Slečna Marplová

Jiní jen opovržlivě mluvili o babiznách a starých čarodějnicích. Ale sir Henry věděl svoje. Koneckonců čarodějnice neměly jen bradavice, košťata a sovy na rameni. Znaly tajemství přírody, běhu světa i lidské mysli.
A tyhle staré dámy z maloměstské honorace byly sice vesměs klepny a našly se mezi nimi škodolibé jeduplné baby, mnohé však měly prostě zájem o všechny a všechno kolem sebe. Věděly o životě víc než kdo jiný, jejich rady nezklamaly.
Například vikářova žena v Lower Wilthamu, opravdová matka farnosti.
Jedna ale zářila nad všemi. Slečna Jane Marplová ze St. Mary Mead, mistryně, před níž i Scotland Yard smekal.

Vesnicí St. Mary Mead se šíří klepy.
„Nikdo mi nevymluví, že ta poslední smrt byla podezřelá. A tvá přítelkyně Jane se už opět pustila do akce, že?“ burácí plukovník Bantry.
Jeho žena jen krčí rameny.
„Znáš ji.“
Inspektor je dokonale bezradný.
„Promluvte si s Jane Marplovou,“ doporučí mu doktor Haydock.
Slack si zlostně pomyslí, že na rozhovor s tou vychytralou ženskou je ještě času dost.
„Jak na to můžeš přistoupit?“ domlouvá Griselda milovanému manželovi.
Vikář bezmocně odpoví: „Co mám dělat, drahá? Povinnost je povinnost. Musím Jane Marplovou oddat i popáté. Na to, že se svých předchozích manželů zbavila, důkazy neexistují.“

Holmes vypadal rozčileně a znepokojeně zároveň.
„Jsou tu jen otisky sira Montgomeryho.“
„Sebevražda?“ navrhl Lestrade.
„Ne,“ odsekl Holmes a pohlédl na šíp zabodnutý v hrudi nebožtíka.
„Tohle je už druhá smrt v tomto domě. Děsivé, že?“ ozvalo se od okna. Venku stála stará dáma s háčkováním v rukách.
„Druhá?“
„Lady přece zemřela na otravu jídlem. Jaké štěstí, že se sir Montgomery tehdy nerozhodl užít onoho vrhače šipek ukrytého ve zdi a s Annou se usmířil.“
„Vrhače?“
„Och, to jsou jen pomluvy, že vynález nepoužil, protože si zapomněl od bratra vyžádat návod k obsluze. On Anně odpustil. Přeji hezký den, pánové.“