Velké, červeně svítící slunce, se sklánělo k západu a muž s výraznými slovanskými rysy seděl na verandě domu s dítětem v náručí. Oba mlčky hleděli do krajiny která se pod nimi rozprostírala.
Holý kopec, který osadník zbavil stromů při stavbě domu, obtékala řeka, a za ní začínal nezvyklý les táhnoucí se daleko za obzor.
Muž věděl, že daleko na západě se rozrůstá hlavní město planety Haven, Nouveau Paris. Ale to stálo tisíc kilometrů daleko.
S něhou v očích políbil zlaté vlásky své dcery. Prvních pět let bylo velmi těžkých, ale tady, na cizí planetě, si vytvořil svůj malý kousek nebe.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já si asi zase musím doplnit
Carmen
Já si asi zase musím doplnit základní fandomové vzdělání, že jo? *zkroušeně* Ale je to krásné...
Ehh..
Andrew Martinaq
Nemusíš, tohle by se ti asi moc nelíbilo. Ale půjčím ti ty povídky, co jsem nedávno ukořistil, pokud slíbíš že z každého svazku vynecháš jednu, kterou určím. :-)
Jé, Honor! Bezva! Sice si
Zuzka
Jé, Honor! Bezva! Sice si taky ještě musím doplnit vzdělání, ale začleněním do fandomu už jsem toho nasála hromadu :D Tak se těším, až si tohle zasadím do rámce.