Praha 78

Vznik prvních partikulárně-patriotistických knih o kosmologii byl provázen bouřlivým úspěchem. Zvláště některé představy se velice rychle vžily. Mezi nejoblíbenější patřilo mimo jiné připodobnění Prahy k zeměkouli. Dle tohoto učení se také mnoha občanům jednotlivých částí přiřazovaly názvy zvířat, která žila v příslušných podnebných pásech. Tak byli rezidenti Jižního Města (tedy Antarktidy) brzy téměř po celé Praze nazýváni tučňáci.
Přiléhavost tohoto označení posoudit nemohu, neb nevím mnoho o inteligenci těchto opeřenců.
Když se ale očividně dobře naložený tučňák zatoulá na Arktidu a ještě si všude prozpěvuje se svým typickým jižanským přízvukem, nemůže se divit, když si na něj počíhá lední medvěd.

Když starosta Prahy 7 dostal první SMSku o výsledku střetu ve Stromovce, zajásal. Konečně jsme to těm nafintěnějm šesťákům nandali! Byl z vítězství nadšen. Jen chvíli... Šestka se okamžitě postavila do role oběti. A počty zraněných její interpretaci podporovaly.
Na facebooku navíc několikero podroušených sedmičkářů triumfálně zveřejnilo videa a fotky pomlácených šestkařů s vítězoslavnými komentáři. Podle některých zdrojů měla jezdecká policie ze sedmičky zcela neadekvátně rozhánět bubenečské. Když přišly zprávy o prvních mrtvých, všichni začali dávat ruce pryč.
Starosta Prahy 6 dočetl článek V nemocnici zesnuly další dvě oběti Sedmičkářské agrese! Jak dlouho bude svět mlčet?! a neznatelně se pousmál.

Situace eskalovala už dlouho. Nově šířená zpráva o navyšování vstupného byla jen poslední kapkou.. Občané Prahy 6 vtrhli do Stromovky bez placení a za účasti několika tisíc lidí vyhlásili Královskou oboru až po Rudolfův rybník za součást Bubenče, a tedy Šestky. Na nových hranicích pak vztyčili ohromný několikasetkilogramový buben. Nikdo z přítomných ale netušil, v co se toto tak ohromné střetnutí partikulárních patriotů dvou sousedních částí, ke kterému se navíc brzy začaly přidávat rozjařené skupinky z nedaleké Šlechtovky a restaurace Na slamníku; zvrhne.
A málokdo mohl uvěřit svým očím, když se druhý den ve všech novinách psalo o "Bubenečském krveprolití".

Starosta Prahy 6 unaveně složil hlavu do dlaní. Dnes ho čekala účast na Dni psů
ze Šestky. Původně skvělá akce. Věděl ale, v co se dnes zvrhne. Vstupné do Stromovky pejskaři nemohli vydýchat. Netrpělivě pohlédl na hodinky a objednal si druhé kafe. Číšník s ním byl za chvíli zpátky a jen tak mimochodem pronesl, že támhle v salónku sedí někdo, kdo by chtěl s panem starostou mluvit.
Zvedl se a zamířil dozadu.
"Dobrý den. Budu stručný. Mám nabídku, která vás jistě potěší."
"Poslouchám."
"Dáme vám kus Stromovky. Až po Šlechtovku může být vaše."
Zbystřil. Pejskaři zajásají, ale... "Co za to?"

Nenávist a opovržení. To byl její denní chléb. A dlouhé kolony troubících aut.
Pak ale vznikl Partikulární patriotismus. A ideologie hlásala jasně: "Miluj svou městskou část se vším všudy." Tu se o ni začalo zajímat. Nejen na úřadech. Prudce narostl počet lovefie s panoramatem čadících aut. O potyčkách vyvolaných falešnými zprávami o brzké dostavbě vnějšího obchvatu Prahy ani nemluvě. Dětskou soutěž pořádanou radnicí Prahy 2 vyhrál obrázek s názvem Šedá, ale naše.
Jeden nadšený latinofilní student Arcibiskupského gymnázia pro ni ve své seminární práci užil výraz Regina viarum . A "Královna cest" jí zůstala. Na nějakou "magistrálu" už si nikdo nevzpomněl.

Celý PARPAT byl důkladně připraven. Jeho konstruktéři použili starou dobrou bolševickou poučku: nejprv rozvrat, potom převrat. Rozbití Prahy překážela na prvním místě veřejná doprava, kterou se metropole donedávna chlubila. Jako bílí koně posloužili tři užiteční idioti: primátorka, její zástupce pro dopravu - a pražský Dopravní podnik.
Rozvrat měl rovněž tři fáze.
Nejprve vchody metra: Anděl, Palmovka, Náměstí republiky, Muzeum, Budějovická...
Pak mosty: Troja, Libeň…
Do třetice TSK zahájila řadu devastačních uzavírek. Zenklova, Jeremiášova, Opatovská, Kunratická spojka, Kolbenova, Husitská…
FUCK OFF PRAHA! nasprejoval kdosi v Seifertově, poté, co tu zcela zkolabovala tramvajová doprava.
TŘETÍ DEFENESTRACI!! Připsal další.
ŽIŽKOV SOBĚ!!! Byl logický závěr.

Vážení posluchači, začínají pondělní ranní zprávy.
Situace ve vnitřní Praze stále eskaluje. Zatím se ozbrojená komanda schovávají po domech, ale během dopoledních hodin očekáváme jejich razantní postup městem. Příslušnost k jednotlivým lokálním frakcím je v tomto případě snadno poznatelná – podle barvy stužek. Podle dosavadních zkušeností předpokládáme, že útoky budou opět vedeny proti nejslabším – ženám a dětem. Odehrávají se bohužel často za zavřenými dveřmi bytů. Svědci zatím nepochopitelně mlčí, včetně blízkých příbuzných! Někteří, zejména nezletilí, měli ovšem zuby brutálně slepené čokoládou. Největší masakr hrozí na Praze 7, neboť podle hlášení došlo v noci na dnešek ve Stromovce k bezprecedentnímu ořezání vrb.

Starostka to čekala už dlouho a nebyla tak neohlášenou návštěvou překvapena.
"Julie Šporková, místostarostka Prahy 1 pro dopravu."
Přeměřila si ji jedním krátkým pohledem. Objevit se na Úřadu Prahy 2 s plackou "První a jediná!", to bude zase LOPATa... problesklo jí hlavou.
"Jsem tady ohledně Hlaváku. Je to jednoduché. Chceme ho."
Ovládla pokušení vylítnout na ni. "Domnívám se, že pro dobro občanů by se měl vymyslet kompromis..."
"Paní starostko, sama víte, že tady neexistují kompromisy. Všechno nebo nic. A my se s ničím nespokojíme."
Tak dost! Zametat sebou nenechá!
Sekretářky si vystresovaně povzdechly. Ten řev se rozléhal po celém úřadu.