DMD č. 8. pro 8. 4. 2021. Téma: Staré mistryně

„Maria Callas v Hamburku v šedesátém prvním, to je nahrávka, která mi pořád ještě chybí,“ posteskl si Felix postarší zákaznici, ale už se musel věnovat dalšímu v řadě.
Dalším v řadě byl Tomáš, tenkrát ještě bezejmenný. Opět si přišel pro krabičku Paralenu a pro odpověď na otázku „A někam na skleničku nezajdeme?“
„Ne, díky, mimojiné jsem zadaný.“
Objevil se znovu za pár týdnů, chtěl vitamíny. Ale nepřišel s prázdnou. Přinesl gramofonovou desku. Přinesl Mariu Callas v Hamburku 1961.
Doma ji Felix nedočkavě usadil do gramofonu. A když Maria Callas propukla v zpěv, věděl, že jeho současný vztah je u konce.

Před sedmnácti dny Madam vydechla - DNES NAPOSLED. MLÝNSKÉ KOLO V SRDCI MÉM ji oplakává, JÁ VÍM, že "BOŽE MŮJ, JÁ CHCI ZPĚT" bychom z jejích rtů neslyšeli - TEN ZLODĚJ ČAS v jejím případě bral plnými hrstmi.
Teď je JINDE, a ať je to v PENZIONU NA PŘEDMĚSTÍ nebo V OPEŘE, samozřejmostí je VANA PLNÁ FIALEK a chuť ČEREŠNÍ na rtech. Možná právě šeptá LÁSKO, LÁSKO NÁDHERNÁ svému MILORDU nebo OLIVERU TWISTOVI.
TAK ABYSTE TO VĚDĚLA, Madam, Vaším krédem budiž ŽILA SOM SPRÁVNE, JÁ SE VRÁTÍM - jste tu dál, v každé písni. Děkuji Vám.
ČÍMŽ CHCI ŘÍCT...ZHASNĚTE LAMPIONY, Madam odešla.

"So you've known him a long time, then?" Yaz sat down next to her on the stairs that lead deeper into the TARDIS.

"Who?" The Doctor looked at her, sideways. "Oh. Him."

"The Master? Why's he called that, anyway?"

"Long story. And to answer your question, yeah. Very long time."

"And..." This was a good time to ask, and Yaz was dying to. "Is he like you? You said he was a woman, before..."

The Doctor frowned. "Did I? I suppose I did." Yaz looked at her, encouragingly.

"It's not quite like that."

Yaz took her hand. "Care to explain?"

And I thought Swan was... seasoned. Maddie smirked, only to send a paranoid look around, as if the Director could hear her half across the world.
"But then, she isn't the only telepath alive, either."
The clear voice made Maddie jump.
"I didn't mean..." she started, but the wizened old lady only waved her apology away.
She didn't ask the young agent to sit down. Instead she just levitated herself to her eye level.
The silence has become almost oppressive, as the bottomless dark eyes bore into Maddie's soul.
"You don't like hiding, do you, little one," she finally spoke.

“Šéfe! Šéfe, tohle musíte vidět!”
Mladičký restaurátor skluzem zabrzdil o dveře kurátora muzea.
“Co se děje? Snad jste obraz nepoškodil?!” zhrozil se muž s prošedlými vlasy sedící za stolem.
“Ne, ne…” sotva popadal dech restaurátor. “Pojďte se podívat!”
Uprostřed dílny upevněná ve stojanu stál portrét známý světu jako Mona Lisa, okolo něj na stolcích pak byly celé řady precizních nástrojů.
“Jen jsem to tady zezadu trošku očistil a pod nánosem špíny jsem našel popisek!” horečně vysvětloval restaurátor.
Kurátor se shýbl k obrazu a potom vykřikl: “U svatého Lukáše! Tohle mění vše!”
Na zašlé cedulce bylo mistrovým nezaměnitelným rukopisem napsáno: “Autoportrét”

Ani letošní ročník plazího beachvolejbalového mistrovství nepřinesl velká překvapení. Už po čtyřicáté páté v řadě zde zvítězily želvy sloní, nejdéle aktivní plážové volejbalistky všech dob.

