Nejlepší přítel

Chodila za ním, když jí pukalo srdce.
Chodila za ním, když ztrácela hlavu a už nevěděla kudy kam.
Vždy jí dokonale rozuměl. Kolikrát neřekla ani slovo. Jen se opírala o jeho těžkou hlavu. Hladila ho po silném, hebkém krku. Slzy stékaly po její andělské tváři do jeho bílé hřívy, jak společně vydechovali opar té němé úzkosti.
Cítil to, co ona. Četl jí myšenky, četl její strach i radost.
Společně se potají proháněli lesem. Díky němu mohla být aspoň občas volná.
I když mrzlo, s ním jí bylo uvnitř teplo. Prozpěvovala si, jak klusali vysokým sněhem.
Byl to její nejlepší přítel.