DMD č. 24. pro 24. 4. 2014. Téma: Presumpce viny

Bolest. Závist. Vztek.
Nenávist. Vztek. Křivda.
Vztek. Odpor. Řev.
Řev. Láska. Soucit.
Soucit. Pochopení. Milosrdenství.
Milosrdenství. Odpuštění. Láska.
Láska.
Láska je to, pro co dnes umírám.
Odmítl jsem vypovídat.
O čem sakra? O svý lidskosti? O tom, že jsem člověk?
Nelituju.
Toho, že jsem mlčel.
Toho, že jsem mluvil pravdu.
Toho, že jsem člověk.
Toho, že jsem miloval.
Nebolí to. Necítím nenávist. Nevnímám vztek.
Miluju. Odpouštím. Zapomínám.
Raduju se. Nebráním se. Usmívám se.
Směju se. Miluju. Chápu.
Houpu se na vrbový větvi a moje duše stoupá vstříc lepším zítřkům.
Vyslechl jsem už tolik trápení.
Moje vlastní poslouží ostatním.
Celýmu městu.

Bitvy o živý plot nejsou uvedeny v učebnicích dějepisu. Přesto by byly vhodným učivem v oblasti mezilidských vztahů.
Bitvy o živý plot nemají z krátkodobého hlediska žádné padlé. Dlouhodobě zhoršují zdraví bojujícím stranám a můžou způsobit třeba infarkt.
Bitvy o živý plot nevyužívají konvenčních zbraní. Namísto nich se bojuje nůžkami na živý plot, pomluvami a padajícím ovocem a listím, potažmo celými spadlými stromy.
Bitvy o živý plot jsou mnohem starší než živé ploty a jsou součástí války, která by trumfla i tu stoletou.
V bitvách o živý plot se hraje o to, kdo první zažaluje druhého a využije presumpce viny.

"Občane Vandrovče, co to tam děláte," zeptal se strážník Birski. "Co bych dělal, opékám si šašlíky." "Že vy jste toho psa zase ukradl a podřízl?" "Zabil jsem ho a podřízl, ale udělal jsem to pro dobro lidstva, jinak by tu pozabíjel celou vesnici" "Jeden pejsek?" "To je tak akorát pro tebe do huby Jakube.
Přiznej se a půjdeš před soud za zabití psa, nepřiznej se a prohledám tvůj pozemek a pak bude pes tvá nejmenší starost.Strážníku nechtěl byste kožíšek pro manželku ? Copak Jakube nevíš, že úplatky neberu" Strážník se podíval na kožku, která se všemožně hýbala. Jakub řekl :"Vlkodlak".

Sedel tak Ezra náhodou v knižnici spolu s Mattom z Bystrohlavu. "S kým pôjdeš na ples? Rozmýšľam, že by som šiel s Ginger.." neisto pokrčil ramenami a pozrel na spolužiaka. Mattovi, ktorý si do knižnice potajomky prepašoval hrnček kakaa, pri Ezrových slovách zabehlo a vyflusol kakao priamo na knihu. Takmer okamžite sa pri nich zjavila pani knihovníčka a sokolím zrakom zbystrila fľak na knihe. "Ty!" ukázala na nevinného Ezru. "Ako si mohol? To si odpykáš!" schytila úbohého chrabromilčana za ucho a vôbec jej nevadilo, že hrnček s kakaom mal v ruke bystrohlavčan. Chrabromil popri Bystrohlavu v knižnici jednoducho nemal šancu.

Když se ukryl v příhodném průchodu, neočekával, že jeho cíl bude mít stejný nápad. Takže nebyl připravený zaútočit v ten nejvhodnější moment.
Nemohl vědět, že cíl má oči jako kočka, a všiml si jeho téměř neviditelné přítomnosti.
Když se tam zastavili ti dva a cíl na ně vytáhl zbraň, zaútočil, protože nepočítal s tím, že se přidají na stranu napadeného.
Nikdy by neřekl, jak dokáže být lopatka účinnou zbraní, zvlášť když ji třímala v ruce žena.
Když se probral z omráčení, byl spoutaný. Nevěřil, že mu pomůže, říct jim vše, na co se ptali.
Všechno to byla vina špatných presumpcí.

„Přísahej mi, že mne poslechneš,“ trochu se usmál a políbil svého společníka na rty. „Tobě jedinému mohu tento úkol svěřit.“
„Ale to nemohu,“ slzy mu už stékaly po tvářích.
„Musíš,“ odpověděl Ježíš, aniž by cokoli dalšího dodával. Věděl, že mu porozumí.
***
"Zrádce!" křičeli na něj, a kdyby s nimi nebyl Ježíš, který jim v tom zabránil, ztloukli by ho. Možná dokonce zabili.
Nedivil se.
Věděl, že se nemůže hájit. Neuvěřili by mu.
A i kdyby, slíbil, že všechny nechá věřit, že je vinen.
On totiž musel být. On byl.
Vzal si provaz a odešel. S touhle pravdou nemohl dál žít.

„Ale já to nebyl,“ bránil se černovlasý chlapec.
„Jasně že ne! Ty nikdy za nic nemůžeš! Teleportoval jsi se na tu střechu sám že?“ křičela na zelenookého chlapce teta, až ho celého poprskala.
„Ale já vážně nic neudělal. Oni mne honili. Chtěli mi ublížit a já se najednou objevil na školní střeše! Muselo to být nějaké kouzlo.“
Po těchto slovech dostal facku, až se hlavou uhodil o stěnu.
„Žádná kouzla neexistují!“ křičel brunátný strýc. Popadl chlapce za límec a začal s ním třást jako o život.
„Pamatuj si to! Neexistují!“ s těmito slovy chlapce uvrhl do temného přístěnku pod schody.

"Erwin, Erwin, Erwin, klídek, jo?" Zarazí Mike Erwin která křičí na nějaké děcko.
"Ne, Miku! Zaslouží si to! Udělal to!"
"To nemůžeš vědět!"
"Ale můžu!"
"A jaké máš důkazy?" Povytáhne iritovaný Mike obočí.
"Erm. Vlastně žádné, ale to nevadí!"
"Vadí!" Mike si povzdechne. "Erwin, slyšela jsi někdy o presumpci neviny? Víš, to je taková vtipná-"
"Hlavně je to něco, co na tvojí planetě neexistuje, takže mlč a nevytahuj na mě znalosti z našich cest! A mimo to, zavádím novou věc - presumpci viny! Je vinný, dokud neprokáže svoji nevinu!"
"Ale nemusíš na něj tak křičet, vždyť ti někdo jen snědl marmeládu..."
"!!!"

Z lesa si rodina Pospíšilových přinesla plný košík krásných hub. Smaženice k večeři byla tedy jasnou volbou. Všichni se dosyta najedli a dali dokonce ochutnat i kočičce.
V noci se paní Pospíšilová vzbudila a šla se napít. Jenže co to nevidí – jejich kočka se na podlaze svíjí v křečích.
To určitě ty houby! Otrávili jsme se! Kočka je menší a jed na ní tedy působí rychleji, pomyslí si a rychle zburcuje celou rodinu.
Nikomu sice není špatně, ale v nemocnici preventivně vypláchnou žaludek.
K ránu se vyčerpaní vracejí domů.
V kuchyni najdou naprosto zdravou kočku – se třemi čerstvě narozenými koťátky.