DMD 2020

Molly zděšeně sledovala mládě hrabáka, které spokojeně spalo v lesklém kotlíku, obklopené snad všemi příbory, které měla.
A zabalené do velmi povědomého svetru.
Povzdechla si.
„Charlesi Weasley!“
Malý chlapec okamžitě přiběhl.
„Co to má být?“
Charlie se rozzářil.
„To je Roník!“
„A copak Roník dělá u nás doma?“
„Našel jsem ho venku! Můžu si ho nechat?“ zeptal se s nadějí v hlase.
Zavřela oči a počítala do deseti.

O půl hodiny, jedno velice zklamané dítě a několik úklidových kouzel později Molly šla zkontrolovat svá nejmladší. Několikaměsíční dvojčátka naštěstí stále klidně spala. Unaveně se usmála.
„Ještěže vy dva jste takoví andílci.“

Končil srpen, bylo krásně a hrdličky netopýra zval ku lásce hlas.
To znamená, že jsem se usadil v nejlepším pokoji svého bejváku, vystrčil hlavu ven a spustil.
Můj dvouletý spolubydlící, dříve periferní bicáček, má pokoj o trochu menší s otvorem na druhou stranu.
Ne že bychom si konkurovali - na to už máme dohodnutá pravidla. Takhle ale máme za prvé lepší pokrytí prostoru a za druhé se jeho postpubertální mečení nemísí s mým perfektním hlasem.
Blížilo se hejno samic.
Spustili jsme oba nejsilnějším hlasem.
Propojily se do dokonalého koncertu, zesílily se navzájem, rozechvěly naši budku.
Vzápětí díky rezonanci upadla přední stěna.

Během dubna se mi zrodil seriál magicko-realistických drabblů o jednom cizinci v Praze během karantény 2020. Drabble na sebe navazují, ale zároveň lze každé drabble číst úplně samostatně bez znalosti předchozích.

První drabble je k dispozici zde: During the Night a v závěrečné poznámce je vždy odkaz na další díl.

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

"Blbý sosáci," připlácla si Saleen na ruce jednoho komára, který se ji snažil sát krev.
"Tys ho zabila! To ti nevadí?"
"Proč?"
"Je to živý tvor. Může být tvůj bratranec, ne?"
To neměla říkat. Saleen začala brunátnět v obličeji, rudnout a soptět.
"KOMÁŘI NEJSOU ŽÁDNÍ MOJI PŘÍBUZNÍ! Jak si můžeš vůbec něco takovýho myslet?"
"Protestuješ proti zoo a když má někdo domácí mazlíčky."
"ALE TO JSOU ZVÍŘATA, NE HMYZ! Animágové nejsou nikdy žádný hmyz! Hmyz je podřadnej, nemá mozek, neumí se měnit! A jestli mě ještě někdy budeš přirovnávat k ním, tak se proměním a pochutnám si na tvým mase!"

KattyV- https://sosaci.net/node/43746 Minerva se mi moc líbila.

Annie- https://sosaci.net/node/39980 První bylo nejlepší.

Alešandr_Veliký- https://sosaci.net/node/44029 Hezké.

Tora- https://sosaci.net/node/42768 Aktuální, bohužel trošku pravda.

Mamut- https://sosaci.net/node/43064 Hold roste.

Tom_Peterson- https://sosaci.net/node/42827 Milé.

mila-jj- http://sosaci.net/node/40661 VĚDA

Aries- https://sosaci.net/node/43920 Hezky podané.

Alebo jak sa z "bjb" stalo toto ;)

Vepřová žebírka. Potřená medem a pálivým kořením. Lesknoucí se tukem. Voňavá a kouřící. Šťouchané brambory se štědrou dávkou slaniny. Kyprý bílý chléb. Čerstvý a voňavý. Na zapití piva, co hrdlo ráčí, a po večeři ještě koblížek. Veselý a kulaťoučký s trochou ovocné marmelády uvnitř.
Těžké jídlo na noc prý způsobuje noční můry. Vědcům v Institutu biochemické psychoanalýzy se to nejdřív zdálo až příliš primitivní.
Stáčitelný číslo Sedmdesát dva si prvních pár měsíců myslel, že z toho oproti svým kolegům ještě vyšel dobře.
Primitivní metody jsou někdy nejúčinnější.
Sedmdesát dvojka polykal maso a v jeho mozku se mísil požitek s odporem.

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

Ten zvyk byl na J-oh-ui dávnověký. Nikdo se nepamatoval na žádný jiný.

I-onhe zlehka přistoupil k Y-elie. Dívka před ním poklekla. V I-onheově ruce se zableskla malá ostrá břitva. Lehce jí přitiskl za její čtvrté nejvzdálenější ucho a rychle řízl. Ukáplo jen pár kapek modrozelené krve. Její malé ouško zůstalo v jeho dlani.

Totéž o chvili později provedla i Y-elie jemu.

Ouška vložili do svých propletených rukou a přistoupili k vyhlídce nad údolím E-rinerey.

S vážnou a procítěnou citací "Mé ucho je do tvé duše okno" rozkývali ruce a odhodili části svých těl do vířící plasmy.

Právě se stali manželé.