Rozvíjej se, poupátko

Když král Míroslav poupátku zpíval, byl to sice zajímavý experiment, ale rozvití tím neurychlil ani o minutku.
Za kvetením je totiž poměrně složitá biologie, které nerozumím vůbec, a také chemická stimulace, které rozumím tak trochu. V podstatě jde o to, že rostlina pomocí svých detektorů světla pozná, jestli už má den tu správnou délku pro kvetení:
Biochemici a genetici objevili u rostlin skupinu fotoreceptorů, molekul odpovědných za přijetí světelného signálu. Fotoreceptory označované jako kryptochromy jsou citlivé na modrou část spektra. Fytochromy reagují na červenou složku spektra o vlnové délce 660 nm (převládající během dne), která je převádí do aktivní formy. Světlo o vlnové délce 730 nm (typické při soumraku) fytochrom naopak inaktivuje. Při podzimním prodlužování nocí je tak stále více fytochromu v neaktivní formě. Naopak jarní prodlužující se dny fytochrom aktivují. Tak může rostlina vnímat délku nocí a dní. Pomocí biologických hodin je pak měřena denní rytmicita.
Čímž jsme se dostali k fyzice, kde se cítím jistěji. Pomineme-li živiny a vodu, potřebují rostliny především světlo. Jdeme na to.