Na Levepeše vládne hluboká noc. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, protože vesmír je pořád stejně černý a nekonečný. Za zmínku stojí, že Pohádkový výbor pro přežití nechal před startem na kapitánský můstek nainstalovat sluneční hodiny, což Jiřík považuje za vrchol byrokratické neschopnosti a hodiny používá jako věšák na uniformu. Čas na Levepeše se proto řídí spánkovým cyklem Děda Vševěda, jehož otravně přesná puntičkářská povaha opět našla obecně prospěšné využití.

Ran'Dahl je kapitánem válečné lodi už dva roky, což je na klingonské poměry zatraceně dlouhá doba. Rád o sobě tvrdí, že ho v hlubokém vesmíru nic nepřekvapí – a většinou je to pravda. Teď ale zírá na obrazovku a je překvapený tak jako nikdy v životě.
„To má být vtip?“ zahřímá. Klingoni obecně nemají smysl pro humor a už jen to, že kapitán zvládne slovo vtip správně použít ve větě, by bylo za jiných okolností považováno za úspěch. „Ať okamžitě předstoupí ten, kdo má tohle na svědomí!“
Na můstku zavládne nejhlubší ticho v historii celé lodi.

Milá Rebelko,
s padesáti čtyř minutovým zpožděním Ti přeju šťastné, veselé, požehnané... a aspoň trochu šílené Vánoce, protože bez kapky blbostí to není ono. ;)
Remi
SOUNDRTRACK: Don't Stop Me Now - Queen
Freddie Čajkovskij, vánoční tradice a žádný armageddon
Kdyby knihkupectví nebylo až na svého majitele prázdné, mohl by si pozorný posluchač všimnout, že zvoneček nad dveřmi cinkl. Většina lidí by ale zvonění mezi koledami, linoucími se z prastarého gramofonu, stejně přeslechla, takže vlastně nebyla žádná škoda, že tam nebyli.

JMÉNO: Karkulka
VĚK: 27
SILNÉ STRÁNKY: houževnatost
Proč bych se měla zachránit právě já? Dalo by se říct, že jsem holka do nepohody. Když vylezete z vlčího břicha a kromě poslintané sukně vám nic není, začnete se na ostatní problémy dívat z nové perspektivy. Je vám s prominutím u prdele, že ani v padesátém ořechu nenajdete šaty. A že na svou třiačtyřicítku nohu neseženete skleněné střevíčky.
PS: Třená bábovka už mě nebere, ale o to víc se mi do košíčku vejde merlotu.

Ve světnici bylo horko jako v peci. Úplně všichni už byli tak nacpaní, že jim bylo trochu špatně, ale dílek jablka se tam vždycky nějak ještě vmáčknul, babička louskala ořechy a tři děti v koutku začaly s likvidací svých nových dřevěných koníků a panenek. Madla s hospodyní sklidily nádobí a František, děda a hospodář seděli na lavicích a probírali počasí.
"Tak letos zase prší. To už je třetí rok. Už si ani nepamatuju, jak takové Vánoce na sněhu vypadají," stěžoval si hospodář.

Ten zvuk byl příšerný. Zaryl se přímo do mozku a těm nejhlubším jeho částem bez pardonu oznámil, že konec se blíží, smrt je všude okolo a nebesa se co nevidět zhroutí. Pod Jonatánem se zhoupla země. Tedy podlaha.
„Vždycky jsem si přál, uvíznout s tebou ve výtahu,“ prohlásil David a teatrálně si povolil kravatu.
„Jsou tu kamery,“ ušklíbl se na něj Jonatán a ukázal směrem k pravému hornímu rohu kabiny.
„A fungujou?“ zpozorněl David.