Blízko

Olena klopí oči k čarám na papíře. Vyhýbá se Šimonovi pohledem. Jasnovidec je výstižné slovo. Z toho pohledu se cítíte jako nazí ve sněhové závěji. Šimon ji viděl nahou mnohokrát. Co Olena nesnese, je pohled na něj, bojujícího s kouzlem, které se nechce nechat vidět ani zaznamenat. Ruka se mu kroutí, čáry jsou roztřesené.
Když skončí, má na tváří krůpěje potu.
„Co chceš dělat?” zeptá se, jako kdyby jí viděl až na dno duše.
„Tohle kouzlo už nefunguje. Musím je rozbít.”
Šimon přejede kouzlo očima technika. „Struktura drží pohromadě, jako kdyby byla fyzická.”
„Jak by je rozbil?”
„Začal bych… tady.”