DMD 2017

(řazeno více méně náhodně)
Sedm nazmar od Tory (jako nemám kočku, takže jsem se řehtala nahlas, no…)
Lžička jako zbraň hrdinů? Literatura stojí před novou výzvou - od striggy (legendární drabble letošního ročníku! Doporučuji včetně komentářů.)
Dodržujte vodní příměří! od Vinpikeho (úžasný kousek, taktéž doporučuji včetně komentářů)
Balada o stroji strašlivém od Rebelky
Málo klapek ještě jedno od Rebelky
Osudné setkání od ef77
Nevýchovně výchovné od HCHO
Stařičký drak od Aplír (ten konec, ten konec!)
Drama za ohradou od Čarodějnice
O znavené makromolekule od Chrudoše Brkoslava Štýřického
Kankán před tabulí od mily_jj
Dopadeni od Mordomora

strigga: Lžička jako zbraň hrdinů?
Hippopotamie: Z hlášení agenta Státní tajné bezpečnosti s krycím jménem "Zahradník"
Alasdair McColla: Ty zrádče
Zuzka: To nechceš
HCHO: Strasti studia
Zuzka: Úkryt
Rya: Terapeutické výhody nespavosti
April: Hořkost pelyňku černobýlu
strigga: Mrtvá čtvrť
+
Arenga: Když hlídá strýček

Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.
Severus Snape se právě zamiloval.

Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž.
Uhlí do výhně a dříví na oheň – toť svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
Zatápěl pod tekoucí vodou, až dým do nebe stoupal.
Hospodin však na jejich obětní dar neshlédl.
Vždyť oba požehnáni bezpočtem dnů svých i rozmnoženým potomstvem!
„Hospodine,“ volaly děti, „za co nás trestáš? Proč jen jsi od nás odklonil svou tvář?“
I dolehl nářek dědiců země ke sluchu Hospodinově.
„Toto praví Hospodin,“ pravil Hospodin, „rozmnožím váš pláč a zastavím ty neplodné skutky svárlivosti!“
I obtěžkána byla žena, dceru porodila. Zabalili ji do plének a dali jméno Vítězství.

1. Odváté listy (Faob)
2. Bersena (Arenga)
3. Krásné starosti (hidden_lemur)
4. Touha a naděje (ioannina)
5. Tam, kde je tma (strigga)
6. Inter arma silent musae (Kaspar-Len Myslitel)
7. Co s tím? (Peggy)
8. Bezradná (Aplír)
9. V maštali (kytka)
A nakonec desáté, žel, Alasdairovo zcela poslední. Hlas krajiny, kterému jsme spolu s ním mohli naslouchat, utichl.
10.Vězeň temné oblohy (Alasdair MacColla)
***

„Děti, Agrride? Ale já už na to nemám ten sprrávný věk, drrahoušku… Ehm… Ani nevím, jestli bych ještě vůbec mohla… Nemyslela jsem si, že bychom…“
„Ale no tak, holka, nic si z toho nedělej. Kdybysme nemohli mít vlastní prcky, můžem přeci ňáký adoptopo… ech, no, prostě vzít za vlastní, ne? Pamatuješ, jak sme byli tenkrát vyřizovat ty věci pro Brumbála na severu u vobrů? Šak si viděla, kolik tam bylo roztomilejch vopuštěnejch sirotků.“
(Následuje ticho. Dlouhé. Nejdříve konsternované, pak hluboce přemýšlivé, rezignované a nakonec rozhodné.)
„Ano. To jsem oprravdu viděla.
Myslím, drrahý, že jsem svůj pohled na mateřřství prrávě přřehodnotila.“

Vloni jsem výběry trestuhodně zanedbala. Naštěstí mě svým jediným zachránil kamarád Hagrid. :-D
Letos v dubnu jsme s Katty vyhlásily v našem blogu Šílené šuple „celošuplecí dovolenou“, takže se v něm neobjevily žádné novinky, s jedinou výjimkou. Vlastně s pěti výjimkami. Každé pondělí jsme našim čtenářům nabízely výběr toho, co nás v uplynulém týdnu DMD zaujalo.
Drabblíky z pondělí 3. dubna tedy spojuje jediné. Patří ke třem tématům prvního neúplného týdne (včetně březnového zahajovacího). Některé, které se mi líbily hodně, tady ale nejsou, protože Katty pokaždé přidávala své oblíbence postupně, a když jsem se k tomu vždy v neděli večer dostala já, mnoho mých oblíbených drabblíků už měla ve svém seznamu. Berte proto výběr Katty jako doplnění mého.

