!", šermuje Petr rukama před obličejem Jakuba. „Jak jsi na to přišel?", překřikuje ho další učedník. „Protože jenom mě dá Ježíš klíče.", vytahuje se Petr.
Ježíš mlčí. Kárá je jen smutným pohledem. Oni se však škorpí dál. Jeden druhého chce trumfnout.
„Proč se dohadujete? Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.", klidným hlasem ukončil Ježíš spor.

Ti ochmelkové u stolu poblíž baru vypadali docela mile. Vlastně měli jen mírnou špičku, když je zvali na mariáš.
András nechtěl.
„Pojď, co ti to udělá,“ přemlouvala ho. „Není to těžké, jen musíš dávat pozor a myslet. Aspoň to zkus,“ naléhala.
„Tohle opravdu není hra pro mne,“ oponoval András.
„Vadí ti myšlení?“ provokovala ho, ale jeho důstojností to neotřáslo. Nakonec ze zvědavosti souhlasil, že se přidají k těm dvěma.
András brzy zjistil, že mariáš opravdu není „jeho šálek čaje“. Pro příště zůstane u pokeru.
„Hraje vážně jak ponocnej,“ pomyslela si čarodějka, „ještěže mám kouzla.“ A z kapsáře nenápadně vytáhla trumf.

Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Poprvé?
Sledoval strop.
Slyšel od vedle zvuky.
Utichly.
Strach.
Dívka.
Co jí ještě udělala?
Chtěl ji vysát.
A teď...
Bál se o ni.
Začichal.
Pot.
Přicházela.
Raději se nezeptal.
Ukládala něco do ...
Lednice?
A potom.
Další dveře.
Zmatený.
Přiváděla dívku .
Omámenou.
Oblečenou.
Jen tričko.
Karetní symboly.
Trumfy.
Tělo vědělo.
JÍDLO!
Položila ji na zem.
Myslí mu blesklo pár slov.
Čí slova?
"Jíme u stolu. Jídlo se nemá hýbat...."
Mučitelka to přerušila.
"Vezmu ti trochu krve."
Příšerná slova.
Upír a nenáviděl jehly.
Takovou bolest nečekal.
Křik.
Přiložila zkumavku k ráně v boku.
Odložila nůž.
Usmívala se!
"Budeš na ni hodný?"
Olízla ránu...
Další

Korriban.
Svět mrtvých Sithů.
Hrobky a menhiry, šepot nesmrtelných duší.
Zde si Palpatin nechal připravit okázalou hrobku.
„Co jí říkáš?“
„Překrásná …“ vydechl pokrytecky Vader.
„ … jen škoda, že je prázdná,“ dodal v duchu.
Císař se břitce usmál: „Věčnost mne láká.“
„To vám schvaluji.“
Ale Palpatin si nenechal kazit radost.
„Než lidé pochopili podstatu Síly, uctívali bohy,“ kázal. „Myslím, že po smrti stanu se bohem …“
Vaderovi respirátor vypadl z rytmu.
„ ... uctívaným spasitelem galaxie,“ vytasil Palpatin nejvyšší trumf.
Vader sípal, začínal se dusit.
„Máš snad něco proti?“ naježil se císař.
„Nikoli,“ zachrčel Vader. „Jen připomínám, že spasitelský komplex bývá neklamným příznakem psychického vyšinutí.“

„Nie Chandler, nechcem, aby si mi dával peniaze. Ja viem, že teraz, keď sa odsťahuješ, budem musieť všetko platiť ja, ale ja sa o seba postarám.”
Chandler sa na Joeyho neveriaco zahľadel.
„Tak dobre. Už ti peniaze nútiť nebudem. Na oslavu nášho posledného dňa ako spolubývajúcich by sme si mohli niečo zahrať. Poznám skvelú kartovú hru. Volá sa…,” lietal pohľadom po miestnosti až sa zastavil na hrnčekoch na stole.
„Volá sa Hrnčeky.”
Rozdal každému dve karty.
„Ja mám sedmičku a trojku. Vyhrávam, ak nemáš tromfa. Ukáž.”
Joey mal dvojku a päťku.
„To je neuveriteľné. Máš tromfovú kartu, vyhrávaš sto dolárov.”
Autorská poznámka: S06E06. Tento fandom zatiaľ fakt nebol?

