Král Krysa

Utrpení se na něm zapsalo prázdnýma očima, nepřirozeně vysedlými kostmi a nakřáplým hlasem.
"Jsem doma, miláčku."
"Co tady děláš?"
Neviděla ho pět let. Věřila, že už ho neuvidí. Řekli jí, že padl. Znovu se vdala.
"Myslela sis, že se mě zbavíš tak snadno, ty... Kurvo!"
Oba věděli, že na něj nikdy nečekala. Pohrdala jím.
"Vypadni! Mám snad právo zapomenout a být šťastná!"
"Právo?" zavrčel Grey. "Počkáme si na verdikt soudu..."
Viděl hrůzu v jejich očích. Líbila se mu. Kdysi doufal, že spolu budou šťastní.
Teď už ne.
Nebyla to láska, co ho udrželo naživu. To čirá, hrubá a nesmlouvavá nenávist.

Pro ně válka skončila. Některé zlomila porážka, ostatní až bolest, strach a hlad...
Jen Král se nezměnil. Pravidla zajateckého tábora se od pravidel americké ulice tolik nelišila. Rozlišoval dva druhy lidí - ty, co se prodávají, a ty, co se dají koupit. Musíte jen poznat, který je který.
"Oba z toho budeme mít prospěch," řekl Král a potáhl z cigarety.
Nabízel dost - peníze, cigarety, jídlo. Hlavně jídlo. Byl to fér obchod.
"Ne" odsekl Grey, "na Vašem místě bych nezkoušel uplácet, desátníku."
Král se usmál. Vychutnával nenávist v Greyových očích. Znám i takové jako ty - výjimky, co zásadám raději obětují svou lidskost.

Zvolna procházel tím, co ještě včera bylo japonským zajateckým táborem. S hlavou vztyčenou se snažil nevnímat nadávky a ponižující poznámky těch, kteří by před časem dali cokoli za chvilku s ním.
Pak si našel klidné místo, svlékl novou uniformu (je mu tak cizí) a oblékl se tak, jak byl zvyklý.
Večerní hedvábný sarong. Podprsenka, podvazkový pás, punčochy. Učesal si vlasy, velmi, velmi pečlivě se nalíčil a obul si střevíčky.
Herec, pohlcený určenou rolí. Nelze je od sebe odtrhnout bez trvalého poškození.
Pak dívka vstala, krásná a sebejistá, a vešla do moře. A moře ji objalo a měkce a teple ukolébalo.