DMD č. 15. pro 15. 4. 2020. Téma: Detektor citů

Když jsem se do tebe zamilovala
Snažila jsem se ti to ukázat
Způsob jsem k dokonalosti vypilovala
Jak ti svou lásku dokázat

Obdařovala jsem tě sladkými úsměvy
Dělala, co jsi měl vepsáno do očí
A pak už jen trpělivě čekala
Kdy se ta situace otočí

A tys to stále nechápal
A já začínala mít zlost
Vím, jsi natvrdlý, a i přesto
Mi docházela trpělivost

Potřeboval jsi na emoce stroj?
Návod jak číst moje city?
Čím ti pomoct, abys chápal
Že má velká láska jsi ty?

Co jsi po mě ještě chtěl víc?
No, možná jsem ti to mohla explicitně říct.

Tomáš byl proti tomu vzít sebou i Patricii. Ale ta se nedala odradit. Poté, co mu vpálila do obličeje, že tam holt dojede sockou, rezignoval. Než nastoupili do auta, neodpustil si mít poslední slovo.

„Budeš sedět za volantem, z auta se ani nehneš. Jakmile k tobě nastoupí Adam, oba pojedete hned sem zpátky. A počkáte tu, dokud se nevrátíme.“

Patricie jen mlčky kývla na souhlas. Tomáš ji pozoroval. Snažila se tvářit odhodlaně a odvážně. I když skrývala zbylé pocity, moc dobře věděl, co teď cítí. Strach, paniku, hrůzu… Ale i malou kapku naděje a odhodlání se za žádnou cenu nevzdat.

"Na čem zakládáte svoji žádost o rozvod?"

"Na naprosté změně chování mého manžela po tom, co nechal domů nainstalovat ten idiotský zabezpečovací systém. Ten krám mě odmítal pouštět domů! Vrchol byl, když na moji maminku, když přišla na návštěvu, zavolal policii!"

"Podle dokumentů je to jeden z těch automatických systémů, který vpouští do domu osoby pole nějaké dané vlastnosti. Požádala jste manžela o kontrolu nastavení?"

"Samozřejmě! Nejdřív se tvářil, že to opravdu řeší, ale pak začal být apatický, jen mi chodil otevírat dveře a úplně se mnou přestal mluvit!

"O jaký že to šlo systém?"

"Prý detektor citů, nebo co..."

Leonardo da Quirm nesl lordu Vetinarovi ukázat svůj nejnovější vynález.

"Takže, jak se ta věc jmenuje?"
"Říkám tomu Malý strojek, který změní barvu podle emocí člověka, co ho drží."
Vetinari kývnutím přivolal opodál stojícího komorníka. Ten opatrně převzal přístroj od Leonarda a přístroj začal okamžitě svítit šedě.
"To znamená strach, pane." Přístroj začal svítit ještě o něco jasněji.

Patricij ho od komorníka převzal a přístroj okamžitě zhasl.
"To je zvláštní, že by přestal fungovat Malý váleček, který dodává energii? Ale dával jsem dneska nový..."
"Vše je v pořádku, můžeš jít." Vetinari se nepatrně usmál a strojek vydal slabou oranžovou záři.

"A teď už jen zakrytovat a utáhnout. S touhle hračičkou budeme schopni konečně detekovat plaché částice reziduální magie stvoření."
"Ehm..."
Wilhelmina se obrátila na zdroj onoho zvuku, svou asistentku Henriettu, a pozvedla levé obočí.
"To samé jsme si mysleli minule, a nakonec ta věc byla dobrá jen na hlídání optimální propečenosti steaku podle preferencí držitele. A předminule-"
"Do třetice všho dobrého!" Wilhelmina rychle asistentku přerušila a jala se přístrojem skenovat po mástnosti.
"To je divné..."
Na obrazovce nebylo vidět nic zvláštního. Z rozmaru pokusně zamířila přístroj na Henriettu.
Na displeji začaly vyskakovat slova.
LÁSKA
STAROST
ÚZKOST
Wilhelmina se prudce začervenala.

