DMD č. 8. pro 8. 4. 2013. Téma: Kopnutí

At first you don't even feel it, because the sensation is simply too faint, too weak. Then a kick makes you jump for the first time and you spill orange juice all over your t-shirt, which normally would annoy you, but this time you can't help but smile so brightly that the people at the next table give you looks.
You go home, carrying the treasure that just woke to life back to your husband in hopes that it's gonna happen again, so you can share. It does and he cries in joy, kissing you and your belly - your baby.

Ať už válčí kdo chce s kým chce, výsledek je vždycky stejný. Nejdřív přijde bitva, pak přenášení zraněných do lazaretů, kde se o ně postará nějaký ten anděl v bílém, a nakonec kopání.
Řady jam se zakusují do hlíny, až bojiště vypadá jako kus drahého sýra, který si žádný z nich nemůže dovolit. Z vojáků se stávají obyčejní dělníci, od rána do večera u lopaty. Rup a šup, teď už je jedno, jestli je to kamarád nebo nepřítel - všichni zahučí do mělkých hrobů a když mají štěstí, někdo jejich ostatky pokropí svěcenou vodou ještě než kopáči začnou házet zemi zpátky.

Světlo výhružně zablikalo a zhaslo. V zápětí se odporoučela i televize a s ní Hvězdné války.
„Né,“ rozhořčil se Leonard, „vypnul proud.“
„Někdo by se měl jít podívat na pojistky,“ navrhl Howard, načež všichni významně pohlédli na Sheldona.
„Samozřejmě, pošlete tam profíka.“
* * *
Rána… záblesk… křik…
„Sheldone?“
* * *
„Nobelovu cenu za fyziku získává doktor Sheldon Cooper.“
Usmál se. Za hlasitého potlesku obecenstva přistoupil na pódium. Vlasy mu trčely do všech stran.
„Děkuji,“ brečel. „Je to pro mne čest.“
* * *
„Co to mele?“
„Nevím, ale musela to být pěkná šlupka, ještě se mu kouří z hlavy.“
„To teda musela, vlasy má jak Albert Einstein.“

K mládí idealismus patří a než jsem potkal Morisse, byl jsem přesvědčen, že zlá zvířata neexistují.
Moriss byl cenný kůň a farmář si to uvědomoval – vybudoval mu dokonce nové stání.
„Dalo práce to tu vybílit, pane Herriot,“ chlubil se pyšně. A pak - „potřebuju, abyste mu vzal krev.“
Vyschlo mi v ústech. Moriss si mě měřil s čirou nenávistí.
Zabodl jsem jehlu. Kůň držel a já si užuž myslel, že to vyšlo--
Tu nohu jsem vůbec neviděl. Jen ampule s krví najednou proletěla vzduchem a roztříštila se o nově omítnutou zeď.
V tu chvíli jsem měl jasno.
Moriss byl prostě parchant.

Klap, klap. Klapity, klap. Klap, klap. Klapity, klap. A znovu. Klap, klap. Klapity, klap. V pravidelném intervalu. Dokola.
Klap, klap. Klapity, klap.
Modrý duch poletující uličkou. Kostičky.
Klap, klap. Klapity, klap.
Obratle. Lebka. Hnát.
Klap, klap. Klapity, klap.
Kůstky zánártní.
Klap, klap. Klapity, klap.
Kost holenní. Lýtková.
Klap, klap. Klapity, klap.
Noha. Ženská.
Klap, klap. Klapity, klap.
Nic netušící pedagožka kráčící uličkou po boku svého kolegy závistivě pokukující po jeho dlouhých vlasech.
Klap, klap. Klapity, klap.
Otravný rytmus tancujících kostí.
Klap, klap. Klapity, klap.
Pedagogy pokouší migréna.
Klap, klap. Klapity, klap.
Poltergeist nakopnutý vylétá z okna.
Klap, klap. Klapity, klap.

