Death Note

Misa, Matt&Mello, Near, L

Akane si kriticky prohlížela název restaurace - U snědeného krámu. Pak věnovala pohled Toriovi.
"Tak tady jíst nebudu!"
"No, tak můžeme zajít vedle do cukrárny?"
"Dóbře."
*
"Dobrý den, máte něco tady něco sladkého?"
"Je mi líto, ale ten stařík před vámi právě vykoupil všechno zboží."
*
"Vyprodáno? Ty jsi nemohl najít horší místo, co?"
"Koukni, támhle je zelinářství, chceš koupit aspoň jabko?"
"Aspoň, že to."
*
"Je mi líto, ale byl tu takový hnědovlasý mladík..."
*
A tak zatímco se Torio hádal s přítelkyní, L právě řešil důležitý případ a Ryuk pomáhal Lightovi s novou strategií. Ani jedno se neobešlo bez pravidelného doplňování
energie...

Rjúk nikdy nelitoval toho, že slétl z říše šinigami mezi lidi. S ostatními bohy smrti byla nebetyčná nuda, jen tlachali a hráli spolu v kosti. Pohodit svůj zápisník mezi smrtelníky a zjistit, kdo ho zvedne a použije, bylo mnohem zajímavější. Ovšem skutečnou revoluci v jeho životě znamenalo objevení jablka.
Nešlo mu odolat. Byla kulaté, hladké a voňavé a krásně křuplo, když jste se do něj zakousli. Sladká šťáva se vám pak rozlila po celých ústech a ta bílá dužina... Od chvíle, kdy Rjúk jablko poprvé okusil, začal lidem rozumět o trochu víc. Konečně našel něco, pro co byl ochoten zabíjet.

Běžel a píchalo ho v boku. Vpřed ho hnala jen zoufalá touha přežít. I když věděl, že prohrál. I když bylo všechno proti němu. Bál se zemřít. Víc, než si byl ochoten přiznat. Na schodech upadl. Už nemohl dál. Zranění si začalo vybírat svou daň. Je tohle vážně konec? Cosi důležitého v jeho hrudi náhle přestalo tlouct.
Stál a zíral na mrtvou krajinu. Ani peklo, ani nebe. Cena za vraždu tisíců lidí. Cena za porážku. Jak hluboko klesl. K čertu se vším! I sám by se tam nejradši vydal. Spíš peklo, než tohle.
"Tak kde jsi, zubatá, když tě potřebuju!"