Začátky této legendární dvojice přitom nebyly jednoduché. Protože jejich sportovní výkony byly takřka bezchybné, zaměřili se kritici alespoň na jejich vzhled. Nejčastěji jim bylo vytýkáno, že se odvažují ukazovat svá vrásčitá těla v tak titěrných dresech.

„Brečela jsem jako želva, když jsem si o nás něco podobného poprvé přečetla,“ přiznává jedna z volejbalistek. „Ale teď už si z toho děláme legraci.“
„Koneckonců, v našem věku už na to máme nárok, být trochu svraštělé,“ dodává druhá.

Krávy přátelsky žďuchají Anežku vlhkými čumáky. Zato děvečky se netváří přátelsky ani trochu.

"Krávy nejsou v čistotě," oznámí Anežka nejbližší stračeně. Kravka rozvážně pokýve hlavou.

"Tady jste v chlívě, milostpani," odsekne hned tělnatá Liduna, "todle neni lekárna."

Vladěna přikývne: "Bodejť, hovada celej boží den nedělaj nic jinýho, než že žerou a se..."

"Seno žerou," skočí jí do řeči Liduna.

"Ahá," protáhne Anežka jako slečinka z města, "myslela jsem, že dělají i něco jiného."

Vladěna s Lidunou svorně zavrtí hlavou. "Kdepák."

Anežka se narovná, sevře mozolnatou ruku v pěst a dokonale napodobí sarkastický tón svého bratra:

"Myslela jsem, že vás živí."

Návštěvní hodiny u svatého Munga se chýlily ke konci. Dvě návštěvnice a jedna pacientka seděly mezi fotoalby a stovkami samostatných obrázků roztroušených po posteli jako metafora jednoho života.
„Mami, podívej!“ zajásala Rowena nad fotkou famfrpálového týmu. Tucet havraspárských si rozjařeně předávalo pohár.
„Pěkné,” řekla Minerva, protože nechtěla urazit tu paní, o které občas věděla, že je její dcera.
„Někde by tady…“ mumlala Isobel a těžkopádně se prohrabovala v krabici s fotografiemi u nohou postele. „Ha!“
Šestnáctiletá Minerva McGonagallová triumfálně oblétá brankové obruče.
Mysl se rozevřela… „Tehdy jsme hráli deset hodin. Měli jsme mizerné chytače.“ ...a vydala vzpomínku. Další díl skládačky.

Do těžkých chvil přinášely radostný zvuk polnice a jas Boží nádhery.
Tiše jako stíny, pokorně skloněné v šeru pokojů, doprovázečky největšího ze zázraků.
Jejich řemeslo je oddělovalo a naplňovalo potřebu rostoucího národa.
Tváří v tvář lidské krutosti zní v jejich nitru ozvěna Boží otázky - cožpak má ten, kdo dává život, zavírat lůno?
Promluví na obranu těch nebezbranějších. Neskloní se tváří v tvář neřešitelné situaci. Láska a úcta jim velí pořád věřit v zázraky.
Dál vkládají matkám do náručí děti a jako štít stojí mezi nimi a dorážejícími vojáky.
Vždyť v tomhle národě je každá žena hrdinkou.
Služebnice Hospodina nebudou zapomenuty.

Ze stínů vyšly čtyři postavy. Tmavé pláště a špičaté klobouky daly jasně vědět publiku, koho to vidí. Publikem byl orvaný kocour bez jednoho ucha.

"Pro ptáky nad nebesy ti dávám plášť s kápí, ať je ti teplo."

"Pro lva na trůně ti dávám nůž který je začátkem a koncem."

"Pro skrytosti pod zemí ti dávám zlatou minci. Všude tam, kde večer ulehneš a ráno se vzbudíš."

Poslední vědma se zarazila. Dítě se zvědavě zavrtělo v plenkách.

"Pro tebe dávám to, co se ostatní bojí vyslovit a ty dokážeš nakreslit."

Všechny se na ni otočily.... "Ano, krutý žert... Ona to zvládne."