Prokop Vykopal měl potíže najít práci. Kolikrát by se kopl za to, že nestudoval šikovnější obor. Neměl holt povahu zlatokopa. Vzal mizerně placenou práci u známého šéfa, pořád lepší, než dělat kopáče. Ačkoliv možná i ten bere víc než těch pár ukoptěných korun. Šéf chce zaměstnance, kteří kopou za jeho tým, ale sám do nich akorát kope. Prokop se dlouho nemohl dokopat k dalšímu shánění práce, když už ho tolikrát odkopli. Má pocit, že ho od normální společnosti odděluje hluboký příkop. Nedávný kopanec od šéfa ho však nakopl. Snad zakopne o lepší příležitost a konečně tomu kopytu šéfovskýmu nakope zadek.

„…A kdybych se náhodou začal všem omlouvat, kopněte mě do hlavy,“ uzavřel Tyčka přednášku na téma „Jak přežít opilého Tyčku: Uživatelská příručka“ a hledal v očích ostatních stopy pobavení. Jedině takzvaný Mejdlo měl ve tváři nefalšovaně blažený úsměv, který však ani Tyčka nedovedl přičíst na vrub svému rafinovanému smyslu pro humor, poněvadž Mejdlo na sraz spolužáků ze základky již tradičně dorazil zhulen.
Tichu, které zavládlo, se říká teďstozabil.
Tyčka stočil oči zpět ke svému půllitru a jal se v něm utápět sociální fobii. Toho večera z něj zbylé účinky elektronického kurzu „Jak si zvýšit sebevědomí: Návod pro asociály“ zcela vyprchaly.

Věděl, co s tím je.
Bylo to rozbité.
Ať dělal co dělal, obrazovka zůstala neměnná. Písmenka tlumeně svítila do tmy, kurzor ani neblikal.
A on už pozapomněl všechny triky. Aby ne, první spuštění počítače po deseti letech...
Pozoroval provinilý stroj s tichou zuřivostí.
„Já to opravím,“ pravil zdánlivě klidným hlasem. „A zabere to jenom chvilku.“
Není nad trochu toho brachiálního násilí...
Přesunul váhu a pozvedl nohu, jež byla jeho obávanou zbraní ještě v době, kdy hrával rugby. Aspoň se mu uleví.
Obrazovka zamrkala a zaplnila se písmenky.
Tentokrát to stihla včas.
Stejně nevydrží věčně. Jednou to prostě nezvládne.
Žádná škoda.

Nevěděl, jak dlouho už spolu bojují, přesto statečně vzdoroval dalším úderům a snažil se je oplácet. Nebylo to snadné, ale vzpomínka na ženu a dítě, ho udržovala při životě.
Úder, další a ještě jeden. Chvíle nepozornosti a síť jeho protivníka ho přišpendlila k písku.
Stačil však jediný silný kop do kolene a jeho protivník se s bolestným výkřikem svalil k zemi. Z řezné rány na pravém boku, kterou v souboji utržil, mu vytékala horká krev.
Bojovník měl nutkání se usmát, když mu probodával hrdlo jeho vlastním trojzubcem. Zvítězil.
Tedy, alespoň si to myslel. Než císař namířil palcem ke svým botám.

Peregrin kulhal. S každým nádechem cítil řezavou bolest, každý krok umocňoval pocit, že ho někdo bodá pod žebry. Rychle se stmívalo. Zastavil se, aby popadl dech a rozhlédl se. Zdálo se mu, že zahlédl světlo.
Vydal se směrem k němu jak nejrychleji mohl, přes kořeny a skrz podrost. Nemýlil se, byla to chalupa. Zabušil a opřel se o dveře, aby uklidnil rozbouřenou krev. Dveře se otevřely a on se zhroutil do náruče čarodějky.
Chtěla se zeptat na tolik věcí... ale byl v bezvědomí, a tak ho prostě vtáhla dovnitř.
Že původně jel na koni zjistila podle otisku podkovy na žebrech...