34. kapitola: Shledání

Vrhl se na ni hned, jak otevřel dveře a uviděl ji stát na prahu. Jeho hladový polibek jí ze rtů odstranil pozdrav i rtěnku.
Po dvaceti minutách leželi na špinavé podlaze pod schodištěm plným pavučin, ve vlasech měli chuchvalce prachu a Narcissa si z kabátu vybírala smítka.
„Tohle nebylo příliš zdvořilé uvítání.“
„A co jsi čekala? Kytici růží a večeři při svíčkách?“
„Svíčky v tomhle domě? Leda hřbitovní. Ale mohl jsi mě aspoň nechat sundat kabát. Budu ho muset dát do čistírny.“
„Mám tu čistící váleček. Někde. Možná.“
Narcissa rezignovaně zakroutila hlavou a přesunula se do obýváku, kde oběma štědře nalila do broušených sklínek.
„Až to dopiju, půjdu se osprchovat a očekávám, že mi nabídneš něco k jídlu. Celý den jsem nejedla. Lucius mě vozil po všech čertech. Přestavuje přijímací pokoj na saunu s bazénem a potřebuje všechno vidět osobně, než to koupí.“
„Moudrej muž. Budou ti stačit těstoviny s instantní omáčkou?“
„Cokoli. A ty svíčky radši nehledej. Zdejší tapety vypadají, že by se mohly vznítit už jen z představy romantických plamínků.“
Sirius však uměl překvapit.
Když Narcissa sešla dolů do kuchyně, s vlasy zabalenými do ručníku a umytým tělem navlečeným do Siriusova trička a tepláků, které našla ve skříni, čekal na ni prostřený stůl, v jehož středu zářil elektrický krystal imitující ohýnek.
„Ty jsi během mojí sprchy stihnul navštívit vietnamskou tržnici?“
„Během tvojí sprchy bych stihnul i výlet po oběžný dráze. Tenhle vrchol nevkusu mi kdysi kdosi daroval. Jeho jméno jsem radši zapomněl.“
„Nebyl to náhodou dobrý přítel Lupin? Na takovéhle lapače prachu bych ho tipovala.“
Sirius předstíral, že se zamýšlí, a šaškovsky uctivým způsobem přitom servíroval ohřívané tagliatelle se špenátovou omáčkou.
Narcissa se po dlouhé době opravdu dobře bavila.
Sirius ji přistrčil blíž ke stolu, přičemž ji schválně skřípl mezi židli a stůl a pak se přehnaně omlouval.
„Nech už těch ptákovin!“ okřikla ho, když ustala ve smíchu. „Mám hlad.“
„V tom případě si nechte chutnat, vaše hraběcí Vznešenosti. Nebudu vás dále unavovat svým nejapným humorem.“
„Kdy se musíš vrátit?“ vypálila otázku mezi sousty lokajské šlichty.
„Do zítřejších sedmi hodin ráno.“
„Tak to nemáme moc času.“
„Na rozhovory opravdu ne. Ještě se chci pomilovat na kuchyňským stole, na verandě a na gauči.“
„Ve sprše ne?“
„Přijel jsem z vězení.“
Narcisse zaskočila těstovina. Sirius ji musel praštit do zad, aby se přestala dusit.
