DMD č. 11. pro 11. 4. 2021. Téma: Brepta

Oli nasál studený karelský vzduch. Pod nekonečnou blankytně modrou oblohou se rozkládaly černavé lesy, šumící v jemném vanku, tříštícím lesklá zrcadla jezer. Jaro přišlo i do tohoto studeného koutu severu a sytě zelené břehy tečkovanly prosté barevné kvítky. Den, jako stvořený k procházce s kamarádem. Simö stál opodál a něco kutil. Oli se k němu loudavě vydal a vychutnával každý dech a krok.
„To je krása, co?“ prohodil, když stál vedle přítele.
Ten zvedl hlavu od kousku dřeva, na kterém pracoval a významně pozvedl puukko. Jasné jarní slunce se zalesklo na udržované čepeli.
„Jo,“ zamručel. „Kdyby se tu tolik nežvanilo.“

Ukko stočil zrak z kostí na hnojišti do očí stařeny, která vyhlédla ze dveří samoty. Bez mrknutí vytáhl z pásu pistoli a prostřelil jí hlavu.
Pak vykopnul dveře od chlíva. Špinavý kluk na něj koukal velkýma očima a drmolil v té legračně šišlavé řeči.
"Sie ist tot...“ Snažil se Ukko o němčinu. „Kam baba schovávala prachy, Brepto?“
Domluva byla těžká, ale chlapec, neustále brebentící svou rodnou řečí, polouchal na slovo a chajda brzy vydala vše, co mohla.
Breptovi dal aspoň nést vystřelenou pistoli a svůj ranec. Pomůže mu! A se sluhou bude jako pán...
„Kain Faselhans! Du bist Soldat, Hans!“

K nepříjemnému incidentu došlo během turnaje v ptačím stolním tenise, když jeden ze sportovců po prohraném zápase začal urážet rozhodčího.
Papouščí tenista obvinil krtka, který zápas soudcoval, z toho, že je za jeho prohru zodpovědný.

„Všichni vědí, že jsi slepý,“ křičel. „Ale nečekal bych, že budeš slepý jenom k něčemu.“
Následně dodal, že krtkovi z toho věčného hrabání tunelů jistě hráblo, a doporučil mu, aby se raději vrátil do nory.

Prostořeký papoušek byl kvůli svému nesportovnímu chování z turnaje bez milosti diskvalifikován.
Nepomohlo mu ani tvrzení, že hanlivé výrazy slyšel před utkáním od svého soupeře a že je pouze zopakoval.

„Víš, co je horšího, než když James básní o Lily?“ řekl Sirius místo pozdravu otráveně a začal se přehrabovat v Jamesových věcech. Remus ho pobaveně sledoval.
„Když začne mluvit o famfrpálu?“
„Když ten jelen jelenovitá začne mluvit o famfrpálu,“ přisvědčil Sirius zpoza hromady špinavého oblečení. „Trénink tohle, zlatonka tamto. Přísahám, že se za celej ten pitomej proslov ani jednou nepotřeboval nadechnout.“
Ještě chvíli pokojem létaly rozličné kusy oblečení a dalšího Jamesova majetku, než Sirius vítězoslavně vytáhl neviditelný plášť. Chytil Rema za ruku a vyrazil ke dveřím.
„Kam to jdeme?“
„Zamknout se do přístěnku na košťata. Už ho nemůžu ani slyšet.“

Vítek odložil pero a protáhl unavené prsty. Stránka konečně dopsána. Povzdychl si, ještě zbývá hodně opsat a Svatavina svatba se neúprosně blíží. Pan Jan nakonec rozhodl, přemýšlí chlapec, že Svatava darem dostane jen čtyři evangelia. I tak je psaní hromada.
Vítek vyšel na nádvoří. Ještě nenakrmil psy, uvědomil si a pospíšil do psince. Tam byla spoušť. Hravá štěňata převrhla obě nádoby s vodou a všude bylo plno blátivých stop. Chlapec uklidil a vrátil se ke psaní.
"Bratře Bartoši," řekl starci, "kdyby tak šlo písmenka tisknout místo psaní. Jako zablácené psí tlapky," směje se.
"Kdybys nevymýšlel, mluvko," skrývá starý muž úsměv.

