Obtížně

Dva mladí lidé. Závan dávné blízkosti. Dřevěný stůl s lavičkami, dvě čtyřdecky kofoly.
Tužka a papír.
„Ukaž mi, co vidíš, Šimone.”
Přivře oči unavené z celodenního koukání do spousty monitorů a hledání čehokoliv podezřelého, detailu, kouzla, porušení některého z myriády předpisů o utajení. Ideální práce pro jasnovidce.
Podívá se skrz víčka.
Vídí to. Změť čar, jako vypálená do jemné červené tkáně. Dokáže zaostřil na část, ne na celou. Nějaké zkreslující kouzlo.
Začíná zprava shora. Čáry nechtějí navazovat, kroutí se mu pod rukama. Šimon v sobě nemá magie, ani aby se za nehet vešlo. Ale vidí.
Vlasy se mu ježí hrůzou.