Slečna Marplová

"Tak kdo znal prvního podezřelého?" zeptala se slečna Marplová.
"Paní Všudybylka" odpověděl Nelson.
"Tak se jí zeptáme."
"Dobře."
"Znala jste oběť?"
Všudybylka odpověděla: "Ano. Byl to můj spolužák z akademie."
"Kde jste byla v době vraždy o půl třetí odpoledne?"
"Byla jsem u kadeřnice. Ta mi udělala nový účes. Pak jsem šla domů, koukala jsem na televizi a ve tři čtvrtě na čtyři jsem vyrazila do klubu, a pak jste mě zavolali na výslech."
"Děkujeme. To je vše. Mimochodem máte krásné šaty," řekla slečna Marplová.
"Děkuji. Ale nejsou moje. Zrovna včera jsem si je půjčila od své nejlepší kamarádky Evy."

"Mě už to vyšetřování moc nebaví, pořád samé mrtvoly, a je to mravenčí práce, což pro mě nic není," řekl jednou Nelson slečně Marplové.
"No to mi chcete říct, že teď, uprostřed případu prozatím dvou obětí, chcete skončit?"
"Až vyřešíme tenhle případ."
"Tak to jsem ráda."
"Tak od čeho se odpíchneme?"
"Zajímalo by mě, jak mohli být za hodinu z Brightonu do Le Havre a zpátky. Buď byla ta loď rychlá, anebo lžou."
"Slečno Marplová, slečno Marplová," volal první podezřelý a běžel ke slečně, "to mi neuvěříte. Viděl jsem vraha. Byl to..."
PIF!
A podezřelý se skácel na zem mrtvý.

"Takže čtvrtý podezřelý to být nemohl. Co třetí podezřelý?" řekl Nelson.
"Třetí podezřelý si včera zvrtnul kotník," řekli první a druhý podezřelý, "a jakmile jsme ho dostali večer na gauč v jeho bytě, odešli jsme se tak na hodinu projít."
"Tak třetí podezřelý to zřejmě není," řekla na to slečna Marplová, "stejně...lež má krátké nohy a pravda stejně vyjde najevo."
"No každopádně, kde jste byli v době vraždy, což znamená zhruba kolem půlnoci," zeptal se Nelson prvního a druhého podezřelého.
"Byli jsme v Brightonu a svezli jsme se trajektem do Le Havre."
"A kdo to dosvědčí?"
"Kapitán lodě Arthur."

"Přemýšlím, kdo by mohl být vrah," řekla slečna Marplová.
"Já si myslím, že se to stejně ukáže," odpověděl jí Nelson.
"Hlavně nenápadně. Protože se pak můžeme probudit na místech, na kterých rozhodně nechceme, jako rakev, anebo v místě, kde není ve skříni čaj. To by bylo možná ještě horší," řekla Nelsonovi slečna Marplová.

***

CRRRRRR...
"U telefonu Marplová. Cože? Další vražda? No dobře. Jedu tam."

***

"Kdo je oběť?" zeptala se slečna Marplová.
"Služebná pana Ratatouillea," odpověděl Nelson.
"Podezřelí?"
"Ti samí."
"Moment. Čtvrtý podezřelý byl u mě doma. Na 15 minut jsem opustila byt. Ten by to nestihl do klubu a zpátky."

"Musíme najít ten šátek," řekla slečna Marplová.
"Pan Červík je dobrý lezec a vyčmuchá úplně všechno," odpověděl policista Nelson.
"Tak za pokus to stojí."

***

"Červíku, zkus vylézt na támhleten dub, jestli tam něco nenajdeš," řekl mu policista.
Červík našel šátek s krví a slečna Marplová řekla: "Takže máme vražednou zbraň."
Poděkovala: "Děkujeme, pane Červíku, až budeme potřebovat pomoct, ozveme se Vám."
Pan Červík odpověděl: "Jo, jo, není zač."

***

"Nelsone, kdo si myslíte, že je vrah," zeptala se policisty Nelsona slečna Marplová.
"Nevím, ale nemyslím si, že je to služebná. Myslím si, že je to ten, kterému Ratatouille dlužil ty peníze."