Po vražedné kombinaci Dancing Queen a Gimme! Gimme! Gimme! se zhroutily ke stolu.
„Jean, to bylo úžasné!“ Maureen se usmívala od ucha k uchu, poprvé po dlouhé době. Kdo mohl tušit, že gay bary budou tak zábavné? (Úplně každý, Maureen, napomene se.)
„Tohle jsem potřebovala. Ale ukázalo se, že mám příšerný gaydar. Měsíc jsem flirtovala s automechanikem a...“ mávla rukou směrem k muži v bílém nátělníku, který právě strkal jazyk do krku jinému.
„Gaydar? Detektor...“ zarazila se, euforie z tance částečně ochladla, „citů?“
Jean se rozesmála. Maureen si v tu chvíli uvědomila, že je za Jeanin příšerný gaydar opravdu vděčná.

Utíkal a Vader mu byl v patách. Tarkin si v hlavě přehrával scénáře zahrnující červeně zářící čepel a neviditelnou sílu schopnou zabíjet. Nebylo to těžké – v minulosti viděl, co sithský lord dokáže, a stačila jen drobná chybička, aby past, do které se ho chystal vlákat, selhala.
Konečně byl ve zrádné oblasti, kam od samého počátku směřoval. Zastavil se a upustil svou zbraň. Zaplnil celé své vědomí myšlenkami na brzkou smrt a vyčerpaně klesl na kolena.
Vader se přiblížil na dosah. Jeho šestý smysl neprohlédl klam.
A pak ten moment přišel. Záře blesku následovaná ohlušujícím rachotem a Vader zůstal bezvládně ležet.

Chobotnice nečekaně porazily v podvodní házené družstvo humrů. Favorizovaní korýši měli s houževnatým soupeřem plná klepeta práce, a nakonec mu podlehli.

„Myslel jsem, že jen dělají ramena,“ vypráví zklamaně jeden z humrů, „ale oni se doopravdy neskutečně zlepšili.“

Chobotnice prý za vítězství vděčí novému trenérovi, který se tréninků díky krycímu zbarvení účastní inkognito. Někdy dokonce nikým neviděn zasahuje do hry a krade nepozorným hráčům míče. Zhmotní se jen tehdy, když udělají chybu. Nemusí říct ani slovo, aby bylo jasné, že se zlobí.

A rozčiluje se prý často. „Někdy máme strach, že dostane infarkt. To víte, tři srdce jsou tři srdce.“

“Sakra, sakra, sakra!”
Vynálezce v bílém plášti zaplul za převržený stůl.
“Braka braka braka!” ozvala se série výstřelů a ze zdi nad vynálezcovou hlavou se sneslo krupobití rozbité omítky.
Do ticha se ozvala série kročejů a stůl byl smeten na stranu. Nad vynálezcem se tyčila ocelová konstrukce robota, jeho nejnovějšího vynálezu. Robot pozvedl ruku se zbraní a druhou zacvakal uzávěrem.
“Jsem tvůj stvořitel! Přece mě nemůžeš zabít, měj slitování!” škemral vynálezce.
“Inicializuji detekci emocí!”
Robot se toporně zastavil a setrval několik okamžiků bez hnutí v jedné poloze.
“Hledám slitování! Eror! Slitování nenalezeno!”
Zdemolovanou laboratoří se ozvaly výstřely a bublavý výkřik.

"It's an emotion detector." McCoy studied them both closely.

Kirk reached out to touch the smooth archway, half expecting McCoy to protest. He did not.

"See, the natives here had developed robots that looked close enough to a living person that couldn't tell the difference. Except for one thing."

"Emotion?" Spock raised an eyebrow.

"Exactly. That's mostly a glandular thing. Only someone capable of emotion can pass through those gates."

Kirk's lips twitched as he walked through. McCoy followed.

Spock remained, staring.

McCoy laughed, waving a hand. "I'm joking. It's just a doorway."

Spock remained. Eventually, turning, he walked away.