Když bylo umožněno vložit odkaz na sérii jako celek, rozhodla jsem se také zapojit. Děkuji Eillen! :D
Děkuji všem čtenářům za jejic podporu a komentáře v průběhu DMD. Vím, že jsem jí sama moc nedala, ale je to můj první maraton, který jsem napsala celý a hned šlo o sérii. Děkuji mockrát.
Beru to postupně, jak to mám uložené, jinak se v tom ztratím.
eliade
Pod lampou je největší tma
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi píti
kytka
Cimrman ve světě pláště a dýky
wandrika
Svet sukulentov
nettiex
Výborně, Andersone
Ancient Coffee
Vznešená hádanka
Apríl
Na trávě
Queen24
Kdo se bojí, nelítá ;)
Vstříc svému osudu
JednoDuše
Podivný příběh
Aveva
… nebo mlč navěky
Envy
Lhostejnost či strach za tím?
Neaplikovaná teorie
hidden_lemur
Na útěku
Letos mám nejlepší tři. Vybírám tenhle, protože je z mého života.
Věnováno mé spřízněné duši, celoživotnímu partnerovi, člověku, kterému bych dost možná svěřila život, bytosti, které nejde nevěřit...
Věře, mé nejlepší kamarádce.
První den a už jsou spolu
vrážejí hlavou do stolu
jak se nahlas řehtají
vesele se chechtají
Šest set dní a ještě spolu
teď se smějí hlavou dolů
zezdola je všechno snažší
v hlavě mají jenom kaši
Pár let přešlo, furt se smějí
strasti, ty se vždycky dějí
ve dvou se to lépe táhne
úsměv se jim nezatáhne
Bolesti už přešlo hodně
úvahy jsou občas sporné
zda to všechno stojí za to
někdy bída, někdy zlato
Jsou chvíle,
kdy tu nechci být
ušla jsem míle
chci mít klid
Šestnáct let
a pořád to za to stojí
s tebou přijímat podobojí
Už několik let nestíhám pořádně číst (například letos jsem se zatím úspěšně pročetla jen prvním týdnem), ale stejně chci nějaký skromný výběr udělat, protože být ve výběru člověku udělá radost.
Imaginace a zmatení aneb Co je meta(fyzické), to se počítá, pánové
Vlasy vo vetre od wandriky.
Já jsem, ty jsi, my jsme od striggy.
Neposedný fanfarón od Faoba.
Soutěž od Esti Vera.
Sovátko to snad ani nechce číst od Ryy (Ryi? he?).
Poslední případ od L.P.Hanse.
Když postavy zpochybňují, na jaké je chci použít téma od Keneu.
Melancholie aneb Narvi mi ty emoce rovnou do žíly
Poslední od Rebelky.
Kletby, které se nepromíjejí od Iantoucha.
Večer v Netherfieldu od Danae.
Častý návštěvník od Dain.
Prázdnou základnou se prohání vítr od Keneu.
Příběhy jinak aneb Nadechni se historie
Jak se jmenuješ, dávný příteli? od Apatyky
Kterak Angličané zvítězili taktikou strašlivou od Rebelky.
Cenzurováno od Blueberry Lady.
A třešnička
Do-ko-na-lost! od hidden_lemur.
Voldemort, autorka tvořená přesně dvěma až třemi mozkovými buňkami, vám již třetím rokem přináší kvalitní utrpení. Upoutávka na fandom budiž tato:
Chcete plakat? Posílat autora do pekel? Být znechuceni a postiženi permanentní paranoií? Bavit se nad Siriusem Blackem, jediným světlem v tunelu? Pak je toto alternativní vesmír přesně pro vás.
A pokud vás zajímá, o čem to je... Celé to vzešlo z otázky „Stalo by se něco špatného, kdyby se Tom Raddle nestal Voldemortem?“. Odpověď vás překvapí.
Voldemort2017
Voldemort2018
Voldemort2019
Varování:
Konkrétní drabble nejsou nijak značená, doporučujeme nečíst, pokud je vám řekněme pod 13 let. Fandom obsahuje zmínky o domácím a sexuálním násilí, násilí obecně, dále nadávky, lehkou erotiku, těžký alkohol, vraždy nezletilých, vraždy zletilých, mudlofobii a nepříjemné paralely se skutečností. We also have gays!
(Ale čtenáři nám občas i píší, že je to baví. Tak to buď není tak hrozné, nebo jsou čtenáři stejně špatní lidé jako autorky.)
Užívejte.
