Profesionálové

Co už, pomyslím si rezignovaně. Šílenou rýmou měsíc začal, ještě šílenější končí. Nicméně aspoň jsem se díky tomu neomezila na jeden fandom a mohla jsem vyvenčit více oblíbenců.
Saturnin vejde, vzorně se ukloní, ale jiskra v očích napovídá, že je připraven reagovat na každou špatnost.
Hawkeye ležérně popíjí, cokoli se vylinulo z kolony, spokojeně přitom klábosí s B.J.em i s Margaret.
House přátelsky (cože?!?) kyne holí. Zjevně je předávkovaný Vicodinem.
Neo se vrhá zachránit svět.
Jon nic neví.
Bodie se culí jen a jen na mě.
Tak zase za rok, přátelé, zamávám jim. A nezapomeňte na šetření energiemi.

„Dámy, můžeme vám být v něčem nápomocní?“ hrnul se Bodie se širokým úsměvem a svým rezignovaným parťákem v patách vstříc dvěma dlouhonohým a dlouhovlasým dívkám vystupujícím z auta.
„Ne, díky,“ odpověděla zdvořile jedna a jakoby proti své vůli dodala vysvětlení. „Jdeme si dát drink po práci.“
„Tak vás zveme!“ rozhodl Bodie. „Bodie a Doyle, těší nás.“
„A který jste který?“ zeptala se pobaveně ta druhá, když pochopila, že se jich tak snadno nezbaví.
„Bodie je ten hezčí,“ vložil se do konverzace Doyle a vyfoukl tak Bodiemu jeho oblíbenou hlášku.
„Pořád si nejsem jistá,“ rozhodila rukama. „Nemáte nějaké lepší poznávací znamení?“

Doktor je… opět… sledoval se směsicí fascinace, pobavení a mírného zděšení. Řešili záhadu a přes všechno pošťuchování a slepé uličky bylo vidět jejich zaujetí. Nápady lítaly sem a tam. Jeho k tomu vlastně nepotřebovali. Tedy… až doteď…

„Mohli bychom to zkusit, teoreticky. Kromě zanedbatelných komplikací s časovým paradoxem,“ podotkl ironicky, „ je tu problém, že nevíme, kam se vrátit.“
„Pravda,“ přikývl George. „Navíc jsi paměť nejspíš ztrácel opakovaně, po každé návštěvě planety.“
„Důležité přece je, co se stalo poprvé,“ namítla Margaret.
„Sladké poprvé…“ zamrkal na ni Bodie.
„Sklapni!“ ozvalo se vícehlasně.
„Nebo spoutáme a na hák zavěsíme tebe!“ pohrozila mu Hermiona.

„Asi si sedím na vedení…“ zamračil se Hawkey.
„Nebo nejsi takový zvrhlík, za jakého jsi běžně považován,“ ušklíbla se na něj Margaret.
„Greg má ale pravdu,“ přerušil své nezvykle dlouhé mlčení Doktor. „Pokud jsem byl zakletý, zajímá mě víc, jak z toho ven, než co k tomu vedlo…“
„Ty fakt nejsi zvědavý?“ vykulila oči Hermiona.

George se chystal je znovu usměrnit, ale Lisa mu položila ruku na rameno a zarazila ho.

„Jsou jak malé děti, nech je, ať si vyhrají…“
„Momentálně mi spíš připadají jako chudí duchem,“ zabručel.
„Že by měla TARDIS kromě překládacího programu i nějaký hloupnoucí?“ nadhodil Ray.

„Tahle planeta je založená na promyšleném hierarchickém principu,“ začal Severus, zatímco Hermiona listovala knihou. „Ayla, tak se jmenuje,“ pokynul k dívce usínající po alkoholu, „je přesvědčená, že ona je příslušnicí vládnoucí kasty. Ve skutečnosti má mysl naprogramovanou podobně jako vraždící monstra, která jste potkali. Nad ní jsou minimálně dvě vrstvy. Přátelští nejsou ani náhodou. Útočí na všechno cizí. Disponují specifickou magií.“
„Tvoje čtvrtá regenerace byl ten cvok s šálou a kloboukem, že jo?“ ujišťovala se Hermiona.
„To jsem byl já,“ přikývnul Doktor a snažil se tvářit důstojně. „Proč?“
„Zřejmě na něj… na tebe… kdysi dostal zálusk jeden z nejvyšších kruhů…“

Většina osazenstva TARDIS spala.

