Pravda

Stránky se lepily k prstům. Vybledlý inkoust a zažloutlý papír. Vůně jiných světů.
Bylo jich mnoho. Desítky. Stovky. Přesto jich bylo žalostně málo.
A jejich konec neodvratný.
Poslední stránka byla nejohmatanější. Mysl se snažila oddálit tu definitivnost. Oči četly stále dokola poslední větu. Jejíž význam zůstával dosud skryt.
Otočení strany se oddalovalo.
A stále zbývala naděje. Že příběh z knihy vyskočí. Že ožije. Že tam bude zaklínadlo pro přechod do jiných dimenzí. Návod. A že realita je přece jen relativní.
Finální odhodlání. Teď a nebo nikdy. Přetočení listu.
Ten papír křičel prázdnotou.
Za poslední stránkou totiž nebylo vůbec nic.
Nikdy.