Inspirováno obrazem Jana Zrzavého: Přítelkyně
https://aukro.cz/zrzavy-jan-pritelkyne-velky-plakat-6931478816
Vybrala jsem asi proto, že vzniklo jako první a přeci jen to už je měsíc. Na DMD docela dlouhá doba. :-)
Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.
Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.
Téma: Desátá hodina odbila a lampa ještě svítila
Letos jsem se rozhodla dát do deseti nej vše, co mám v oblíbených. Je to přesně 22 autorů, takže dva výběry. Řazeno abecedně podle autora.
Blanca: Bardův lektvar
Brygmi: Takové to normální setkání
Dain: Suprkusanda
Elet: Jen pár setin sekundy
estriel: Cat Life
Evangelista biolog: O čem sním, když spím či bdím
Faob: Konečně válka!
galahad: Na polovníckem posedě
hidden_lemur: Pořád dokola
JednoDuše: Andělem jen tak
Karin Schecter: Odpoledne u rybníku a
Nejlepší kamarádky
1) Začínám tím, co mi udělalo největší radost. Když se objevilo komixové téma, doufala jsem, že se opět ukáží. A Polda a Polda nezklamali.
2) Básnění je pro mě věda. Proto smekám před každým, kdo umí napsat krásnou báseň. Nebo Ódu. A jsem snad vina od Avevy je nádherné dílo.
3) Na krásném modrém Dunaji narazíte na kousky krásné a romantické, ale i smutné. A na jeden takový jen tak nezapomenu. Beatrix mi přišla vždy tvrdá, rázná žena. Teď už trochu chápu proč má někdy Chmurné úsměvy
4) Neustále říkám, že draci existují a lidé se jen špatně dívají. A díky mamut vím, že to je tím, že nemají ta správná Sklíčka
5) Příběhy od Aries mě vždy dokáží vtáhnout do děje. Tentokrát mě nejvíc oslovil tento kousek. Nechtěla bych být v jejich kůži. Taková Kletba je něco opravdu hrozného.
6) Samozřejmě nesmí chybět Bilkis a její Křivdy. Opět svým psaním dokázala nemožné. Je tu krásně vidět, co se může stát, když se člověk cítí Sám.
7) Milujete, když se najednou po dlouhých dnech rozprší? Chce se vám tančit mezi kapkami deště? Pak i vás určitě osloví kousek od striggy a rádi se podíváte Na všechny krásy světa.
8) Připravte si šálek čaje a vstupte do Chalupy na venkově, kde vás uvítá Arenga. A z chaloupky je to jen krůček k dalším úžasným kouskům.
9) Pojďme s Profesorem vstoupit na jeden Den tam, kde kostry tančí. Rozhodně nebudete litovat.
10) A zbývá poslední kousek od Lomeril, které se podařilo popsat přátelství Ryka, Samuela a Camilly. Škoda jen, že jim nikdo neřekl, že byli Nenápadní jak sáňky v létě... Ale tak chybami se člověk učí a později na dvoře už si na ně opravdu nikdo nepřišel.
Uvědomila jsem si, že jsem začala mít dost ráda Olympu. Těch důvodů je více, ale jedním z nich jsou její výchovné metody. Ukázat jsem je mohla díky tématu: Mezi šesti očima.
Byl čas večeře. Olympa rozvážně nalévala polévku.
Hagrid bezradně těkal očima mezi třemi prázdnými židlemi, na kterých obvykle sedávala jejich trojčata, Puklík, Kuklík a Dudlinka, a dveřmi, za kterými se ozývaly duté rány a trojhlasý řev. „Já bysem už děcka zavolal k jídlu. Nevíš, proč tam dělají takovej kravál?“
„Samozřřejmě vím, a volat je rrozhodně nebudeme. Zase se strrašlivě poprrali kvůli nějakému hrroznému nesmyslu. Nedalo se to rrozsoudit. Tak jsem je zavřřela do pokoje a řřekla, že je ven nepustím dřřív, dokud si nesednou, a v klidu si o tom svém prroblému neprromluví. I kdyby měli jít spát bez večeřře.
Navíc mi další téma: Rozděl (se) a panuj, přihrála možnost ukázat, jak jsou Olympiny výchovné metody efektivní. Můžete se o tom přesvědčit.
Toto drabble jsem napsala snad za čtvrt hodiny, ale jsem s ním spokojená a je mi blízké. Asi taky proto, že je skutečně podle skutečné události, která mi už roky vrtá hlavou... Třeba se bude líbit někomu, kdo ho ještě neviděl :).
Psáno na téma Zmatek matek.
Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí,“ řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...
Stalo se někdy ve 40. nebo 50. letech.
