Slečna Marplová

"Paní Cognacová to asi není, pokud nejsou dva vrazi a navzájem se kryjí. Tím pádem to nejspíš není pan Quiche," řekla slečna Marplová."

***

Slečna Marplová se zeptala třetího podezřelého: "Kde bydlíte?"
Podezřelý odpověděl: "Na Suspicious Square, 12"
"Ze Suspicious Square je to do klubu dvacet minut," řekla slečna Marplová a pak se jí rozsvítilo, "Já jsem měla vraha přímo před sebou."
Podezřelý začal utíkat a slečna Marplová vyběhla za ním a křičela: "STŮJTE!"
Podezřelý naskočil do auta s vozíkem a začal ujíždět. Slečna Marplová si naskočila do vozíku a zavolala policii.

***

Podezřelý byl obklíčen, vystoupil a Nelson řekl: "Jste zatčen!"

"Jdu do obchodu pro sušenky a psí granule, ty tu, Bublino, zůstaň, a buď hezky hodný," řekla Bublinovi slečna Marplová.
Slečna Marplová zavřela za sebou, a Bublina začal rozkousávat polštáře, převrhl čajovou skříň a vyžral ledničku, pak Bublina vlezl na zahrádku, snědl všechny kytky a šel spát.
Jakmile slečna Marplová otevřela dveře, spráskla ruce a řekla: "Bublino! Tys obrátil dům vzhůru nohama!"
"Až to tady poklidím, půjdu na kytky."

***

Když slečna Marplová vyšla na zahrádku, řekla: Kdy jenom ty kytky jsou? Ještě jsem je nezasela? Anebo je Bublina sežral?"
Soused to uviděl a zeptal se: "Co se děje? Pes zlobí?"

Slečna Marplová vstala, dala si čaj a sušenky. Pak otevřela poštu a v ní byl dopis. Slečnu Marplovou její obsah překvapil, že šla na policii a řekla: "Podívejte se, co jsem dostala za dopis."
Policisté se na něj podívali, byl na něm obrázek Big Benu, pak to otočili a tam stálo:

Dobrý den, slečno Marplová,
překvapilo mě, že jste moje fanynka. Proto Vám posílám housle stejné výroby jako ty moje.
Mé největší fanynce slečně Jane Marplové,
Sherlock Holmes in memoriam

"Vidíte, a ještě mi poslal housle. Asi, aby se mi ty případy řešily líp," řekla slečna Marplová a ukázala balíček.

Bublina vtrhl do zahrádky, kde slečna Marplová zalévala květinu. Byl to zrzavec, s křivou levou přední nožkou. Nelson se zatím povaloval na pohovce, a čekal, až slečna Marplová zaleje všechny kytky. Slečna Marplová zalila všechny kytky a nabídla Nelsonovi: "Nechcete čaj?"
Otevřela skříňku s čajem. A byla prázdná. "Jejda. Budu muset do sámošky zase pro balík se sto sáčky. To já ho musím mít alespoň pětkrát denně," řekla slečna Marplová.
"Já zatím půjdu vyvenčit Bublu," odpověděl jí Nelson.
"Dobře."

***

"Prosila bych sto sáčků černého čaje," řekla slečna Marplová.
"Tolik?" zeptala se pokladní.
"To vysrknu tak za tři týdny."
"Prosím."
"Děkuji."

"Tak, podezřelá je i paní Earthquakeová," řekla slečna Marplová.
"Tak si jí vyslechneme," odpověděl Nelson.

***

Paní Earthquakeová vyprávěla: "No tak já jsem se svou kamarádkou paní Hurricaneovou a slečnou Disasterovou jela do Doveru, kam jsem já s Hurricaneovou chtěly, ale nakonec jsme jely dál, než jsme chtěly, pluly jsme směrem do Calais, ale bohužel nás přistihla bouře, takže jsme se cvakly a pak zjistily, že neumíme plavat. Nakonec nás vytáhli z moře hlídači nedalekého majáku. A tak jsme pluly zpátky do Doveru a sem, do Milky Ville. A to byla hrůza. To jste ještě nezažili. Já si doma musela lehnout."

