Víš ty, že já nevím, zda to vím?

"Mhm..." Jemně se k ní přitulil na tom gauči a líbnul na tvář. Byl to opravdu hezký moment.

"Hele..." Začala žena vedle něj s nějakou větou. Hlavně se na něj podívala. Přesněji přímo do očí. To znělo vážně...

"... zmínil ses, že máš syna..."

"Ano, jmenuje se Christopher. Teď chodí do Bradavic. I když za mě by bylo lepší Castelobruxo."

"To chápu. Měl by být stejný jako jeho schopný otec..." Přejela mu po hrudi, přivřel uvolněně oči.

"...a víš, že je dnes den rodičů? Neměl bys tam být..? Ukázat, co jsi zač..."

"Oh-"

On... Zapomněl.

Na tu akci 

Na syna. 

Znovu.