"Vyslechneme pro jistotu ještě služebnou," řekl jednou policista Nelson slečně Marplové.

***

Služebná: "Vítejte. Chtěla jsem zrovna uklízet, ale to je jedno. Co potřebujete? Jo, Ratatouille. Týden před jeho smrtí byl divný. Z ruky mi spadl talíř, druhý den nato se zastavily hodiny, židle se sama od sebe hýbala a já si říkám, jestli tady nestraší, rozsvícená svíčka zhasla, a pak umřel. A já věděla, že čtyři zlá znamení předvídají nějakou katastrofu. A tak jsem v noci ani nespala a hlídala jsem dům, ale přepadla mě bohužel únava a probudila jsem se až ráno..."

"Dobře, to stačí. Ta je ale upovídaná."

Slečna Marplová se rozhodla pořídit psa. "Zvířátka jsou totiž dobrá na nervy."
Koupila si za pár liber pejska a pojmenovala ho Bublina. Už to byl vycvičený pes, takže to s ním bylo lehké. Druhý den ho zavolala: "Bublo, pojď sem. Jdeme vyslechnout čtvrtého podezřelého. A až najdeme vraha, klidně ho rafni."

***

"Kde jste byl v pět odpoledne?"
Podezřelý č.4: "Byl jsem na výletě u jezera Loch Ness a byla tam se mnou celá moje rodina."
"Znal jste oběť?"
"Pana Ratatouillea jsem znal, ale jen trochu. Zrovna před týdnem jsme se pohádali kvůli jeho dluhům."
"To je ale důvod zabít."

Podezřelý č. 3: "Já jsem ho nějak osobně neznal. Jen jsme si hráli v klubu kuličky, nic víc."
Slečna Marplová odpověděla: "To mi právě říká skoro každý, že ho neznal, jen s ním hrál kuličky. Jak já nemám ráda, když mi někdo lže. To za mých mladých let, to my jsme říkali pouze pravdu..."
"Dobře, dobře, nechci tady slyšet monolog z Vašeho dětství."
Slečna Marplová: "Dobře, nebyl pan Ratatouille v poslední době nějaký... divný?"
"Vůbec ne."
"A kde jste byl v pět odpoledne?"
"Doma."
"Potvrdí Vám to někdo?"
"Ano. Manželka, bratr a sestra."
"Děkuji. Můžete jít, ale neopouštějte město."
"Jojo."

"Já jsem Jane Marplová, a tohle je policista Nelson. Budeme vás vyslýchat. Bude to křížový výslech."
Podezřelý č.2: "Mně je to úplně fuk."
Slečna Marplová se zeptala: "Tak... znal jste oběť?"
"No. A co?"
Policista se zeptal: "Měl pan Ratatouille nějaké nepřátele?"
"Nevím o nikom."
"A jste si jistý?"
"Ano."
"Opravdu?", zeptala se slečna Marplová.
"MŮŽETE UŽ MĚ NECHAT? TOHLE MĚ ŠTVE!"
"Dobře. Můžete odejít, ale neodjíždějte z města.", odpověděla slečna Marplová.
"Jo a byl jste to vy, kdo pana Ratatouillea našel?"
"Ano."
"Co měl na sobě?"
"Takový podivný červený šátek kolem krku..."
"Moment. Ten šátek tam ale není."

"VRAŽDÁÁÁÁ! V klubu pro prvotřídní hráče kuliček.", ozvalo se z telefonu slečny Jane Marplové, která právě snídala chleba s máslem a čaj. Odpověděla: "Dobře, budu tam za pět minut."

***

"Kdo je oběť?", zeptala se slečna. Policista odpověděl: "Monsieur Ratatouille, 31 let, svobodný."

"Čas vraždy?"

"Zhruba kolem páté."

"Pane policisto. Krok 1: Vyslechnout všechny podezřelé."

Podezřelý č.1: "Znal jsem ho, byl to můj kamarád. Vařili jsme spolu. Hlavně takový divný zakroucený šneky. Vůbec jsem neměl žádný důvod ho zabít. A šel po všem po hlavě, takže, mezi námi, jestli něco zjistil, co neměl, tak se ani nedivím, že ho zařízli."