DMD č. 24. pro 24. 4. 2014. Téma: Presumpce viny

Česká republika, rok 2028
Podle zákona číslo 666 vydaného Ministerstvem pravdy o Presumpci viny, schváleného milovaným panem prezidentem Jiřím Paroubkem, jsou všichni občané země vinni.
Praha, rodina Novákových, děti: 2, otec: řidič autobusu, matka: prodavačka v řetězci Český svět. Oba podniky vlastněné státem. Čistá společná mzda: 18 tisíc.
Otec: „Dneska mě obvinili, že jsem svezl důchodce zadarmo.“
Matka: „Můžeš dokázat nevinu?“
„Ne.“
„Za kolik to bude?“
„Čtyři tisíce.“
„A svezl?“
„Svezl.“
Zákon 666, §3 – v případě, že občan nemůže prokázat nevinu, může zakoupit odpustek (viz. tabulka níže), který nevinu nahrazuje. Ministerstvo pravdy po-té vydá příslušné potvrzení ve 13 kopiích.

Na rtech hrál jí úsměv lovce,
očima přejížděla si nebohého vdovce,
svůdně vrtěla dlouhýma nohama,
vlasy čechrala bělostnýma rukama,
šaty zakrývaly málo, co nutně musí,
a ten chlípný právník vzdech v sobě dusí,
pohled boří ji do plných křivek,
div nedostal z toho zánět spojivek,
ale vidí tam i tu kudlu se houpat,
nebohou ženu v kaluži krve se koupat,
vlastní orgány bezmocně polykat,
pod jejich texturou smrtelně se zalykat,
jenže není důkazů více a to všichni vědí,
takže v soudní síni zírají a na sebe hledí,
když promluvila, splašilo se mu srdíčko,
„Dokaž, že jsem to byla já, zlatíčko.“

Je to jednoduchý," řekli mi. "Potřebujeme pochytat ty zasraný chuligány. Deš do toho?"
Kejvl sem. A najednou ze mě byl negramotnej ženatej Jim z Wandsworthu, plnokrevnej Millwallák.
Chodil sem do hospod, jezdil na zápasy, vobčas se někde porval -
- a víte, co sem zjistil?
Paul nesnáší, když někdo napadne chlapa proto, že je vodjinud.
Dave zachrání dítě z vohně a ani vo tom nemukne. A přinese mi slabikář.
Mark ví, kdy má můj "synek" narozeniny.
Chuligáni jsou prvně lidi a teprv pak gauneři.
A ne všicky sou špatný.
Akorát se vo tom nesmí mluvit, protože policajti prostě dycky potřebujou ňákýho viníka.

Tentokrát neváhám a vyrážím do podzemí rovnou. Protože TOHLETO přehnal.
Možná se ptáte, jak si můžu být tak jistý. Ale věřte mi, osob, schopných provést mi něco takového po ústředí moc neběhá. Eve mně nenapadla ani na vteřinu. Tahle… věc byla velmi cílená. A poťouchlá.
Čeho je moc, to je konkrétní.
Nechápu, jak to dokázal. Je dobrý, to se musí nechat. V mém počítači nefunguje jediné heslo. Jedinou reakcí na cokoli je ta zatracená animace. Jo, správně. Je to křeček. Ďábelsky se chechtá. A nejde odstranit, ať dělám, co dělám. Je všude.
Kruci…
Co se to mihlo tam u dveří?

Justiční systém říše divů byl díky Srdcové královně jednoduchý jako facka.
Jakmile se jí prostě něco nelíbilo, nařídila dotyčnému provinilci srazit hlavu a hotovo. Pokud za jejími zády tajně nezasáhl král, jehož omilostnění bylo jediným důvodem, proč říše dávno nevymřela, poslední šancí odsouzených byla možnost se odvolat.
Kterou ale dostali až po popravě, kdy byla bezhlavá mrtvola vyzvána ke zvednutí ruky v případě, že chce požádat o přezkoumání. Netřeba snad dodávat, že ji nikdy nikdo nevyužil.
Mělo to ale i jednu výhodu: když povstání dospělo ke zdárnému konci, nikdo nebránil Edvinovi, ať té mrše rudé vyřízne Excaliburem srdce z těla...