„Promiň, to byl vtip. Jsi v pořádku?“
„Ano, jsem. Díky. To byl nehorázně debilní vtip. Debile.“
„Líbí se mi, když mluvíš sprostě.“
„Já nejsem sprostá. To byla diagnóza, ne nadávka.“
„Stejně ses za mnou někdy mohla přijít podívat. Stejskalo se mi.“
„Víš, jak by to vypadalo? Hraběnka Malfoyová na návštěvě v base.“
„Zaplatila jsi za mě kauci. Aspoň oficiálně. Prostě bys přišla zkontrolovat svýho oblíbenýho bratránka.“
„A o čem bychom si během toho monitorovaného setkání povídali? O tom, jak moc ti chybím? O tom, jak bys mě ohnul přes stůl, kdyby u toho nebyl bachař?“
„Vím, že je to volovina. Možná chci jenom slyšet, že jsi na tom stejně.“
„Myslíš, že se mi nestýská?“
„Já nevím. Stejská?“
„Debile.“

„Paní Bradshawová, já samozřejmě chápu, že to rozhodnutí není snadné, nicméně jedná-li se o preeklampsii, nemáme moc času.“
„Já jsem byla v průběhu těhotenství pečlivě sledovaná, doktore Snape. Každých čtrnáct dní krevní tlak a moč. Všechno bylo jen těsně nad hranicí.“
„Ano, ale aktuální rozbor moči prokázal vysokou koncentraci bílkoviny a krevní tlak 155/110 není pouze hraniční, jedná se o velmi vysokou hodnotu, která naznačuje, že nejde o fyziologický průběh.“
„Já nechci císaře! Nechci, abyste do mě řezali, jasný?!“
„Čeho se nejvíc bojíte, Sarah?“
Severus se posadil na židli vedle jejího lůžka a v klidu se opřel, zatímco ona se nervózně vrtěla, v pokročilém stupni gravidity rozbolavělá, neohrabaná a působící dojmem velryby uvízlé na mělčině.
„Já nechci být úplně mimo, až se malá narodí. Chci být první, kdo ji vezme do náruče, první, kdo na ni promluví. Chci tu být pro ni hned, jak se vyklube. Ne až potom, co se vzpamatuju z nějaké operace.“
„S tím se dá něco udělat. Císařský řez už dávno neznamená automatické odloučení od dítěte. Pokud k zákroku přikročíme včas, je velká šance, že budete ve stavu, kdy vám budeme moci dceru ihned po vyjmutí z dělohy přiložit k hrudi. Uděláme epidurální anestézii, během chirurgického výkonu budete plně při vědomí a pokud se nevyskytnou žádné komplikace, které by to znemožňovaly, napolohujeme lůžko tak, abyste mohla vše sledovat a po zákroku být s dítětem.“
„Slibujete?“
„Nemůžu vám slíbit, že to takhle skutečně proběhne, ale budu na sále s vámi a udělám všechno proto, aby to tak bylo.“
Několik vteřin se mu dívala do očí a pak přikývla.
„Dobře. Kde je ten formulář? Podepíšu ho.“

„Ginny Weasleyová, pětadvacet let, prvorodička. Omdlela v nákupním centru. Stěžuje si na únavu, bolest v zádech a potíže s dýcháním. Tachykardie 115, tlak 90/60. Glasgow 15.“
Severus povytáhl obočí při pohledu na ženu, kterou mu saniťáci přivezli do příjmové ordinace.
„Pilulka, co jsem vám začátkem října předepsal na pohotovosti, nezafungovala?“
„Ale jo, zafungovala.“ Ginny namáhavě prodýchala bolest v kříži. „Ta další už nezabrala. Asi holt kvalitnější sperma.“
„Kdopak je tím budoucím šťastným otcem?“
„Harry. Harry Potter.“
Severus se při vyslovení toho jména viditelně zarazil. Tvář mu zrůznila směsice emocí a chvíli trvalo, než je všechny dostal pod kontrolu a dokázal překrýt maskou profesionálního odstupu.
