Star Wars: the Clone Wars

“Nic dalšího, dokud nesplatíš, co už mi dlužíš.”
Hush by měl být rád, že na něj nezavolala imperiální, jenže Daze a Aco chytili nějakou divnou rýmu, na kterou nic z lékárničky nezabíralo, Dadita vyrostli tak, že už jim nic nesedělo, Backup potřeboval k jídlu něco, co v něm vydrží déle než pět minut, a Mouse…
Mouse si na nic nestěžoval a nic nechtěl, ale Hush dobře věděl, že to nic neznamená.
“Není způsob, jak zaplatit jinak?”
Podívala se na něj, hlavou ukázala dozadu do obchodu. Hushe zamrazilo v zádech.
Jenže měl v kapse posledních pár kreditů. Neměl nárok si vybírat.

Kompletní sérii - mírně přeházenou, aby byla v časové posloupnosti, najdete zde.

Mělo ho to napadnout.

Ještě si pamatoval toho nervózního kadeta, ne o moc většího než blaster, ze kterého ho učil střílet. Křikem se u něj moc zvládnout nedalo. Ani násilím. Jako dítě se zavřel do sebe, jako starší začal rány oplácet.
Ale trocha laskavosti?
Přejel mu rukou vzhůru po zpocených zádech a pak zapletl prsty do jeho vlasů. Dots to bral jako pobídku. Možná nebyl moc zkušený, ale měl horkou a šikovnou pusu a dost nadšení, kterým všechno doháněl.
Usmál se. Tahle tréninková metoda byla možná neortodoxní, ale přinášela výsledky.

I když měl sobeckou chuť si ho ukrást pro sebe.

"To má být mistr Yoda?"
Místo odpovědi po něm Zap hodil kouli papíru. Mířil doprostřed čela, ale prosvištěla Zipovi kolem ucha.
"To nepoznáš Hello Tooku?" Znechuceně ukázal na zubaté, pomačkané cosi. "Mercy mě nutí je vystřihovat, abych si zlepšoval jemnou motoriku." Zvedl ruku. Prsty se mu občas samovolně zacukaly. "Podle toho, co říkal, mě modoval totální idiot. Bylo by asi snazší je uříznout a namontovat nové. Dráty na to v páteři už mám."
"Kdyby z tebe měli uříznout všechno nešikovné, moc z tebe nezbude," poznamenal Zip.

Napodruhé měl Zap o dost lepší mušku.
Naštěstí to byly nůžky s kulatou špičkou.

Tréning na medika měl svoje výhody.
Nebýt něj, Hush by skončil přinejlepším v úklidové četě. Zároveň to ale znamenalo, že musí suplovat chůvu mladším ročníkům.
Přistihl se, že bezděčně hledá dvoubarevné oči a skvrny na kůži a ruce schované za zády. Jeho stará várka se dávno rozprchla po galaxií a ztratila se mu z dohledu. Ta nová na něj zírala vyděšenýma očima.
Kamino se zvolna nořilo do tmy. Poslední evakuační lodě už se chystaly k odletu. Neměl tušení, kam míří, a co s nimi dál.
“Dobrá,” řekl nejklidněji, jak to šlo: “CT-6422 se chytne mě, ostatní za něj. Uděláme vláček.”

Tenhle lov byl průšvih od prvního okamžiku. Pak už to bylo jen horší.
Jednu ruku měl nejspíš zlomenou, ta druhá hrozila, že každou vteřinu povolí. Pot mu crčel do očí. Patra Coruscantu pod ním mizela v šeru. Zase jednou litoval, že si k brnění nepořídil i jet pack.
Rozhlédl se. Kousek pod ním byla lávka. Kdyby se rozhoupal…

Už když se pouštěl, bylo mu jasné, že nedoskočí.

Ta konečná rána o zem nepřišla. Kolem zápěstí se mu sevřely něčí prsty, nad nimi odřené brnění se zbytky hlídkařské červené.
"Mám tě," usmál se Lefty. V tu chvíli ještě na cizího lovce.

Jeden dobře mířený výboj, a všechny jeho implantáty se zresetovaly. Zhroutil se na zem.
S vylepšenými smysly mimo provoz se soustředil na ty méně důležité.
Nakyslá pachuť v ústech, a hlad - výživa se zajišťovala přímo, ale touha po jídle se dá jen zakrýt, ne vymazat. Pach kovu, paliva, a mastné špíny. Nákladový prostor lodi. Zima. Nemůže se přestat třást. Horké tečky dotyku na kůži.

Byl zpátky.
Vyhublý, vyčerpaný, se špatně zhojenými implantáty a zešedlou kůží, ale jeho vod’ika byl zpátky.
Prsty mu opatrně přejížděl po tváři. Nemohl ho slyšet, ale Zip stejně začal potichu broukat něco, co mohla být ukolébavka.

V teorii měly být klony jednotnou ukázkou tradiční maskulinity. V teorii.

Místnost smrděla něčím chemickým. Poručík Nolan se znechuceně rozhlédl. Jedna ústrojová nekázeň vedle druhé.
“Ostříhat. Převléct. Odlíčit. Ostříhat. Ostříhat.” Zdroj zápachu se ukázaly být zářivě modré vlasy CT-7567. “Myslel jsem, že zrovna vy nepotřebujete provokovat.”
Poslední voják měl dlouhé vlasy zapletené do copánků. “Takhle podle vás má vypadat muž v armádě?”
“Na to se spíš zeptejte muže, pane.”
Nolan se zamračil. “S jedním snad mluvím.”
“Ne, pane.”
Rex mezitím pomalu, nenápadně couvnul. Tyhle situace končívaly na ošetřovně. A v souboji Nolan versus Ségra byly sázky jednoznačně na její straně.

Pro Zipa byl boj proti Impériu stejný jako válka.

S blasterem v ruce, nebo pod rouškou noci, s batohem výbušnin na zádech. Sám na nepřátelském území.
Boj proti Impériu byl každý vod, kterého se jim podařilo osvobodit.
Ale boj proti Impériu byl někdy taky…

Detónická hudba v hlasitosti startující stíhačky zněla ze všech reproduktorů na velitelství ISB. Oddělení kybernetické bezpečnosti to řešilo celý den - marně. Nakonec museli všechno vypnout.
O pět minut později se hudba ozvala znovu - z datapadů a z droidů.
Nebyly ztráty na životech a nic nevyletělo do vzduchu.
Ale občas stačilo Impériu jenom pořádně zahrát na nervy.

Dot'iku našel spát v kontejneru v jednom z horních pater města.
Ne zrovna nejdůstojnější místo, ale Lefty neměl co mluvit. Hrabal se v něm taky. Nevěřili byste, co se dá ještě opravit, prodat, nebo sníst.
Kloni nejsou vybíraví.

Chvilku to trvalo, než si Dots zase zvyknul na lidi, ale Lefty vydržel. Tenhle život se líp snášel ve dvou.

“Žebráky nesnáším,” řekla žena v uniformě kadetky, jako by se omlouvala za dobročinnost: “ale když mají mazlíčka, tak se neudržím.”
Její společnice se znechuceně zašklebila. “Vždyť to vypadá jak krysa křížená s holubem.”
Lefty poškrábal svoji tooku za ušima: “Neposlouchej ji, Dot'ika.”