DMD č. 3. pro 3. 4. 2018. Téma: Tři krát tři

Třikrát tři pohoří překročil hrdina,
tak každá pohádka obvykle začíná.
Tahle měla jiný konec, tím pádem i začátek,
pojďme v čase odcestovat, kam jinam, než nazpátek.
Žila, byla jedna kráska, kterou silně zblbla láska.
Na zámku svatba se chystala veliká,
po svatbě princeznu postihla kolika.
Jak jinak vysvětlit, proč se tak sprčila
že svého manžela ze dveří strčila?
Život nebyl peříčko, nýbrž samé trní,
princátko byl pěkný lenoch, co celé dny chrní.
Princezna ztratila růžové čočky
namísto děťátek chovala kočky.
Rozvod nikdy nekonal se, i přes řadu čistek,
princka aspoň založila ligu feministek.
A princ?
Dodnes chrní
spokojeně v trní.

"Kolik dáme E1?" zeptala se Houba otráveně. "Viděla bych to tak na 80%, co ty?" odpověděla taky už dost unavená Snílka, když vytyčovala plochu dnes už pátého fytocenologického snímku. "Proč ne."
"Takže kokoška pastuší tobolka. 2b?"
"3?"
"Tak 3."
"Medyněk vlnatý?"
"Dej 1."
"1"
"Třezalka?"
"Tý je málo. R."
"Dám +."
"Dej r."
"Prasetník kořenující?"
"2a?"
"2a."
"Co je tohle?"
"Nevim. Možná výtod? Koukni na minule, měli jsme to tam taky."
Kdyż Houba otočila stránku na poslední záznam, zhrozila se.
"Ale ne! Neeee!" zakřičela. "Snílko. Ten snímek má být 16 metrů čtverečných, ne 9!" dodala zoufale.
"Musíme to všechno udělat znova."

S d'Artagnanem vlastně čtyři byli,
bojovali, smáli se a pili.
Pro čest a majestát Krále Slunce,
krve a potu prolili unce,
kavalírů, šermířů a mužů cti vzory,
chvějí se před nimi kardinálovy sbory.
Ušmudlaná krasavice trpěla nadvládou žen,
z popelu to byla noční můra spíš než krásný sen.
Přece ale zažila i švandu z jemné neplechy,
při balení modré krve pomohly jí ořechy.
Slavná je píseň - vypráví o lodi,
znají ji zdraví, znají ji marodi.
V znavené ruce se v deníku skrývá
text, který o hříchu a smrti zpívá.
Nemáš-li o jejím názvu hned tušení,
možná ti napoví bělavé kamení.

The light was dim and the air was filled with the scent of opium. Two men were sitting on a divan, talking. Their half-empty glasses were standing on the table.
Henry was saying something but Victor wasn't listening. He could only hear humming in his ears. Like from a factory.
Victor noticed the men were sitting very close. Touching. He could feel Henry's fingers on his thigh. He had two glasses already and the poisoned air wasn't helping either. He needed to concentrate.
"Five and five is ten, three times three is nine." more random numbers. Counting. It usually helped.

Žili byli tři bratři a tři sestry, každý spokojeně ve svém domečku. Jednoho dne se rozhodli, že mezi domky postaví cesty, aby se mohli chodit navštěvovat.
Sourozenci stejného pohlaví se ale moc rádi neměli a tak chtěli jen cestu od každého sestřina domku k domku každého bratra. Celkem tři krát tři cest. Nechtěli však riskovat, že během cesty na návštěvu někoho potkají (a pohádají se) a proto si přáli, aby se cesty nekřížily.
A protože byli rozumní, rozhodli se, že si nejdříve nakreslí, kudy by cesty měly vést. A tak kreslili a kreslili a pokud neumřeli, tak tam kreslí dodnes.

