A večer na kamna!

"Chichí! Tatííí! Snez mi, snez mi!"
Lucinka poskakovala po zápraží a výskala na celé kolo.
"Tááátííí, tak už snez!"
"A co kdybys to nejdřív řekla pořádně, holubičko?" ozval se tatínek z obdélníku azurové oblohy.
"Sn... Sň... Sněz mi, tatí!" Zazubila se směrem k okapu.
"Jen počkej, obludičko!"
Maminka vykoukla z chodby.
"Co se to děje? Dneska budeme jíst mladé libové člověčí?" naoko vycenila zuby na ďáblíka v zelené bundičce.
"Nééé! Táátííí! Sněěěěz mi! A mamince takýý!"
Ze střechy se snesla sprška jiskřivých sněhových krystalků. Rovnou Lucince za límec.
"Jééé! Tudí! Hihihihi!" rozesmála se, že to bylo slyšet až na Hančáku.