Firefly

„Jako dezert máme muffiny,“ usmála se Kaylee. „Sice jsem neměla žádný cukr, mouku ani máslo, ale myslím, že se povedly!“ položila na stůl talíř šedých koulí ze zdrclého proteinového prášku.
Simon bolestně zavřel oči. Jak se tohle sakra stalo? Jednu chvíli je oslavovaný doktor, protekční synáček skvělé rodiny a druhou…
„Co tak sklesle, doktůrku?“ zeptal se vyzývavě Jayne a nehtem šťoural kus fazole ze zubů. „Není ti menu dost nóbl? Radši bys humra a šampaňský?“
Simon se zasnil. Takový archivní merlot, výběr z hroznů…
„Žádný strachy. Po muffinech si vaše lordstvo spraví chuť pohárem osvěžující recyklovaný moči. Delikátní pozdní sběr!“

„Myslí, že jsem idiot,“ nadával Jayne, když se vracel k raketoplánu s veledůležitou krabičkou obsahující složitě vyhandlovanou ampuli. „Co je na palubě přechytralej doktůrek, tak s Malem není k vydržení! Ani raketoplán nechce pučit, jako kdybych nezvlád dovízt jednu blbou ampuli! Prej nech to radši na Zoe! Pche!“
Podíval se do krabičky. „Jak to ten chlap říkal? Před převozem netřepat, zamíchat. Jasný jak facka.“ Odšrouboval uzávěr, který držel dvě látky v ampuli oddělené, a krabičku položil na sedadlo. Pak vyběhl ven, zadřepl opodál do křoví…

Zemí otřásla exploze a kolem hlavy mu proplachtily kusy raketoplánu.

Nebo že by "protřepat, nemíchat"?

"Znělo to jako pohádka. Přidej se k nám. Aliance padne, když budeme všichni jednotný. Do roka budeš seržant, za tři kapitán, za pět budeme žít ve svobodném vesmíru," zamumlal Mal nad pivem.
"Proč se to nepovedlo, vždyť to zní dobře," nechápala Kaylee.
"Protože války, děvče, málokdy vypadají tak, jak slibuje naborový plakát," řekl Book lehce mrazivým hlasem, "já o tom vím svoje."
"Už je to pět let, sakra, nechte to bejt," mručel Jayne.
"Pět let... co asi bude za dalších pět?" zasnila se Kaylee.
"Máme celý vesmír na to, abychom to zjistili," usmál se Mal a povzbudivě na ni mrknul.

"Kdo tu stojí o spasení? Kapitán, který pojmenuje loď po své největší životní prohře, má to 'špatný' už dokonce ve jméně? Mlátička, která se tváří, že je hodná ženuška, srab, co má štěstí, že nikdo jiný neumí lítat s touhle vykopávkou? Jayne... má cenu vůbec něco říkat? Kaylee, sladká holka, co se měla dávno vdát, lítá tímhle kusem šrotu a maluje kytičky a úsměvy? Simon, premiant a génius, co zahodil svůj život kvůli sestře, co je magor? Nevím, co jste hledal, ale jsme stádo pěkně černých ovcí," uzavřela horečnatě River.
"Nebo bílých vran, záleží na úhlu pohledu," usmál se Book.

Takový normální den. Cosi s nevyslovitelným názvem, co po něm Kaylee chtěla už měsíc koupit, se urvalo v motoru. Kaylee mu dala tou nejmelodičtější čínštinou jasně najevo, co si myslí o jeho inteligenci a původu, když se jí zeptal, kdy to opraví.
Zoe se pohádala s Washem, takže na můstku se tvářil zdeptaně i plastový tyrannosaurus.
„Hlavně klid,“ řekla mu River konejšivě, když prošla kolem něj v květovaných šatech a s něčím, co vypadalo jako součást spodního prádla na hlavě.
Mal se natáhl a poplácal svoji loď po zábradlí v nákladovém prostoru.
Usmál se. Hlavně klid.
Jeho klid.
Jeho Serenity.

Dvě minuty.
Ruka na tlačítku.
Smrt.
Nejsou žádný slova, kterejma to zvrátit.
Jasně, prodal jsem je, ale taky dostal ven! Nebyla jiná možnost, ale stejně… ta holka byla šílená, bodla mě… odměna za uprchlíky byla velkorysá.
Když mi doktor ukazoval její mozek … táta byl stará škola, pro ránu nešel daleko, ale já umím špatný vzpomínky schovat. River ne…
Nebudu škemrat, chcípnu jako chlap.
Ale ostatní to nemusí vědět. Když mi Simon děkoval, cejtil jsem hrdost, jako čestnej chlap.
Ať po mně zůstanou dobrý vzpomínky.
To by Mal udělat mohl.
Zařvu svý poslední přání.
Najednou mám život zpátky.
Nevím, co dál.

„Tvá matka tě splodila s krysou!“ Stařík výhružně vířil pěstmi. Naznačit krysí původ, to je na Moribu smrtelná urážka.
„V pravé poledne,“ ucedil Jayne. „Ty a já, dědku, u Špinavého kaňonu!“
„Je to Kaňon špíny, cizinče!“
„Buď tam!“

Slunce stálo v nadhlavníku a stařík nikde.
„Srab,“ odplivl si Jayne do písku. „Hlásím návrat na loď.“

Dobelhal se na palubu, přední zuby zabalené v kapesníku.
„Ten hajzl zákeřnej! Přišel schválně pozdě, nedával jsem už pozor! Doktora!“

Toho dne nikdo z posádky nedokázal Jaynovi říct, že Moribus má dvě slunce. První kvůli astrologii a určování světových stran, a teprve druhé kvůli času.