Flowers of Ardmagullion

A/N: Věnováno Soavě, protože jí nestačí, že si napsala Zelený karafiát sama, ale ještě ho chce po mně! Tak za trest ho dostaneš dvojjazyčně, abys věděla. Stejně se mi ta anglická verze líbí mnohem víc.
Téma je Červený karafiát, ale nenahrazuju, jen bonusuju.
****
Milý zelený karafiáte.
Napadlo mne, že by možná nebylo tak od věci zajít do oněch proslulých Kew Gardens, abychom se mohli pokochat tamní barevnou nádherou.
Prý tam rostou všechny luční květiny, který se na britských ostrovech dají nalézt. Tedy na trávníku, nikoli ve sklenících.
(Karafiáty. Červené. Vtipné, ne?)
Samozřejmě je to nesmysl, ale docela hezký. Takhle asi obvykle myslí romantické viktoriánské ladies.
Ne, nejsem a nikdy nebudu romantik.
To už asi víš.
Chci si tam číst.
A budu k tobě otočený zády.
Ale když se otočíš zády i ty ke mně, budu se o tebe moci opřít.
Tvůj irský vřes.
****
A/N2:
Dear green carnation.
Trip to Kew Gardens? All those colourful bunches of roses...and all.
You can find ALL kinds of wilde flowers of British Isles there. Grass, not greenhouse.
(Carnations. Reddish. Funny, isn’t it?)
It’s a complete shit, but I like it. Lady Windermere might as well say that.
I’ve never been, I’m not and I never will be romantic.
You happen to know that, surely.
I want to read a few pages there.
And I will turn my back on you.
But if you turn my back on me too, I could lean on you.
Love,
Irish Heather