„Pár hodin na téhle přátelské planetě a vypadáte hůř než po pobytu na Ostrově,“ protočil Severus oči, když vpadli dovnitř.
„Jsme v pořádku, děkujeme za optání,“ kontroval Greg.
„Nezlobte,“ zasáhla hbitě Margaret. „Severusi, běž všechny vzbudit, máme záhadu k vyřešení.“
„Jdu taky, budit spáče mě baví,“ zakřenil se sadisticky Doktor.

Zjevně využil čas k seznámení ostatních se situací, protože když se sešli kolem zajatkyně, šlo vše ráz na ráz. Hermiona mávla hůlkou, pouta spadla, dívka se protáhla a protřela si oči, které jí začaly slzet.

„Máš v oku řasu, musí tlačit,“ řekla vlídně Hermiona.

Dívka vzhlédla.

„Jak je možné, že si nás vůbec nevšímají?“ zkusil ji Doktor zapojit do hovoru a zároveň se něco dozvědět.
„Jsou to primitivní tvorové vycvičení s jediným cílem – najít a zničit. Jedí pouze v boji, těla nepřátel, aby je líp vyčenichali. Vy jim nijak nevoníte, jste pro ně jako vzduch.“
„A ty?“ položil zásadní otázku Greg.
„Myslím…“ řekla a neklidně pohlédla na válečníky masakrující se jen pár metrů od jejich skupinky, „že mě ochránilo to kouzlo, kterým jste mě spoutali. Jako kdybych se oblékla do vašeho oblečení nebo obula vaše boty. Jsem pro ně neviditelná…“
„Takže budeš spolupracovat!“ uzavřela spokojeně Lisa.

Řvoucí dav, na který jsem upozornil, se pohyboval rychle. Ještě rychleji se za kopcem vynořil druhý, zcela tichý.

„Teď se ukáže, kdo trénoval běh na střední vzdálenost,“ podotkl jsem k naší nepohybující se skupince a zaujal palebnou pozici, připravený hájit ústup.

Obě tlupy byly na dostřel. Nás si nevšímaly.

„Jdou po sobě!“ zařvala Ginny.

Za pozdní diagnózu pochvalu nezískáš, holka…

Vzápětí se ukázalo, že růžoví tvorové jsou uvnitř spíš do zelenožluta. A i když útočili na sebe, na nás dopadaly jejich kousky. Setřel jsem z obličeje tělní tekutiny nejbližšího z nich.

„Zřejmě dva znepřátelené kmeny,“ pronesl s akademickým zaujetím Doktor.

„Jo,“ přikývnul Doktor. „Pamatoval bych si, kdybych tu už byl…“
„Nebo taky ne…“ řekl Greg a mozkové závity mu rotovaly.

Růžová dívka začala couvat. Bodie ji chytnul za paži. Ginny ji spoutala a neverbálně zakouzlila ševelissimo. S Bodiem si stoupli zády k sobě a sledovali, jestli se neblíží další „přátelský“ obyvatel planety.

„Myslíš, že Doktorovi vymazali vzpomínky?“ ujišťovala se Lisa, že správně pochopila tok Gregových úvah.
„Přesně tak…“
„To by museli ovládat nějakou formu magie,“ podotkla Margaret.
„Zdá se mi,“ řekla Ginny váhavě a přimhouřila soustředěním oči, „že něco cítím. Silové pole, vibruje nad povrchem, přibližuje se a zase vzdaluje.“

„Nechci vypadat paranoidně… ale ten růžováček mi připadá nebezpečný,“ řekla Ginny.
„Souhlasím,“ přikývnul Bodie.

Zbytek Ostrovanů se zarazil. Spoutaný tvoreček působil neškodně, ale tihle dva měli obvykle na průšvihy čich.

„Neublíží nám, když si jí nebudeme všímat,“ vysvětloval Doktor, snažící se uklidnit situaci.
„Jí?“ otázal se Greg a důkladně si prohlížel spoutanou bytost.

Doktor nenápadně cvaknul sonickým šroubovákem a doufal, že tím skutečně na chvíli vyřadil translační program TARDIS.

„Je to mladá dívka,“ šeptal rychle. „Zřejmě jsme se strefili do období námluv. Pro zdejší populaci je typické…“
„Ona je na lovu?“ skočil mu se svým pověstným taktem do řeči Bodie.