„Nejsme spolu, jestli vám vrtá hlavou tohle.“
„Nic jsem neřekl. Myrtle, zavolejte doktorku Bonesovou, zatím nabereme krev, znovu změříme tlak a připojíme fetální monitor.“
„Na halloweenským večírku jsme se vylili jak vázy a já o Vánocích zjistila, že jsem těhotná.“
„Skvělá historka. Nejste naše pacientka, takže tu nemáme vaše záznamy. Budu muset založit kartu. Kam jste docházela během těhotenství?“
„Nikam.“
„Nechodila jste na pravidelné kontroly?“
„Ne. Já byla na Haiti.“
„A na Haiti nemají gynekologii?“
„Co já vím. Mají tam super bary.“
„Výborně. Poslední menstruace?“
„Někdy v říjnu. Ale jestli chcete přesný datum, tak to chcete fakt moc.“
„Dobrá. Doktorka Bonesová udělá ultrazvukový screening. Ale z informace o halloweenském večírku usuzuji, že jste aktuálně ve 26. týdnu. Nějaké obtíže během gravidity?“
„Když nepočítám permanentní šílenej hlad, tak ne.“
„Berete nějaké léky?“
„Ne.“
„Užívání návykových látek?“
„Ne.“
„Souhlasíte s toxikologií?“
„Vy mi nevěříte?“
„O vás teď úplně nejde.“
„Klidně ty testy udělejte, já vám nelžu. Pracovala jsem tam ve výcvikovým středisku potápění, ne jako šlapka.“
„Potápění? Vy jste se potápěla?“
„Jo.“
„Do jaké hloubky?“
„Třicet metrů.“
Snape na ni zůstal zírat s nevyřčenou otázkou, zda tohle prohlášení myslí vážně. Pak se otočil zpátky k počítači.
„Tlak 70/50,“ zahlásila Myrtle a manžetu tlakoměru ani nesundávala, protože věděla, že ji doktor Snape požádá o další měření. „75/50. Mám ji změřit potřetí?“
„Ne, zapněte ten plodový monitor. Hned.“
Myrtle kolem drobného těhotenského břicha obtočila pás se sondami, zapnula přístroj a obrátila ho tak, aby na něj Snape viděl.
„Tep plodu 110. Cítíte pohyby?“
„Teď ne,“ odpověděla Ginny a nervózně se ošila.
„Možná právě spí. Kdy přijde Bonesová?“
„Říkala, že má nahoře dost práce. Prý dvacet minut až půl hodiny. Mám zkusit jiného lékaře?“
Snape chvíli váhal. Pak si uvědomil, že ostýchat se gynekologicky vyšetřit tuhle ženu je nejen neprofesionální, ale také naprosto zbytečné vzhledem k pověsti, která ji předcházela.
„Ne. Udělám to sám. Pošlete do laboratoře ty zkumavky a zaškrtněte kompletní obraz, glykemii, hemoglobin a krevní plyny.“
Přesunul se k vyšetřovacímu lůžku, přitáhl k sobě ultrazvuk a požádal Ginny, aby si sundala kalhoty a spodní prádlo. Než tak učinila, Myrtle už byla zpátky, pomohla jí do správné polohy a překryla ji prostěradlem.
„Teď to zastudí, tak se nelekněte... Screening nám ukáže, v jakém stupni vývoje se momentálně nacházejí důležité orgány, jestli nejsou přítomny malformace a jak pracuje srdce... Tady ho máme.“
„Je to kluk?“
Snape neodpověděl. Soustředil se na obrazovku přístroje, pomocí kterého právě sledoval celkový pohyb, srdeční činnost, průtok krve velkými cévami, velikost a členění mozku, délku končetin, zakřivení páteře, stav dělohy, polohu placenty a objem plodové vody.
Ginny natahovala krk a zkoušela se v těch obrázcích zorientovat.
„Bez patologického nálezu,“ prohlásil po deseti minutách monitoringu. „Velikost plodu, odhad jeho váhy a stupeň vývoje odpovídá 28. týdnu. Cévní zásobení a množství plodové vody dostatečné. A opravdu spal. Po vyprovokování pohybu tep 140.“
„Takže je to kluk?“ zopakovala otázku Ginny.
„Pokud jsem si dobře všiml, tak ano. A zdá se, že je v pořádku.“
Opatrně vytáhl ultrazvukovou sondu a nechal sestru, aby Ginny setřela z intimních míst použitý gel.