„Sheldone, co tady děláme?“ Amy vypadala znuděně, stejně jako ostatní. Před hodinou je nahnal do obýváku a uzamkl dveře.
„Jak jistě víte, včera dorazily VIP lístky na comic con. Ale přes noc se záhadně vypařily. Takže, proč jsme tady?“ Nasadil výraz inspektora Kolomba. Každého z nich si pečlivě prohlédl. „Jeden z vás v tom má prsty. Nikdo neodejde, dokud se nenajdou.“
„Musím do práce,“ protestovala Penny.
„Vrať lístky a můžeš jít!“
„Myslíš ty, co sis schoval do bundy, abys na ně nezapomněl?“ vyhrkl Leonard.
Sheldon znejistěl, pravděpodobně proto, že si teprve nyní vzpomněl.
„Vidíš,“ vykoktal, „tak přece o nich víš.“

„Ztrácíme je. Ztrácíme jich moc.“
„Vesnic, nebo... démonů?“
„Obojího.“
Čísla hovořila jasně. Pokud do hraniční vesnice neposlali Přeměněného, aby odrážel menší útoky, dříve nebo později o ni přišli.
Pokud ho tam poslali, tak o něj často přišli... a o vesnici taky.
A někdy se dokonce vesničani obrátili proti svému ochránci. Protože byl jiný, nebezpečný.
Některé zabili. Jiní... zabili útočníky. Ale některé se podařilo zachránit.
Seděla u okna a pozorovala měnící se odrazy na jezeře. Okolí zdánlivě nevěnovala pozornost.
Prý už byla vpořádku.
Její vesnice padla dva dny po tom, co ji přivezli zpět.
Otázka.
„Připravená na další štaci?“
Zaváhání.
Přikývnutí.

Seděl na střeše radnice a zhnuseně se díval dolů.
"Ach, to je lidí. Všichni spěchají. Do práce, školy, obchodu, pro dítě do školky. A přitom jsou jeden jako druhý. Vrah nebo zloděj. A když né to, tak aspoň lhář či křivopřísežník. Tenhle byl nevěrný téhle, tahle tomuhle. A všichni dohromady jsou pokrytci. Pomlouvají, nadávají si a jsou lakomí. Sobci a lenoši. Přežírají se, neustále si stěžují a podlézají. Řvou na nás, že jsme rasisti a pak si uplivnou před Romem. Patří do Přátel přírody a týrají zvířata. Jeden jako druhý. Je mi z nich nanic."
Vstal, protáhl se...a skočil.

Už se ke mně zase řítí. To si nemůžou vybrat nějakou vhodnější dobu? Rozhodně ne během snídaně, oběda, večeře, když se sprchuju, vedu zasedání městské rady, pomáhám Henrymu s úkolem, vařím, dýchám a vykazuji mozkovou činnost.
Tak, za chvíli praští do stolu a spustí. Slyšela jsem to všechno. Desetkrát. Seslala jsem kletbu, slíbila všem pošlapat štěstí, vyvraždila vesnici, zabila vlastního manžela, vyrvala srdce stovkám lidí - nic víc a nic míň. Žádná nová kletba, krádež novorozence, požár v knihovně, unesené štěně, vrzající panty a fakt, že prší během školního výletu. Je ale jedno, co řeknu. Vždycky přijde to samé: „Dokaž to!“

„To snad není možné. Brandy!!!“
Nevěřícně zírám na dračí ocas mizející v kuchyni.
Jak to dokázala???
Zrovna pokládám ovladač, když z kuchyně vykoukne dračí tlama s úsměvem, který má vypadat nevinně, ale ve skutečnosti září vítězoslávou.
Ze všech možných otázek začnu tou nejnepodstatnější.
„Řekni mi, jak vlastně držíš telefon?“
Můj pohled sledoval její. Kde nebyl plast přístroje roztavený, tam prasknul. Ještěže to nebyl mobil!
„Byla akce, zadarmo dva měsíce! Víš co to je nudit se celé století???“
Hm.
Drak si objednal kabelovou televizi. Co na to říct?
„HBO chápu, ale proč to musel být i Horror film a TV Doma?“