Slečna Marplová

"Proč jste zabil pana Ratatouillea, slečnu Quicheovou a pana Cognaca, pane Colache," zeptala se slečna Marplová Koblížka Colacheho, vraha.
"Tenkrát jsem Ratatouilleovi slíbil krásný plášť, a když jsem mu to přinesl, tak mi řekl, že nejsem opravdový návrhář. ALE JÁ JSEM OPRAVDOVÝ MÓDNÍ NÁVRHÁŘ! Tak jsem ho vzteky zařízl, a Quicheová to zjistila, tak jsem jí musel zaříznout taky, a on mě přitom viděl Cognac. No tak jsem ho vodprásknul, a byl pokoj. A já chtěl být slavný módní návrhář. Ten blbeček Ratatouille mi to všechno pokazil."
"Dobrý. Odvést!" rozkázala slečna Marplová.
"Já se vrátím a budu slavný módní návrhář."

"Paní Cognacová to asi není, pokud nejsou dva vrazi a navzájem se kryjí. Tím pádem to nejspíš není pan Quiche," řekla slečna Marplová."

***

Slečna Marplová se zeptala třetího podezřelého: "Kde bydlíte?"
Podezřelý odpověděl: "Na Suspicious Square, 12"
"Ze Suspicious Square je to do klubu dvacet minut," řekla slečna Marplová a pak se jí rozsvítilo, "Já jsem měla vraha přímo před sebou."
Podezřelý začal utíkat a slečna Marplová vyběhla za ním a křičela: "STŮJTE!"
Podezřelý naskočil do auta s vozíkem a začal ujíždět. Slečna Marplová si naskočila do vozíku a zavolala policii.

***

Podezřelý byl obklíčen, vystoupil a Nelson řekl: "Jste zatčen!"

"Paní Cognacová, kde jste byla v době vraždy?" zeptala se slečna Marplová paní Cognacové.
"Byla jsem na srazu abiturientů, byl tam i pan Quiche," odpověděla paní Cognacová.
"Do kdy jste tam byla?"
"A proč bych Vám to měla říkat?"
"Poslyšte, máme tři mrtvoly. Hledáme vraha. A není to málo?"
"Jo, rozumím. Na srazu jsem byla do půl třetí. Dali jsme si pár sklenic vína a ráno jsem se probudila, a šíleně mě bolela hlava."¨
"Byla byste ochotna, třeba pro peníze, zabít svého muže?"
"Proč bych to jako dělala?"
"Pro peníze. Byla jste dědička."
"Mě na penězích nezáleží."
"Dobře. Neopouštějte město."

"Jdu do obchodu pro sušenky a psí granule, ty tu, Bublino, zůstaň, a buď hezky hodný," řekla Bublinovi slečna Marplová.
Slečna Marplová zavřela za sebou, a Bublina začal rozkousávat polštáře, převrhl čajovou skříň a vyžral ledničku, pak Bublina vlezl na zahrádku, snědl všechny kytky a šel spát.
Jakmile slečna Marplová otevřela dveře, spráskla ruce a řekla: "Bublino! Tys obrátil dům vzhůru nohama!"
"Až to tady poklidím, půjdu na kytky."

***

Když slečna Marplová vyšla na zahrádku, řekla: Kdy jenom ty kytky jsou? Ještě jsem je nezasela? Anebo je Bublina sežral?"
Soused to uviděl a zeptal se: "Co se děje? Pes zlobí?"

Můj milý deníčku,
dneska už jsem vyjížděla ke třetí mrtvole a nedivila bych se, kdyby byla další.
Nejradši pěstuju kytky. Rozvrhla bych to asi takhle:

21.7.1907 8:00 snídaně, čaj a sušenky nebo chleba s máslem, 8:10 otevírání dopisů a balíčků z pošty, dostala jsem od Holmese housle, 8:20 jít na policii ukázat dopis od Holmese a zkejsnu tam do doby než všichni odejdou, 12:00 oběd, boloňské špagety, 12:10 kytkaření na zahrádce, 16:20 zkouším hrát na ty Holmesovy rozvrzané housle, a sousedi jsou pěkně naštvaní, 19:00 večeře, čaj a chleba s máslem.

