Trest za zvědavost

AN: Doufám, že mi slečna Alena odpustí, že jsem ji zneužila ve svém drabble... Nebylo to myšleno nijak zle...
S Alenou nebylo něco v pořádku. V ruce neustále držela nějakou věc zabalenou v divném papíru. Když jsem se jí zeptal, co to má být, jen odpověděla, že jde o bonbon. Nikdy jsem ten výraz neslyšel, ale muselo jít o něco výjimečného, když ho tak schraňovala. Přišlo mi úsměvné, že chodila spát a ten bonbon držela v ruce.
Jeden večer ale nechala ten poklad jen tak ležet na stolku. Neodolal jsem, potají se vplížil do jejího pokoje a poprvé, bohužel i naposled v životě, ochutnal bonbon.
Kdybych věděl, jak bude Alena řádit… Z té vzpomínky mi běhá mráz po zádech.