Když hrdinové přežijí

Z hloubi domu se ozvala rána, vzápětí následoval křik. Vysoký ženský hlas se mísil s hlubším mužským protějškem. Slova se rozeznat nedala.
Promnul jsem si bok, vždycky, když měl přijít déšť, staré zranění mě bolelo.
Jekot se změnil v pláč, ale i tak nabyl na síle a mezi vzlyky se daly rozeznat výhružky o odchodu k mamince. Zabručení doprovodilo bouchnutí pěstí do stolu a prásknutí dveří.
Stařičký kněz, který se hřál v lenošce u krbu, si povzdechl: „Někdy si říkám, že jsem měl tenkrát mlčet. Možná by v té kryptě zůstali ležet oba, jenže co je tohle za život, Merkucio?“