Čemeřice. Blín. Zlatobýl.
Kovářova dcera prochází soumračnou loukou, sukně jí těžkne rosou. Dnes nesbírá býlí po nemocné. Je svatojánský večer.
Jitrocel. Chrpa. Vlčí mák.
Před dvěma lety se vrátila z Budče do rodné vsi. Navlékla si ji jako starou rukavici, znovu zapustila kořeny. Rodí děti, rovná údy, léčí bylinami, dotekem. Nikdo jí neříká čarodějko.
Čekanka. Koukol. Mochna.
Je jí dvaadvacet, snad by se mohla vdát. Točí se kolem ní několik hochů. Její srdce krčí rameny, čeká, co řekne devatero bylin. Vkládá si je ve tmě pod polštář.
V noci jí propálí duši žhoucí zrak. Ráno přitáhnou do vsi černí myslivci.

„Tři úkoly. Tři zápletky. Tři vztahy,“ mumlala Hermiona nevnímaje okolí.
„Zbláznila se?“ zeptal se Lucius. Obavu v jeho hlase by našel jen výsostný optimista, převládala zvídavá pobavenost.
„Nemyslím, příteli,“ odvětil Severus. „Neradil bych ti ji podceňovat.“
„To by mne nikdy nenapadlo,“ až se otřásl, „ať vymyslí sebevětší šílenost, když ocituje dostatečné množství dostatečně suchopárných knih, nikdo nebude mít sílu s ní polemizovat, všichni radši udělají, co navrhne.“
„Přesně…“ pochmurně přitakal Mistr lektvarů.
„Snad nemáte strach z jedné sotva dospělé mudlorozené, pánové?“ přikradla se k nim, na své poměry neuvěřitelně tiše, Tonksová.
„Strach nikoli, obezřetnost je však na místě,“ utrousil Lucius.

"Je tu dost místa pro nás všechny," prohlásil slavnostně Jupiter.
"Existuje jen jeden bůh," zahřměl Bůh v odpověď.
Freya na něho ostře pohlédla: "Vidím tu tři bohy Germánů, tři Římanů a také tři z vašeho náboženství. Nemůžeš tvrdit, že existuje jen jeden bůh."
"My jsme trojjedinní, no a vy jste démoni," zamumlal místo Boha v odpověď mladý muž s utrápeným výrazem.
"Starý blázen, kluk co vypadá jako skald a mluvící vzduch," obrátil se Wodan na Jupitera, když tři bohové z východu odešli, "nemáme se čeho bát, příteli."
Jupiter nechtěl svému dávnému rivalovi odporovat. Přesto dál s obavami hleděl k východu.

„Slíbils mi pohádku!“
Jasně, otravuješ s tím už aspoň hodinu. Rozmrzelý blonďák se ušklíbl. Kolikrát se proklel za rozhodnutí uvázat si tohle „věčné dítě“ na krk.
„Tak teda jo. Byl jednou jeden klučina…“
Vojákova mysl horečně pracovala. V hlavě mu rotovala čísla. Trojka je skvělá! Kluk musí mít společníky. Ti mu pomůžou s úkoly. A za to si vyslouží dary, taky tři. Tři krát tři je devět! Není snad devítka nejmocnější magické číslo? Ludwigu, jsi génius!
Snažil se Feliciana vtáhnout do příběhu. Marně. „Co ti zas vadí?“
„Tuhle pohádku jsi mi povídal včera.“
Blonďák si povzdychl. Dětem se zkrátka nezavděčíš.

Vytáhla se na špičky, ale pořád se zdály nedosažitelně vysoko. K čemu to čtení je, když člověk na písmenka ani nevidí? Štěstí, že to měla naučené, třetí sloupec, třetí stiskátko shora. Nikdy nevěděla jak dlouho je správně, dvakrát? A čekat? Nebo znovu? Co, když se budou zlobit? V mluvítku to zapraskalo zvukem neindiánského dupání po suchých větvičkách.
Ano?
Dobrý den, je Davídek doma?
Chceš s ním mluvit?
Jestli by nešel na hřiště...
Štěstí, že už měl uklizeno. Křídy máš? Se ví.
Nikdy nebylo jasné kolikrát zvonit. Štěstí, že si pořád pamatovala bručící medvědy a kouzelný čtverec trojek.
"Je David doma?"