DMD č. 12. pro 12. 4. 2021. Téma: Zázrak moderní techniky

Mělo to fungovat.
Byla to jeho práce, znal ji, dělal ji tisíckrát.
Ale tentokrát to nefungovalo.
Vraceli se s prázdnou.
Na naprosto nehorázný návrh odpovídá důvěrou.
Místo řečí hozená síť.
A ono to zafunguje.

Mělo to fungovat.
Tu techniku znali, viděli Ho to dělat už tolikrát.
Ale jim to nefungovalo.
Vraceli se s nepořízenou.
Na naprosto logickou otázku neumí nedověra odpovědět.
A tak musí promluvit Mistr.
Najednou to funguje.

Zajímalo ho, jestli to bude fungovat.
Teď, když už se neměli na koho jiného spolehnout.
A ono to fungovalo.
Už nikdy se nevrátí s prázdnou.
Protože víra živená Duchem nezůstane planá.

V hotelu, který hostí účastníky letošních olympijských her, zasahovala dnes večer jednotka sloních hasičů.
Zavolal je kolemjdoucí, který si povšiml rudé, mihotavé záře v několika oknech.

Sloni přispěchali na pomoc, naplnili choboty vodou a vtrhli do hotelu, přičemž rozbili několik porcelánových váz. Záhy však zjistili, že není co hasit. Inkriminované pokoje patřily plameňáčím gymnastkám, které na poslední chvíli trénovaly své sestavy.

„Měli by si do hotelu pořídit požární hlásiče, to bychom už dopředu tušili, že jde o planý poplach,“ zlobil se velitel jednotky. „Na druhou stranu, dokonalá moderní technika by nás úplně připravila o pohled na dokonalou techniku moderních gymnastek.“

"Co to je?" zeptala se Jirvia se slámovýmy vlasy. Bylo jí devět a sotva vyšla z města. Držela zvláští alchymistickou ampuli, která se na vrchu mačkala.

"To je Střikopliv nebo Roz střikovač, zahání to vyšší přízraky." Radí strýc z kupecké gildy. " Jen buťď opatrná... ne ni to na lidi. "

"To je hloupost. Přízraky jsou báchorky, je to jen voda s cukrem za mince z kapsy. " řekla Jirviina sestra Frelia.

" Jo? Já s jednim přízrakem žiji, vyskouším to... " namířila ampuli na obličej své otravnice a zmáčkla.

" Ne to nesmíš ... " řekl pozdě stríc.
" áá pomoc... bolí... " řvala. " Seženeme svěcenou vodu " řekl strýc.

"...nejnovější model. Sontarané by vraždili, aby... Přesněji řečeno Sontarané vraždili, aby se k ní dostali! Ovšem," prodejce couvne při spatření nesouhlasného pohledu zákazníka, "kvůli čemu oni by nevraždili, rošťáci."
Zákazník se pochybovačně dívá na multifunkční zbraň před sebou a vráska mezi jeho obočím nabírá na intenzitě.
"Tohle je všechno, co máte?" přejede očima plně zaskládaný pult, který by vystačil k podrobení jedné či dvou civilizací. Zbraně, bezpečnostní zařízení i udělátka ke kompenzaci krize středního věku.
"Nic lepšího neseženete," krčí rameny prodejce. Přetížený pult zapraská. Rychle se sehne a přiloží k jeho noze šroubovák, který docela tiše zabzučí.
"Ideální," vydechne Doktor.

K senzaci došlo na ptačích akrobatických závodech, když zvítězil handicapový čáp s bionickými křídly. Čáp, který kvůli své těžkopádnosti obsazoval vždy poslední pozice, neskrýval své nadšení a sršel chválou na svá nová křídla, která jsou propojena s jeho nervovým systémem.

“Víte po mé nehodě jsem si myslel, že už nikdy létat nebudu, ale tenhle zázrak moderní techniky dělá snad ještě víc než by sem si mohl přát.”

O poznání menší nadšení projevoval dosavadní král disciplíny kolibřík.

“Už teď spalujeme cukr přímo ve svalstvu, aby jsme udrželi krok s technikou. Ale tyhle křídla vyrobené z ultralehkého karbonu poskytují absolutně nepřijatelné zvýhodnění!”