„Mdloby na tebe!“ vypálila Ginny a tvor se skácel k zemi, vztekle kouleje růžovýma očima.
„Co blbneš?“ zeptala se Margaret.
„Chtěl nás zaklít,“ bránila se Ginny. „Aspoň myslím…“
„Jsme tu na návštěvě,“ vysvětloval Doktor trpělivě. „Snažme se nezpůsobit zmatek.“
„To na tebe vyloženě sedí,“ utrousil Greg uvědomující si, že by měl podpořit Ginny.
„Efekt motýlích křídel je nebezpečný. Změníš něco v běhu tohoto světa a nemusíte mít kam se vrátit.“
„Jakože tyhle, dle tvých slov přátelské bytosti, vyrazí na odvetnou výpravu a zničí Zemi?“
„Například…“
„Možná by v tom případě bylo dobré ho osvobodit a omluvit se mu,“ navrhla Lisa.

„Dejte na sebe pozor,“ řekla Alison expediční skupince a uvažovala, jestli by přece jen neměla jít s nimi a hlídat je.
„Zkuste se dostat do potíží až tak za šest hodin, rád bych se prospal,“ utrousil Severus.
„Jojo, taky se nám bude stýskat,“ usmála se na něj sladce Margaret, „ale brzy se zase potkáme.“

Doktor je sledoval se směsicí fascinace a rezignace. To jejich špičkování ho bavilo… a občas štvalo. Hlavně když chtěl jít objevovat.

„Jsme děsná sebranka, co?“ přitočila se k němu Hermiona.
„Zvykám si,“ uchechtnul se.
„Pohlídáš je?“ ubezpečovala se.
„Jasně,“ přikývl a pro jistotu dodal: „Nezbourejte TARDIS.“

„Jsme na místě!“ oznámil Doktor.
„Na jakém místě?“ zeptal se podezíravě Cowley.
„Růžová planeta,“ ukázal, dodávaje nevinně: „Dámám se bude jistě líbit.“
„Byl jsi tam?“ zkoumala Lisa.
„Ne. Ale podle záznamů je obydlena přátelskými inteligentními bytostmi.“
„Jak se s nimi dorozumíme?“ zajímalo Raye.
„TARDIS má aktivní pole, funguje jako výkonný překladač,“ reagovala Hermiona, vždy připravená zodpovědět jakoukoli vědomostní otázku.
„Je skoro půlnoc, jaktože je tam světlo?“ pátral B.J.
„TARDIS dokáže čas pružně upravit,“ vysvětlil Doktor a tvářil se patřičně hrdě.
„Šikovná mašinka,“ uznal Hawkey, „ale lidský mozek neošálí. Ten můj říká, že je čas spát. Objevy počkají do zítřka!“

„Bylo to dojemné a bylo toho dost,“ prohlásil Severus a většina mužského osazenstva přikyvovala.
„Popojedem?“ navrhnul Bodie.
„Ty jsi fakt občas necitelný pařez!“ praštila ho Hermiona.
„Severusi, jak můžeš?“ podívala se vyčítavě Alison.

Margaret a Ginny se přidaly k ženské lize, Greg s Rayem k mužské. Lisa, B.J., Hawkey a Cowley zachovávali, aspoň zdánlivě, neutralitu.

„Chceme detaily!“ požadovala Ginny.
„Chceme objevit novou planetu!“ kontroval Greg.

Doktor se díval na vřavu, kterou, výjimečně neúmyslně, způsobil. Přemýšlel, jak těch dvanáct rozdílných lidí dokázalo přežít nástrahy Ostrova a nepozabíjet se.

„Bavíš se?“ nadhodila Lisa.
„Celkem jo,“ ušklíbl se. „Sázka - kdo vyhraje?“
„Nikdo…“

Doktor si povzdechl. Bodie mu dal jedinečnou možnost od bolavého tématu utéct. Nějak měl ale pocit, že trochu upřímnosti dluží své tehdejší společnici, i těm současným.

„Zachránil jsem ji. Pak ona zachránila mne… mnohokrát před nepřáteli, jednou přede mnou samým. Byla neuvěřitelně vynalézavá. Nikdy si nestěžovala. Svěřovala se mi se svými problémy, ale zároveň je zlehčovala. Asi… asi čekala, že se svěřím i já jí. Myslím…“ zarazil se.
„Zamilovala se do tebe, viď?“ řekla jemně Alison.
„Hm…“ přikývl nepatrně.
„Proto odešla? Protože se nedočkala?“
„Nejspíš. Ale třeba se ještě potkáme,“ dodal optimisticky. „Svět není tak velký…“
„Ty jsi beznadějný případ…“