Šatníkový zloděj

Allison se mohla zbláznit pokaždé, co jí z šatníku zmizel další kousek oblečení. S přesností totiž věděla, kam se zatoulal.

"To je moje sukně?" vyprskla, jen co její bratr vkročil do jídelny.

Klaus se podíval dolů, jakoby nevěděl, co má na sobě, a vesele se zatočil. "Možná." Posadil se na jednu z židlí do tureckého sedu a natáhl se pro hrnek s kávou.

"Kolikrat ti mám opakovat, abys mi nesahal na věci?"

"Ale stejně ti tmavomodrá nesluší. A mě jde parádně k očím," oponoval. "Navíc u ní vubec nevadí, když pod ní nic nemám."

"Fuj, už si jí raději nech."