"Mě už to vyšetřování moc nebaví, pořád samé mrtvoly, a je to mravenčí práce, což pro mě nic není," řekl jednou Nelson slečně Marplové.
"No to mi chcete říct, že teď, uprostřed případu prozatím dvou obětí, chcete skončit?"
"Až vyřešíme tenhle případ."
"Tak to jsem ráda."
"Tak od čeho se odpíchneme?"
"Zajímalo by mě, jak mohli být za hodinu z Brightonu do Le Havre a zpátky. Buď byla ta loď rychlá, anebo lžou."
"Slečno Marplová, slečno Marplová," volal první podezřelý a běžel ke slečně, "to mi neuvěříte. Viděl jsem vraha. Byl to..."
PIF!
A podezřelý se skácel na zem mrtvý.

"Přemýšlím, kdo by mohl být vrah," řekla slečna Marplová.
"Já si myslím, že se to stejně ukáže," odpověděl jí Nelson.
"Hlavně nenápadně. Protože se pak můžeme probudit na místech, na kterých rozhodně nechceme, jako rakev, anebo v místě, kde není ve skříni čaj. To by bylo možná ještě horší," řekla Nelsonovi slečna Marplová.

***

CRRRRRR...
"U telefonu Marplová. Cože? Další vražda? No dobře. Jedu tam."

***

"Kdo je oběť?" zeptala se slečna Marplová.
"Služebná pana Ratatouillea," odpověděl Nelson.
"Podezřelí?"
"Ti samí."
"Moment. Čtvrtý podezřelý byl u mě doma. Na 15 minut jsem opustila byt. Ten by to nestihl do klubu a zpátky."

"Vyslechneme pro jistotu ještě služebnou," řekl jednou policista Nelson slečně Marplové.

***

Služebná: "Vítejte. Chtěla jsem zrovna uklízet, ale to je jedno. Co potřebujete? Jo, Ratatouille. Týden před jeho smrtí byl divný. Z ruky mi spadl talíř, druhý den nato se zastavily hodiny, židle se sama od sebe hýbala a já si říkám, jestli tady nestraší, rozsvícená svíčka zhasla, a pak umřel. A já věděla, že čtyři zlá znamení předvídají nějakou katastrofu. A tak jsem v noci ani nespala a hlídala jsem dům, ale přepadla mě bohužel únava a probudila jsem se až ráno..."

"Dobře, to stačí. Ta je ale upovídaná."

Podezřelý č. 3: "Já jsem ho nějak osobně neznal. Jen jsme si hráli v klubu kuličky, nic víc."
Slečna Marplová odpověděla: "To mi právě říká skoro každý, že ho neznal, jen s ním hrál kuličky. Jak já nemám ráda, když mi někdo lže. To za mých mladých let, to my jsme říkali pouze pravdu..."
"Dobře, dobře, nechci tady slyšet monolog z Vašeho dětství."
Slečna Marplová: "Dobře, nebyl pan Ratatouille v poslední době nějaký... divný?"
"Vůbec ne."
"A kde jste byl v pět odpoledne?"
"Doma."
"Potvrdí Vám to někdo?"
"Ano. Manželka, bratr a sestra."
"Děkuji. Můžete jít, ale neopouštějte město."
"Jojo."

"VRAŽDÁÁÁÁ! V klubu pro prvotřídní hráče kuliček.", ozvalo se z telefonu slečny Jane Marplové, která právě snídala chleba s máslem a čaj. Odpověděla: "Dobře, budu tam za pět minut."

***

"Kdo je oběť?", zeptala se slečna. Policista odpověděl: "Monsieur Ratatouille, 31 let, svobodný."

"Čas vraždy?"

"Zhruba kolem páté."

"Pane policisto. Krok 1: Vyslechnout všechny podezřelé."

Podezřelý č.1: "Znal jsem ho, byl to můj kamarád. Vařili jsme spolu. Hlavně takový divný zakroucený šneky. Vůbec jsem neměl žádný důvod ho zabít. A šel po všem po hlavě, takže, mezi námi, jestli něco zjistil, co neměl, tak se ani nedivím, že ho zařízli."