DMD 2021

Kamarádka nepřišla na přednášku, jdu za ní domů. Dveře bytu jsou pootevřené a za nimi… Nářek? Vbíhám dovnitř, zvuky jdou z pokoje. Tam vidím děsivou scénu. Kamarádka brečí, na ní leží její otčím. Co dělá, je nad slunce jasné. Prasák ožralý.
Vidím rudě. Skočím na něho, strhnu ho dolů. Kopu do hlavy, až se přestane hýbat.
Teď musíme jednat. Přestala brečet a pomáhá mi vyvléct toho chlíváka ven, kde ho hodíme do prostoru mezi schodištěm. Pět pater nemůže přežít.
Jednou nohou zaháknutý za vyčnívající kus zábradlí, hlava v nepřirozeném úhlu opřená o zem.
Všichni uvěří, že tam spadl v opilosti.

Kdyby se Ježíš rozhodl k odevzdání svého ducha do rukou Otce už v jesličkách nebo užužnovomanželka tasila prýštivou šavli při slavnostním „Ano!“, byla by to jen o něco málo horší volba okamžiku, než který si Ing. Šedivý vybral pro odhalení Plepotovy záměny dvou e-Náhrobků. Sezval široké příbuzenstvo, včetně adolescentních neteří z Bobrové a tříletého vnoučka ze Všerub, aby seznámil s životem a dílem otce, dědečka a tvého pradědy, Kazíku!
Na koláž černobílých fotografií z dětství navázalo roztřesené svatební video, jež po slovech „až do smrti“ střiženo hodně hejry houmhrobesem.
Dámy omdlévaly, chlapi se probudili, puberťačky votd´fakovaly a Kazimírek volal: „Ma-ma!“

K rukám Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála, ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích

Vážený pane,

doslechl jsem se o Vašich potížích se zajištěním bezpečnosti Školy čar a kouzel v Bradavicích a bezprostředního okolí, a proto Vám nabízím své služby. S podobnou prací mám dostatek zkušeností, jak dokládá přiložené potvrzení mého předchozího zaměstnavatele, u něhož jsem hlídal vchod do jeho říše.

Jsem jeden z nejproslulejších strážců, známý svou rázností, nebezpečností a neúplatností. Nebojím se ničeho, ani draků a Pány Zla si dávám k snídani.
Za odměnu požaduji pouze dostatek jídla, hlavně medových koláčků.

S pozdravem, trojhlavý pes Kerberos alias Chloupek.

Mary je první z mých holek a s lehkostí, fantazií a humorem zvládla celý měsíc, ve kterém její nafrněné kuře doputovalo až do Japonska, aby tam zažilo spoustu dobrodružství. Jedno z nich je tady: Nasáklé peří
Annie je další z mých děvčat. Napsala jen pár drabblíků, ale líbily se mi: Škoda, že nevydržela déle. Tak snad příští rok. Porušení rozkazů
Adelsout do třetice z mého hnízda. Napsala jen jeden jediný drabblík, ale myslím, že se docela povedl:Opravdu je tu nepořádek
Alešandr_Veliký napsal zábavný seriál se spoustou humoru inspirovaný Čtyřmi z tanku a psem. Koukněte třeba na tento, Znalec poměrů, ale za přečtení stojí celá série.
Kdo ještě neví, že Tom_Peterson miluje andulky, nenarazil ani na jeden z jeho drabblíků. Zkuste třeba tento Kmenová výuka aneb jak byly andulky v lese a pak už to budete vědět.
Raina je asi stejně stará jako Mary a Alešandr s Tomem. Její fandom neznám, ale drabblíky se mi i tak líbily. Vybrala jsem tento: Jak to jen dělají?, protože jak jde o jídlo…
Pokud vím, je Štefík vůbec nejmladší z místních autorů. Opravdu se nestačím divit, co už dokáže napsat.
Motýl bez křídel
Tyfónek – tady jen tak tuším věk nižší patnácti let, takže doufám, že jsem se trefila. Prostě Vejce
Kraken – i tady věk jen tuším, ale tento drabblík mě opravdu pobavil Kvantita proti (ne)kvalitě

Už jsem myslela, že nedám dohromady desítku, ale pak mi na poslední chvíli poslala drabblík další z mých holek, Anežka. Nezveřejnila ho, ani se zde nezaregistrovala, ale myslím, že se jí povedl, takže ho tady vkládám alespoň takto. Byl napsán na téma: Bonus, mix stylů.