Více méně navazuje na Dobrou zprávu a Podmínku
varování: morbidní... svým způsobem
----
Frances si prohlížela uniformu, kterou koupila v dražbě Dudleyho majetku. Byl to moc pěkný kabát z dobrého sukna. Ještě zářil novotou. Nablýskané knoflíky se leskly v bledém, zimním slunci. Nikde nebylo ani stopy po zašívání. Mohla jen předpokládat, že si ho jeho předchozí majitel pořídil těsně před vyplutím...
Pořád nemohla uvěřit tomu, že se jí ho podařilo získat. Tak trochu podezřívala Starého Hawkinse z toho, že vyvolávací cenu nasadil schválně nízko, aby si ho mohla dovolit. Původní cena musela být jistě mnohem vyšší. Ale co na tom záleželo. Kabát byl její! A listina schovaná kapse jakoby tím nabyla úplné platnosti.

Elrond stanul po dlouhé cestě z Gondoru zpátky v Roklince. Údolí bylo ztichlé odchodem elfů a Arwen, ale to Elrondovi nevadilo. Naopak.
Uvolněně se nadechl a konečně si povolil pohrdlivý úšklebek – jak snadno se všichni nechali napálit!
Svižným tempem zamířil labyrintem tajných chodeb hluboko pod základy domu, kde měl ukrytou pokladnici. A v ní svůj trumf.
Trumf, s nímž obnoví krásu svého údolí, s nímž pozvedne uvadlou slávu elfů, s nímž vykoná mnoho dobrého. Trumf, který se brzy stane jeho miláčkem, a o kterém si všichni myslí, že je zničen.
Elrond vytáhl Prsten a po měsících odříkání si ho navlékl.

Stáli proti sobě na kraji střechy Bartolomějské nemocnice. Měřili se pohledem; každý hrál svou hru, ačkoliv jim oběma bylo jasné, že mu ten druhý nevěří.
Bludný kruh. Rytmus bubnování prstů. Pouhý trik.
Vážně sis myslel, že to je tak jednoduché?
Možná stojím na straně andělů, ale nejsem jeden z nich.
Zbývá vyřešit poslední případ.
Dlužím ti to.
Podali si ruce; další falešná hra. Ó, jaká čest tě znát. Hluboký pohled do očí, snaží se nahlédnout za závěs divadelního partu. Ale přetvářka je silná herečka.
Zbývá poslední trumf.
Moriarty si bleskově strčil hlaveň do úst a stiskl spoušť.
Hra pokračuje pádem.

Ještě jednou na rozloučenou Evžen a Xénie.
Varování: Toto drable je unavené stejně jako autorka.
Poděkování: KaTužce, nifredil, sosačkám a všem, co napsali spoustu tak skvělých věcí. Bylo to krásné a bylo toho fakt DOST
Konečně se podařilo děti rozčilené návratem do Budče zahnat do postele.
Xénie zmoženě přehlédla kufry. Po nekonečném přerovnávání, shánění krokvíkam založených nezbytností a hádek, co je čí, bylo sbaleno. Snad na nic nezapomněli.
Vytáhla z trouby ostružinový koláč na ráno na cestu. Bude se jí stýskat…
Bezmyšlenkovitě shrnula na hromádku roztahané karty. Ten den už asi posedmé. Malá objevila novou hračku.
Balíček jí vyklouzl, karty se rozlétly po podlaze.
Evžen mávl rukou a nehodu napravil. Navrchu skončilo srdcové eso. Pousmál se a objal Xénii kolem ramen: „Jsi unavená. Čas jít spát.“
Malátně se o něj opřela a úsměv oplatila: „Pojďme.“

„Když jsme se poprvé setkali, šokovala mě míra jeho arogance. Ale nebyl jsem tou dobou nejmovitější, proto jsem přijal nabídku společného bydlení. Ačkoli jsem ho prakticky neznal. Všechno bylo lepší než bydlet s tetičkou Harry.
Pár dní nato jsem začal vážně litovat svého rozhodnutí. Choval se tak výstředně, že k některým kouskům, které předváděl, by Steven Moffat vymýšlel scénář dlouhé měsíce.
Postupem času jsem si však na jeho výstřelky zvykl. Dokonce jsem se nejednou přistihl, že mi bez nich schází potřebná hladina adrenalinu.“
„Tati, tati, a čím tě táta nakonec dostal?“
„Pamatujete si tu cikánskou střelnici? Vystřelil mi plyšového medvěda.“