Poté, co chlapečka odevzdali tetě, se cestovalo lépe.
Načež přišla průtrž mračen, že nebylo vidět na krok.
„Musíme si dávat pozor, tady jsem ještě nebyl a někde nahoře...“ povídá Patrick.
Z průtrže se stal vodopád.
Cestovatelé se schovali ke skále, aby je voda ošlehávala jen ze tří stran. To bylo jejich štěstí, protože sesuv půdy je hladce minul.
Valil s sebou červený kmen.
„Hm... a jsme v háji.“
Peter se zachmuřil a vytáhl virgule. Co mu asi řeknou?
K jeho překvapení reagovaly srozumitelně. Snad úplně poprvé.
„Tudy.“
„Člověče, co je to za novinku? To si nech patentovat!“
Asi by mohl.

Dorian nemohl spát. A když ho přece přemohla únava, viděl ve snu krutý úsměv portrétu, vyčítající mu spáchané hříchy.
Měl by se obrazu zbavit? Ne, ne, zhola nemožné.
Snad tedy portrét ukrýt před zraky lidí? Třeba v tajné místnosti na půdě, a klíč nikdy nedat z ruky... Příliš dramatické. A staromódní.
Jistě!
Řešení se mu najednou zdálo naprosto jasné.
*
Druhého dne si nechal již časně ráno do salónku přinést zrcadlo a paletu s barvami.
„Když to zvládne Basil, jistě to bude dočista prostinké,“ ujišťoval Dorian svůj odraz v zrcadle.
S jistotou pozvedl štětec k plátnu. Brzy bude obraz jako nový.

Nejprve hluboké ticho. Zdá se, že se nic neděje. Stroj, který tak dlouho nehybně, nečinně stál, vzdoruje. Nakonec se s hlubokým povzdechem pomaličku dává do pohybu.

Skřípavý zvuk. Jako kdyby se od sebe oddělovaly dvě zrezivělé trubky, kterými již léta neprotékal proud vody. Rez opadává, šupinky starých časů z nehmotné existence se tiše snášejí k zemi.

Vše se pomalu čistí, díky zázračnému preparátu, který promaže již dávno nefungující skořápku lidského tvora, a pustí do tepen a žil proud energie, jež nebýval. A dodá elektrický impuls, tak potřebný pro veškerý pozemský život.

Muž, který dvacet let nechodil, pomalu vstává z vozíčku.

Kingsley za nimi začal chodit brzy po Raddleově pádu. S Aurorou se spřátelil během nočních porad Výboru a s Eri si sedli od prvního setkání. Jeho návštěvy vždycky stály za to. Alespoň obvykle.
„Tak už nezapírej,“ začala po několika netypicky tichých minutách Aurora. „Co se děje?“
„Sirius,“ řekl Kingsley po chvíli. Bylo jasné, že se mu mluví těžko.
„Zase...?“
Zakroutil hlavou. „Neustále odsouvá zkoušku protézy. Přitom je to zázrak, tu techniku zdokonalili teprve před deseti lety!“ Odmlčel se. „Má noční můry. Každou noc. Hůlku nechává zavřenou v šuplíku. A už skoro dva měsíce neodešel z bytu. Bojím se o něho.“

Budoucnost nastává ještě dříve, než jsme to měli v plánu, a člověk neví, jestli takovou budoucnost chtěl. V Singapuru se třeba začalo vyrábět první kuřecí maso, které nikdy nebylo součástí kuřete a je vyrobeno v automatizované laboratoři skoro bez účasti člověka. Hned vedle v Číně KFC spustilo samořiditelná vozidla, která fastfood prodávají na ulicích a nepotřebují personál. V Jižní Koreji se zase úspěšně testují bezpilotní taxi drony, a to nepočítám poštovní drony a vzducholoď Amazonu. Spolu tyto vynálezy dávají automatický řetězec výroby a dopravy jídla, který k funkci skoro nepotřebuje lidi. Hlavně abychom neskončili jako dálkově řízení živí švábi Calmbot.