Slečna Marplová vstala, dala si čaj a sušenky. Pak otevřela poštu a v ní byl dopis. Slečnu Marplovou její obsah překvapil, že šla na policii a řekla: "Podívejte se, co jsem dostala za dopis."
Policisté se na něj podívali, byl na něm obrázek Big Benu, pak to otočili a tam stálo:

Dobrý den, slečno Marplová,
překvapilo mě, že jste moje fanynka. Proto Vám posílám housle stejné výroby jako ty moje.
Mé největší fanynce slečně Jane Marplové,
Sherlock Holmes in memoriam

"Vidíte, a ještě mi poslal housle. Asi, aby se mi ty případy řešily líp," řekla slečna Marplová a ukázala balíček.

"Bože, proč je tolik podezřelých? Už to chci vyřešit a bude pokoj," řekla slečna Marplová.
"Paní Thicková," zeptala se slečna Marplová, "Kde jste byla včera v době vraždy?"
"Doma."
"Můžete nám to dokázat?"
"Ano. Byla u nás celá rodina."
"Znala jste pana Ratatouillea, služebnou Quicheovou a podezřelého Cognaca?"
"Quicheová byla moje nejlepší kamarádka, a ostatní neznám."¨
"Byla byste schopna ji zabít?"
"Ne."
"Dobře. Neodjíždějte z města a ať vás nechytáme na hranici."
"Dobře, dobře. Už můžu jít?"
"Ano."

***

Bublina dováděl po dvorku, dokud nepřišla domů slečna Marplová a nasypala mu psí granule a Bublina jedl, až měl boule za ušima.

Bublina vtrhl do zahrádky, kde slečna Marplová zalévala květinu. Byl to zrzavec, s křivou levou přední nožkou. Nelson se zatím povaloval na pohovce, a čekal, až slečna Marplová zaleje všechny kytky. Slečna Marplová zalila všechny kytky a nabídla Nelsonovi: "Nechcete čaj?"
Otevřela skříňku s čajem. A byla prázdná. "Jejda. Budu muset do sámošky zase pro balík se sto sáčky. To já ho musím mít alespoň pětkrát denně," řekla slečna Marplová.
"Já zatím půjdu vyvenčit Bublu," odpověděl jí Nelson.
"Dobře."

***

"Prosila bych sto sáčků černého čaje," řekla slečna Marplová.
"Tolik?" zeptala se pokladní.
"To vysrknu tak za tři týdny."
"Prosím."
"Děkuji."

Slečna Marplová šla domů. Uvařila si čaj a namazala si chleba s máslem se salámem, a jedla ho a k tomu popíjela uvařený čaj. Pak šla na zahradu. Slečna Marplová totiž, mimo to, že vyšetřuje, ráda pěstuje květiny. Protože neměla páru, jak to dělat, pořídila si knížku "Neboj se rozkvést, poupátko" a přemýšlela nad těmi vraždami: "Vražda služebné souvisí s vraždou pana Ratatouillea, ale co má s tím společného první podezřelý? Však já na to přijdu."
"CRRRRRRRRR!" zazvonil zvonek.
Slečna Marplová se zeptala: "Kdo je?"
"Nelson," odpověděl Nelson.
"Dobře. Pro koho vyšetřujete?"
"Pro slečnu Marplovou. Tak už mi otevřete."
"Dobře."

"Tak, podezřelá je i paní Earthquakeová," řekla slečna Marplová.
"Tak si jí vyslechneme," odpověděl Nelson.

***

Paní Earthquakeová vyprávěla: "No tak já jsem se svou kamarádkou paní Hurricaneovou a slečnou Disasterovou jela do Doveru, kam jsem já s Hurricaneovou chtěly, ale nakonec jsme jely dál, než jsme chtěly, pluly jsme směrem do Calais, ale bohužel nás přistihla bouře, takže jsme se cvakly a pak zjistily, že neumíme plavat. Nakonec nás vytáhli z moře hlídači nedalekého majáku. A tak jsme pluly zpátky do Doveru a sem, do Milky Ville. A to byla hrůza. To jste ještě nezažili. Já si doma musela lehnout."