„Ještě počkáme na výsledky laboratoře, ať si můžeme být jistí, že jsme nic nezanedbali, nicméně to vypadá na syndrom dolní duté žíly. Jak moc jste fyzicky aktivní?“
„Už moc ne.“
„A když odpočíváte, ležíte převážně na zádech?“
„Většinou jo. To je jediná poloha, ve který je mi fajn.“
„V pozdější fázi těhotenství, jak dítě roste, zvětšuje se děloha a ta může začít utlačovat dolní dutou žílu. Dochází ke špatnému návratu krve k srdci a snižování tlaku. Poloha vleže na zádech je pro vznik tohoto syndromu typická. Přemístíme vás na lůžkové oddělení, pár dní si vás tu necháme a pokusíme se s tím tlakem něco udělat. Nechci nasazovat medikamenty. Stáhneme nohy od kotníků nad kolena obinadlem, začnete ležet na levém boku, z postele budete vstávat pozvolna se zapřenýma rukama, upravíme jídelníček. Okořeníte si život. Budete víc solit a používat chilli omáčku.“
„To jako vážně? Není to nezdravý?“
„Ve vašem případě rozhodně ne. Potřebujete sodík a kapsaicin.“
„Ostrým jídlům jsem se schválně snažila vyhýbat. I když je zbožňuju.“
„Tak teď si můžete dopřát. Až vám k večeři přivezou to dietní kuře, klidně mu to pořádně osolte, vykoupejte ho v tabascu a nechte si chutnat.“

Zatímco čekal v návštěvní místnosti věznice, až Blacka přivedou, přemítal, kdy se vlastně stalo, že ho přestal nesnášet. To, co byl ochotný vytrpět, aby se dnes mohli setkat, navíc naznačovalo, že ho má opravdu rád. Poněvadž kvůli člověku, kterého nemáte opravdu rádi, se nenecháte tak důkladně prošacovat.
„Sebrali mi i plnicí pero,“ postěžoval si, jakmile Siriuse vpustili dovnitř. „Jako by zrovna tobě k něčemu bylo.“
„Nikdy nevíš,“ pokrčil rameny Sirius. „Třeba bych ti s ním vypíchl oko, kdybys mě začal srát.“
„Pero mocnější meče.“
„Rád tě vidím. Vypadáš nezvykle zdravě a odpočatě. Dal jsi výpověď?“
„Vlastně ano.“
„Cože?“
„Odešel jsem ze St. Phoenix.“
„A co teď děláš? Farmaříš? Trefil jsi jackpot a pořídil si haciendu?“
„Dělám pro Riddlea.“
Sirius vyhlížel jako někdo, u koho je velmi dobře, že v ruce nedrží plnicí pero.
„Žádné pochybné praktiky, žádné výzkumné křídlo se spoustou tajných místností a nádob s formaldehydem, nic takového. Pracuju v porodnici.“
„V porodnici,“ zopakoval Sirius pochybovačně. „Chceš mi tvrdit, že tvůj ksicht je první, co ta ubohá miminka vidí, když vykouknou na svět?“
„Dovol mi, abych ti připomněl, že jsem anesteziolog, ne porodník. Jsem součástí porodnického týmu, to ano, ale většinou provádím pouze výkony spadající do mé odbornosti.“
„Takže žádná čumenda?“
Severus zavřel oči a napočítal do pěti.
„Blacku, já se občas divím, že ti dali diplom.“
„Jo, to já taky. Takže v oblasti gynekologie zůstáváš amatérem?“
„Mám atestaci. Což je mimo jiné důvod, proč jsem rád, že už nepracuju na pohotovosti. Patricia Rakepicková mě dodnes straší ve snech.“
„To je ta šílená nymfomanka, co se svlíkala už na recepci?“
„Bingo.“
„Matně si ji vybavuju. Zrzka, piercing v obočí a velký... náušnice, že jo?“
Severus se tiše rozesmál.