"Vyberte si," vysloveně škemral obchodník. "Dám vám dobrou cenu."
Mistr zlovec se sklonil blíže k dřevěné desce a prohlížel si vyložené zboží. Nože, obušky, biče, opasky, vnitřnosti pobitých strojů, váčky s různými amulety a...
"Co je to?" zeptal se zlovec a prstem ledabyle ukázal směrem k podivné věci, kterou nepoznával.
"Je to novinka, vyslovený zázrak," rozezpíval se obchodník jako kolovrátek. "Nová zbraň pro nejlepší mistry zlovce. Dvaatřicet zubů z dvaatřiceti mužů, kteří padli dvaatřicátý den války. Osobně jsem je provrtával a nasadil na drát z chirurgické oceli očarované měsíčním prachem. Kvalitní ruční práce. Mechanický boxer, který zkousne vždy, když udeříte!"

“Takže všechny zázraky moderní techniky byly nejprve nápady zprostředkované múzou?” zeptal se mladý spisovatel.
“Všechny ne, ale hodně,” odpověděla Múza. “Science fiction je zářný příklad.”
“To znamená, že múzy vidí budoucnost?”
“Ano, i když je nezajímá technologický pokrok samotný, jako spíše čím inspirovat své spisovatele.”
“A ty?”
“Já už do budoucnosti nevidím,” řekla posmutněle.
“Holt budeš muset napjatě čekat s námi ostatními, co technologická budoucnost přinese,” řekl mladík s lehkostí. “Ale neboj, vím přesně co ti pomůže.”
“A to je?” zeptala se a s mírným úsměvem povytáhla obočí.
“Pustím ti Star Trek. Ti úspěšně předpovídají budoucnost už od roku 1966.”

"Říkám tomu baňka, je to zázrak moderní techniky!" ohlásil Hérón Alexandrijský slavnostním tónem skupině vousatých mužů v tógách.
Ti pozorovali uzavřený kotel s vodou, pod kterým hořel oheň. Na něm byla připevněná baňka která se otáčela, jak z ní ze dvou stran unikala pára. Tvářili se dost skepticky.
"K čemu je to dobré?"
"No, když vymyslíme, jak k tomu něco připojit, může to pohánět různá zařízení."
"Hele, a nestačí prostě otrok s klikou?"
"Jasně, ale..."
"Promiň Héróne, ale to je fakt blbost."
Filozofové se rozešli, Hérón se za nimi ještě chvíli díval, pak pokrčil rameny. Nejspíš to vážně byla blbost.

,,Převleč se do tepláků, řekla to maminka!" říkal tatínek nejmladšímu synovi.
,,To proto, aby si neušpinil nedělní kalhoty." dodávala maminka, zatímco loupala brambory v kuchyni. I když byla neděle, byl tu pořádný frmol, páč ani sedmý den tu nemůže být klid.
,,Notak, kde máš bačkory, honem si je najdi!" komandoval dál tatínek, ten mrňous ho ale neposlechl, jako vlastně většinou.
,,Jakto, že máš ty kalhoty špinavý? Vy jste se zase honili před kostelem!" vyváděla maminka unaveně.

Už mi z toho začínala třeštit hlava. Vzala jsem ovladač a pustila televizi. Všichni se uklidnili, sedli si a sledovali dokument. Byl to zázrak.

Všechnu svou víru a naději vložil kovářský tovaryš do nové, masivní píšťaly nabité dvojitou dávkou prachu a cínovou kulí. Čekal, až se mu naskytne příležitost k výstřelu. Viděl tak, jak se odvíjí celý plán, krvavé přepadení měnící se v debakl, jak jezdec, stržený z koně, měnil členy tlupy v krvavou tříšť, aniž by přes svou zbroj cítil jejich rány. Rytířská zbroj, symbol urozenosti, útlaku a starých pořádků.
Vypálil.
Přímo doprostřed kyrysu.
Železný pán dokončil sek, přehmátnul na meči a hodil jím jako oštěpem.

"Dvojitý prsplech ze silné oceli, jen svrchní část je povrchově zakalena. Zázrak moderní zbrojířské techniky, můj pane!"