Malý hrdina

Trochu se zamračila a založila si ruce v bok. Na okamžik vypadala její tvář jako vytesaná z kamene. Začínala mít starost. Už zkontrolovala půdu, ložnice v prvním patře, kuchyň, umývárnu a obývací pokoj. Nikde nic. Prošla halou a vyšla z domu. Slunce jí zasvítilo do očí a ona si je zakryla rukou. Sešla po schodech a nahlédla do prostoru pod nimi. Nic. Obešla dům, prohledala prostor mezi ozdobnými keři. Nic. Její pohled padl na pootevřené dveře zahradního altánku, odkud právě s prskáním vyběhla jejich kočka. Zamířila tam. Otevřela dveře a usmála se na svého synka. „Tady je můj malý hrdina.“