„Ano. Velké kulaté náušnice, co se houpaly pěkně v rytmu chůze.“
„Docela fajn baba. Škoda, že jí tak cáká na maják. Jinak by byla přesně tvůj typ. Mimochodem, jak se má Lily?“
„Řekl bych, že pořád stejně. Dlouho jsme se neviděli. Odešel jsem ten den, kdy jsi nastoupil do vězení, a od té doby jsme si jen párkrát zavolali a jednou zašli na oběd.“
„Je na tebe naštvaná?“
„Ne. Myslím, že je jen zklamaná.“
„Hm. A víš, že to je u ženský ještě daleko horší, jo?“
„Promluvil Sirius Black, znalec žen. Zhýralý donchuán, mistr světa ve svádění a vztahový kouč na vedlejšák.“
„Ty nepotřebuješ koučink, brácho. Ty potřebuješ přes držku, aby ses probral a pochopil, že na tomhle světě žiješ jenom jednou. Tak už vytáhni hlavu z prdele a pořádně se nadechni čerstvýho vzduchu. Tam venku jsou lidi, co tě mají rádi. Nechovej se k nim, jako by pro tebe nic neznamenali, protože to není pravda. A vzít si občas do postele holku taky nezaškodí, věř mi. Fakt se na to neumírá. Teda pokud ti není osmdesát a nezkoušíš to na stojáka v sauně. Ale myslím, že takovou blbost mohl udělat jenom můj otec.“

„Vy už zase sloužíte na příjmu?“ podivil se doktor Artur Weasley, když zahlédl Severuse pootevřenými dveřmi ordinace.
Snape odložil rozečtenou knihu a shodil nohy ze stoličky.
„Zastupuji doktorku Smithovou. Má nějaké zdravotní potíže.“
„Ano. Harper Smithová má zdravotní potíže už třicet let. Říká se tomu alergie na práci.“
„Mně záskoky nevadí. Oproti pohotovosti ve fakultní nemocnici tady zažívám nebeský klid. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem během služby dokázal přečíst celou knihu.“
Artur se usmál, vyložil si Severusovu sdílnost jako pozvání dál a pokročil do místnosti.
„Vy ale na práci alergický nejste. Doktorka Bonesová na vás pěje samou chválu a já koneckonců také vidím své.“
„Nepřehánějte, Arture. Zase tak moc se tady nepředřu.“
„Tahle práce není o dřině, Severusi. Je o empatii, správném přístupu a umění získat si důvěru. Pacientky na vás reagují dobře. Paní Bradshawová odsud dnes odešla živá, v náručí nesla zdravou dceru. Kdybyste ji nepřesvědčil k sekci, zcela jistě by obě zemřely.“
Snape mlčel. V přijímání komplimentů nevynikal a doby, kdy potřeboval dostávat čistá áčka, dávno minuly. Dnes pro něj bylo důležité obstát před sebou samým.
„Mimochodem, děkuju za to, jak jste se postaral o Ginny.“ Artur do tváří nabral červeň, pohledem však neuhnul. „Ona je poněkud... lehkovážná. Nejspíš je to tím, že vyrůstala se šesti bratry. Molly už je z ní úplně šedivá.“
Snape stále mlčel. Tentokrát kvůli lékařskému tajemství.
„Je to vlastně zvláštní,“ pokračoval Artur zamyšleně, „už jste pomohl třem mým dětem a pořád se prakticky neznáme. Nechtěl byste někdy přijít na nedělní barbecue?“
„To už začala sezóna? Je teprve duben.“
„U nás grilovací sezóna nikdy nekončí. Máme teplomety.“
„Díky za pozvání, Arture. Tuhle neděli už něco mám.“
„Pozvání trvá, Severusi. Budou i další neděle. Doufejme. Tu příští by snad mohl dorazit i doktor Potter s rodinou. Vy dva jste stejný ročník, stejná alma mater, že?“
„Ano. Jen on nepotřeboval prospěchové stipendium, aby mohl studovat Oxford.“
„Ohledně toho buďte v klidu. Já nedostal ani to stipendium a studentskou půjčku jsem splatil teprve loni. A Ron na tom obávám se nebude jinak.“
„Doktore Snape, přivezli nám rodičku!“ přiběhla mu oznámit Myrtle. „Nějaká Tonksová. Řve na celé přízemí, že chce okamžitě epidurál, nebo někoho zabije.“