Za horami a řekami. Uprostřed pouště, země tak hojná a krásná.
Však v té zemi, nikdo se nikdy bydlet neodvážil, odjakživa patřila stromům, tak živým, že pokud by zde někdo chtěl přespat a špatné úmysly měl, druhého dne by se nedožil.
Kmeny stromů byly ohebnější nežli lidská těla. Dovedly omotat kohokoliv a už je nikdy nepustit.
K dobrým duším se však chovaly s úctou, nechali je, ať si z nich ti dobráci trhají ovoce tak lahodné, že kdo jej okusí, už nikdy radosti nepozbyde.
Tak zde v mrtvé poušti na ostrůvku plném divočiny žijí možná až dodnes.

Pokud netušíte, jakého autora Anežka napodobovala, tak zkusila Aloise Jiráska.

Bledé skvrny obličejů. Tmu prorážejí jen oči.
Oči rozšířené strachy, oči přimhouřené zlobou, oči zmateně mžikající, oči zapadlé únavou. Lesklé barevné skvrny, tmavé houštiny řas, černé zřítelnice jako ostré střely, jako varovné vykřičníky.
Jedna jediná chyba, opomenutí, zakolísání, jediné zachvění ruky v nepravý okamžik, špatně zvolené slovo… a kterýkoliv z těch pohledů může vyhasnout navždycky, ty propalující oči se už nikdy neotevřou.
Tíha k neunesení, s každou vteřinou váhání však roste nebezpečí, plíživá hrozba přeroste v útok, útok v téměř jistou smrt.
„Je-li vám život milý, nikdo nepřekročí tyhle čáry. Ať se stane cokoliv, cokoliv, rozumíte?“
Rozhodl se.
Je čas.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Zdivočelý Mullet.
"Ahoj, Viktorko!" pozdravil.
"Ahoj, divnosti," pozdravila holčička, "ty jsi stlašidlo?"
"Ne! Jenom nevolej tátu, aby mě kopl do zadku!"
"Tak co seš?"
"Zdivočelý Mullet! Normálně jsem vepředu přerostlý skin a vzadu hipík, ale jak jsem zdivočel, je všechno jinak!"
"Já ti nelozumím. Vypadáš pšíšelně."
"A proto jsem smutný. Nikomu se nelíbím."
"A nechceš učesat? Tšeba to pomůže."
Viktorka Zdivočelého Mulleta učesala, ale nepomohlo to.
"Pomohlo to?" zeptal se Zdivočelý Mullet.
"Nepomohlo," odpověděla Viktorka, "ale dobše se češeš, protože nekňouláš. Budu tvou kadežnicí!"
A tak se Viktorka a Zdivočelý Mullet skamarádily.

Blesk přináší senzační zprávu o záhadných úmrtích v jedné pražské ulici. Zdá se, že zlo se soustředí v domě, kde bydlí přítel Lady Durmanové. Lada se proto obrátí o pomoc na specialistu na odklínání začarovaných domů.
Fantóm

Profesor Ehrlarich se tenkrát vrátil s očima navrch hlavy, špinavý a mokrý.
Když jsem ho spatřil, já se normálně lekl, vypadal, že jej nejméně stihla kletba.
Povídám: "Co se vám stalo? A kde máte klobouk?"
Nejdříve jen nesmyslně brblal a těkal očima. Nakonec se posadil: "Tam, tam u jezírka..."
"Co se stalo u jezírka?"
"U jezírka."
"Ano?"
"Já, já tam chodívám rybařit."
"Vím. A co se tedy stalo, někdo vás přepadl?"
"Přepadl? Ne... Ryba! Víc jak takhle dlouhá," prakticky rozpažil.
"Copak, uplavala vám s prutem? To se stane..."
"Ne... Vyskočila z vody a praštila mně ocasem. Já, já jsem omdlel..."

„...a odsuzuje se k odnětí svobody v délce 347 let a peněžitému trestu ve výši..."
Lid zajásal.

Zločinnost v nové době narostla do závratných čísel. Anarchističtí aktivisté a jiná jim podobná levičácká verbež zpočátku tvrdili cosi o „artefaktu novelizace" či jaké sprosťárně, ale slušný člověk taková slova přece ani nezná. A za pár let už od nich bylo, chvála vládě, ticho.
S pohrdavým úsměškem odcházela ze soudní síně poslední buřička. Však on ji úsměv brzičko přejde. V cele s přísnou ostrahou Róza Parcimburková duševní vlastnictví InfoGigant Corporations zneužívat nebude.
A legální licenci na použití rozumu rovněž nezíská, ani kdyby chtěla.

Antikoncepční metoda veverek od Tess.
Zelená příšera od Čarodějnice.
Paulína od Arengy.
Nečekaná pozvánka od Eillen.
Největší Čech od KattyV.
Památníky různého druhu od Ryy.
Studie budoucna ukazuje houbu antropocentrickou od eliade.
Podivné dobrodružství Jaroslava Pondělíčka od Esclarte.
Bezmocný od Voldemorta (já vím, že je to AU, ale ten svět je tak ucelený, že už ho beru samostatně).