Chaloupka (dříve perníková)

„Patříme už do starýho železa,“ pronesl smutně ježidědek. „Naší chalupě se teď děti vyhýbají jako čert kříži. Proč by sem taky chodili, když perník se u nás peče, ale nevaří. Jen si vzpomeň, babi, kdy nám naposled někdo loupal chalupu.“

„No to už je dávno,“ zavzpomínala ježibaba. „A to už jsme ty děti ani nezavírali, jenom jsme je nechali, ať nám olámou barák, a ještě dostaly vejslužku. Ale co teď, babo, teda vlastně dědku, raď.“

„No, jeden nápad bych měl,“ odpověděl tázaný. „Založíme tu pěstírnu konopí. A její vůni zamaskujeme tak, že kolem zasadíme něco ještě více aromatického. Třeba kopr.“