DMD č. 29. pro 29. 4. 2017. Téma: Eso

Kulové eso se vychloubalo, že porazilo skoro všechny karty a někdy i některé eso. Ale ostatní esa se domluvila, že se mu pomstí tím, že společně vždycky kulové eso přebijí. Kulové eso si ale nedělalo starosti a schovalo se doprostřed balíčku. Ostatním kartám bylo kulového esa líto a řekli si, že mu pomůžou. Utekly k obrovi, který s nimi často hrál prší. (Ve skutečnosti to byl malý kluk.) Schovaly kulové eso a zůstaly s ním. Esa hledala, kam karty zmizely, a uvědomila si,že by neměla dělat druhým schválnosti. Když se večer všechny karty zase sešly, tak se esa smířila.

Jediný vychucholí cyklista začal jezdit na kole, aby zapůsobil na dívku svých snů.
„To byla holka vychucholka!“ vzpomíná. „Abych ji získal, potřeboval jsem se věnovat nějakému originálnímu sportu. Vychucholové jsou dobří jenom v plavání, takže cyklistika byla mým esem v rukávu.“
První vystoupení se mu však nepodařilo, zamotal si totiž ocas do řetězu.
Jeho vyvolená o něm složila báseň začínající slovy: „Podívej na vychuchola – machruje a spadne z kola!“ a vzala si vítěze plaveckého závodu na 200 metrů motýlkem.
To však nebylo jeho jediné životní zklamání.
„Na prvním světovém šampionátu mě zařadili do kategorie hlodavců. Řekněte – vypadám snad jako myš?“

Jejich rozhovory bývaly vždy náročné.
Na veřejnosti se nehádali nikdy, v soukromí se z všeobjímající lásky a chladné zdvořilosti vynořovala ostří. Ale Brumbál se stále snažil najít v Tomovi něco dobrého. Když se kouzelnickým světem začala šířit pověst o tiché válce, Brumbál ve svých naivních pokusech neustal.
Švitořil, vyptával se, nabízel bonbóny, přemlouval a neustále se usmíval.
Tušil, kterým​ směrem se Tom chce dát, dával mu to najevo, ale byl zcela bez obav.
Vítěz nad Grindelwaldem, sběratel titulů, suverén v soubojích i při svádění... Jistě, že si věřil. Až příliš.
Jaké bylo jeho překvapení, když ho Tom zabil. Beze slova.

Tlaková vlna je odhodila dřív, než se na ně stihly vrhnout příšery, a Edvin byl nucen přiznat, že tohle je poprvé, co se netěší na chvíle strávené s lady Thrúðr na seně v krmelci. Znamenalo to sice, že stráví poslední okamžiky své existence spolu, a taky tam měli krásný výhled na hořící les, zdevastovaný Ásgard a hromady mrtvol, ale ani to příslovečné eso v rukávu by je teď už nedokázalo zachránit. Nehledě na to, že už prostě žádné neměl.
Nebo snad měl?
Než svět pohltila supernova, krmelec se strašlivým skřípáním zmizel a přenesl ty dva někam docela jinam, do bezpečí.

Eso v rukávu.
Člověk se s něčím vytasí když jde do úzkých. Třeba se vtipem na skomírající párty. Nebo s tajným nožem při rvačce. Anebo s esem v rukávu. Někdo si schová eso do rukávu. A pak se s ním vytasí. Je to celkem jednoduchý.
Ale na dnešní párty moc vtipů nebylo. Nikdo neměl esa. Spíš byl nedostatek pizz. A moc lidí. A málo komunikace. Esem v rukávu se stala čirá naštvanost. Zloba. Hysterie. Odmítání jakékoliv domluvy.
Pak naštěstí odbila jedenáctá hodina a všichni jsme šli domů.
Ve finále to nebylo párty, ale spíš soiré. Přeci jen, jsme ve Francii...