Peter na cestě k další osvícenívhodné lokaci použil služeb průvodce. Bohužel nebyl jediný.
Chlapeček pusu nezavřel.
„Jsou tu jeleni? Viděl jsi někdy jelena? Nepotrkali tě? Beran tě může trknout, mě jednou jeden trknul a bolela mě noha. A bejka jsi viděl? Ony i krávy jsou takový, neuhnou, jdou nebo stojej... viděl jsi, jak vypadá pak silnice, když tam stojej? Jsou na ní velký hovínka. Jsou na ní úplný hovna!“
Chlapeček se zachichotal.
„Ovčí hovínka náhodou smrdí hezky, skoro voní. Psí hovínko je nechutný, víš, že oni ho i jedí? Fuj...“
Peter si povzdychnul.
Osvícení se vzdalovalo v auře hnojného zápachu.

Málokdo dokáže používat řeč jako zbraň a ještě méně lidí dovede ozbrojit své breptání, a přitom je to jedna z nejefektivnějších verbálních zbraní. Ideální metoda pro vypojení lidských mozků. Mozek je natolik zaujat zpracováním informace, že bude souhlasit s čímkoliv, pokud se mu to nabídne ve správnou dobu, a jen potom se zabývá tím, co se vlastně řeklo. V době, kdy zpracuje vše, co bylo řečeno, je souhlas už neodvratný.
Breptáním lze taky zpomalit libovolný proces do nekonečna, jelikož každá jeho fáze se bude projednávat bez konce.
Sebejisté breptání může být považováno za vysvětlení jakékoliv situace. Bonus za vymyšlená slova!

Očekávající telefon od únosců zazvoní.

Nasadí sluchátka a pozdraví:
"Dobré ráno profesore."

"Dobré ráno inspektorko.Co máte dnes na sobě? Dneska bych vám oblékl červený kostým, víte, abyste s námi ladila. Samozřejmě si nemusíte nasazovat masku. Váš obličej každý zná. A navíc je rozhodně hezčí než nějaká maska. Pokud byste si stáhla vlasy do uzlu, vynikne v tom vaše šíje. V tom případě by se hodily nějaké pěkné náušnice, nejlépe nějaké dlouhé. Máte nějaké takové? A co nějaký náhrdelník? Ne! Holý krk působí svůdněji...."

Inspektorka nevěřícně lapá po dechu:
"Sakra! Budeme vyjednávat a nebo jste se rozhodl dělat mi dohazovače?"

Brepta Šindelka byl prostý muž. Dělal rukama, jak se vyučil, doma měl rád klid a navařeno.
Dopíjel páté pivo, když do hospody vstoupil… Pražák od pohledu. Celý výčep ztichl.
Štamgasti zírali: naleštěné boty, kostkované kalhoty, jarní kabát a vlasy v culíku. Džbánek v ruce.
„Hele, nevěsta od Sýkorů,“ prohodil Brepta; uslyšel smích, tak přisadil: „Tady koktejlíčky nedělaj.“
„Brepto, zklidni to!“ houkl truhlář Drda.
Kdyby se ho zeptal na názor, Brepta by řekl, že chlap má vypadat jako chlap, ne jako maškara, ale mlčel - když se Drda napil, někdy nešel pro ránu daleko.
A Brepta byl koneckonců jen brepta, ne rváč.

"A jak jsem přišel z práce, tak jsem si udělal další kafe a pak-"
Spojení se přerušilo. Obličej kamarádky z obrazovky zmizel.
"Sakra," zamumlal a začal listovat kontakty v telefonu. Co takhle Matěj?
Vytočil číslo. To čekání se zdálo nekonečné.
"Čau, tak co, jak se máš?" vyhrkl. "Už jsme spolu zase dlouho nemluvili..." řekl, ale Matěj ho přerušil.
"Myslíš tím předevčírem?"
Nemohl ho teď vidět, ale z tónu Matějova hlasu to znělo, že při těch slovech kroutil hlavou.
"Nemáš ty bejt introvert? Seš teď furt nějakej ukecanej," dodal Matěj.
Zaklel. Nemohl si pomoct. Měl deficit. A vinil z toho pandemii.