Keneu: Co se z toho vyklube
Aries: Ahóóój!
se.id: Alternativní fakta
Peggy: Zrození legendy
tif.eret: Sbohem
Faob: Odváté listy
myday: Geometrická
Esclarte: Růžice Remešské katedrály
A protože je první výběr velmi krátký, přidám sem po jednom drabblíku od Katty a od každé z hostujících šuplecích autorek. V týdenních výběrech se neobjevovaly, protože nám laskavě všechna svá DMD dílka slíbily zapůjčit a budou postupně k přečtení i u nás.
Katty: Odváto větrem
Martian: Usmiřovací anabáze
mila_JJ: Opustíš-li mne, zahyneš!?
Tora: Pohádka o cílevědomém koťátku
Tora: Co po pýše
Čarodějnice: Před podlahou a po podlaze

Nad tou pustou krajinou se svíral žaludek. Vyprahlá, krví prolitá, padlými, kameny posypaná rodná zem. Stál pevně, v ruce meč, přestože boje dávno skončily. Nebylo komu se postavit, před kým tuto krajinu smutku a otevřených ran bránit. Nedaleké vytí vlků bylo jediné, co dokazovalo, že ještě nějaký život tu zůstal.
Příroda se dá sama do kupy. Zase stromy pokvetou, zvířata vyvedou mladé, ...
I ta nejtitěrnější myšlenka na znovuobnovení tohoto místa, ...že se sem život jednoho dne opět vrátí, ho naplňovala natolik, že se stával znovu člověkem.
Vzal svůj meč, do hlíny načrtl plán polí, kam zasít, kde pluhy započnou život, ...

Vlajka schlíple klesla.
„Váš meč,“ ucedila Frances k Jaubertovi. Neochotně jí podal rukojeť.
„Odveďte ho.“
Vzpouzejícího se Jauberta se chopil pár námořníků. Popostrčili ho k ostatním zajatcům. Nedbali na jeho zlostné pohledy.
Překročila zlámané ráhno. Zmoženě se opřela o stěžeň. Trosky zdobeného zábradlí se mísily s cáry lanoví. Do nosu ji udeřila vůně sladkého pečiva. Jeho zbytky jí ležely u nohou. Odstrčila je špičkou střevíce. Dlaní si otřela obličej. Pohledem našla Sullivana.
„Madam, jste...“
Rukáv měla roztržený. Vlhká skvrna se vpíjela do sukna.
„Na tom nezáleží.“
Ovázala ránu šátkem.
„Ještě se musíme vypořádat s nimi,“ kývla hlavou směrem k člunům.

„Pane Finch-Fletchley, uvědomujete si, co tato možnost obnáší?“
Tmavovlasý chlapec rozhodně přikývl.
„Paní ředitelko, vidíte, že mladý pán ví, co chce. Nebylo by moudré mu v tom bránit.“
Instinkty jí radily vyškrábat mu oči. Místo toho svou pozornost soustředila na dalšího chytrého, nadaného studenta z mudlovské rodiny, který se rozhodl nechat si vyrvat vzpomínky a odejít ze světa, který jím pohrdá, v němž nemůže uspět.
„Justin se mi ostatně svěřil, že získal místo v Etonu a Bradavice byly ‚plán B‘.“
„Děkuji za konzultaci, pane kolego,“ procedila skrz zuby. „Můžete odejít, děkuji.“
Avery se neupřímně usmál a zmizel.
„Justine, nedělejte to.“