Nepoznatelný

Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům, modlím se denně, protože jsem ti zatím nesplatila ani jediný. Císaři sem tam i něco dám, na tebe mi většinou nic nezbyde. Není tvůj zákon, který bych neporušila, naskytla-li se mi příležitost.
Když náhle umírám, teprve se skutečně chvěji o své bytí - které je v tobě -, protože jsem se ti celý život jen vzdalovala. Smršť hněvu mě ochromí a okrajuje, dusím se hrůzou, protože mě odmítáš (a kdo by neodmítal?!), a ztrácím se před tvou nelibostí. Pak všechno utichne. Krčím se a čekám na tvůj soud.
„Takhle sis mě představovala?“