Začínala mít pocit, že každá konverzace skončí u v úvahu přicházejících uchazečů. Už přesně dokázala vycítit nejjemnější mašličky nuancí v jejich slovech; předem věděla, co přijde.
Pomalu jí docházely výrazy (aspoň ty slušné) pro odmítnutí.
Nehodlám se vdávat. Strýc Leopold vyskakoval zpoza každého rohu jako čertík z krabičky. Alberta nabízel jako nejvýmluvnější trhovec své nejcennější zboží.
Nehodlám se vdávat.
Celá rodina úporně pletichařila, jak ji ke sňatku přimět.
„Nevezmu si Alberta, protože to po mně chcete,“ řekla rázně.
Strýc se nadechl.
„Vezmu si ho, protože to chci já,“ dodala a upila čaj.
Konečně měla trumf, kterým jim dokázala vzít řeč.

Jára nakonec s Lojzovou hrou souhlasil.
Měl sice karty rozdané mizerně, ale s tím, co držel v ruce, hrál poctivě a nejlíp, jak to šlo. Lojza se nečekaně ukázal jako dobrý a férový spoluhráč. I když měl červené eso v rukávu, nakonec ho proti Járovi nikdy nepoužil. Navíc uměl hrát podle nových pravidel, dostával předem různé hlášky a provedl Járu bezpečně všemi dosavadními nástrahami.
Jen máti se s takovou hrou pořád nemůže smířit, pro ní to vždycky bude spolčování s ďáblem.
Alžběta se usměje.
Položí malého Jarouška něžně do kolíbky a jde mužským k těm kartám připravit chleba se škvarky.

Lister vešel do kajuty, na tácu si nesl cizrnový salát s červenou řepou. Vypadal rozladěně.
"Holly!"
"Je to důležité, Dejve?" objevil se Holly na obrazovce, rty měl namalované jasnou fialovou rtěnkou, "zrovna tady řeším vážné problémy. Blíží se k nám nějaká loď a všechny počítače jsou rozhozené. Nevím, co se to děje."
"To zní, jako by to byl ten vesmírný manekýn," ozval se ze své palandy Rimmer, "bože, ať to není on, znovu bych to už nesnesl."
"Přijímám signál," oznámil Holly a jeho tvář vystřídala jiná.
"Nazdárek kovbojové, tak, co, nachystali jste ty uzenáče?"
Rimmer začal bušit hlavou do zdi.

A letošní sezonu si zpestříme jednou malou soutěží. Ten, kdo bude venku jako poslední v tomto roce, tak získá odměnu – pobyt na nejteplejším místě domova během zimních měsíců.
Tohle byla výzva, kterou mohl vyhrát jenom machr, eso ze všech es. A to jsem byla já. I když už byla venku zima, stále jsem lítala ven a hledala poslední květy, ze kterých bych získala sladký nektar.
A protože v blízkosti úlu už žádné nebyli, létala jsem čím dál tím dále. Ale jednoho dne jsem si nevšimla, že začíná padat sníh. Taktak jsem zvládla dolétnout zpátky. Málem mě nepustili, ale vyhrála jsem.

Jeho předchozí partnerky nikdy nešetřily superlativy. Byl zvyklý na pojmenování typu: „borec“ „eso“ a v jednom obzvlášť vydařeném případě dokonce „bůh sexu.“ Takže neměl žádný důvod k obavám. Přesto pociťoval silnou touhu dát si panáka na kuráž.
Jenomže slíbil Dvanácterákovi, že se začne s tím alkoholem trochu krotit. (Jako by měl zrovna Dvanácterák co mluvit...) Navíc opravdu chtěl tuto noc prožít s čistou hlavou.
Vůbec nešlo o to, že to bude jeho první zkušenost s mužem. Miloval výzvy a razil heslo, že zkusit se má všechno.
Ruce se mu třásly a srdce bušilo z představy, že to bude s NÍM.